Race

Race 3: ,,Austin's ego.''

Stála jsem u svojí Nessie, ruku měla opřenou o její střechu a usmívala se.

,,Už zase?‘‘ smál se Nathan. Jen jsem přikývla a dál se usmívala jako sluníčko.

,,Víš, chci ti fakt poděkovat, že u tebe můžu Ness mít.‘‘ opět jsem začala s částí strašného děkování, které je tak nakažlivé, že do několika sekund začnou děkovat všichni.

,,Já taky, fakt nevím, kam bych moji Bloncku dal.‘‘ usmál se Cameron a pohladil kapotu svého BMW (p.a.- obrázky aut jsou po straně).

,,Já taky! Ale nic víc nevím, co bych řekl.‘‘ zavolal Logan z předního sedadla svého Muscle car.

,,Já taky. Fakt moc děkuju!‘‘ usmála se Brooke s pohledem přilepeným na svém Mercedesu.

,,Jo jasný, v pohodě.‘‘ smál se rozpačitě Nathan a stiskem malého tlačítka na klíčích otevřel dveře od garáže. Nasedl do svého oranžového Lamborghini a vyjel z garáží.

Všichni jsme ho následovali a já si opět užívala splynutí mně a Nessie. Zvuk jejího motoru vždy, když jsem šlápla na plyn, mě vynesl do výšin. Mám z toho husí kůži. Budu se opakovat, ale … já zatraceně moc miluji auta. Vyjeli jsme z vilové čtvrti a ocitli se opět na ‘‘poušti‘‘, ani ne do dvou minut jsme však dorazili do centra města. Odtud jsme jeli na dálnici, kde jsme zanedlouho sjeli na cestu, kterou nikdo nejezdí. Na naší závodní trať. Vyjela jsem z pravého pruhu a rychlost přizpůsobila Cameronovu BMW. Ruka mu volně visela ven z okénka. Když se na mně podíval, usmála jsem se a šlápla na plyn tak, že Mustang jen divoce zavrčel a dal tak najevo Cameronovi, že jsme s Nessie rychlejší. Cameronův úsměv se změnil do šibalského úšklebku a svou Blonckou na mě zavrčel taktéž.

,,Tři, …‘‘ zakřičela jsem přes hluk vzduchu, který kolem nás jenom svištěl.

,,Dva, …‘‘ doplnil mučivě pomalu.

,,Jedna, …‘‘ ukázala jsem Cameronovi vztyčený ukazováček.

,,TEĎ!‘‘ rozlehlo se vzduchem těsně před tím, než jsem pedál sešlápla až k zemi.

Rychlé zvýšení rychlosti mnou lehce škublo dozadu, musela jsem se pousmát. Byl to celkem vyrovnaný závod, až na to, že ve chvíli, kdy už Cameronovi rychlost dosáhla maxima, mně se stále zvyšovala. Věděla jsem, že mám vyhráno. Věděla jsem také, že musím začít brzdit. Hráz neznámých aut blokovala mojí trať. Začala jsem lehounce stlačovat brzdu a zařadila nižší rychlost. Šipka na palubce pomalinku klesala a já ždímala poslední závan rychlosti z otevřených oken. Těsně před hrází aut jsem svým Mustangem smykla a bokem zastavila vedle nějakého podobného Muscle car jako má Logan. Za několik málo sekund se po mém boku objevil Cameron, Logan, Brooke a Nathan. Z Muscle car vystoupil tmavovlasý kluk, měl bílé triko s červenou koženou bundou. Není mu trošku vedro? Otočil se a já se ihned ztratila v jeho modrých očích. Nijak najevo jsem to ovšem nedala. Vlastně jsem ho propalovala pohledem, i když skutečnost byla taková, že jsem se z nich nemohla vynořit.

,,Grace Bennett?‘‘ zeptal se neutrálně a jazykem si navlhčil rty.

,,Austin Mahone?‘‘ tázala jsem se zpětně. To jméno bylo zvláštní, nelíbilo se mi. Nějakým způsobem se mi velmi příčilo to jméno vyslovovat. Nijak neodpověděl, jeho tvář se pouze roztáhla do širokého úsměvu a před tím, než naskočil do svého Muscle car mi řekl věc, která se pro nováčka první vteřiny setkání moc nehodí.

,,Jedu si pro cenu.‘‘ sebevědomě si odfrknul.

,,O nic se nehraje.‘‘ řekla jsem chytře a cítila se jako největší boss.

Miluji naivní nováčky. Vždy takové sebevědomí, že kdyby to ego byla budova a já z ní skočila, nezbude ze mě ani jeden pevný kousíček masa či kostí. Jenom kaše.

Austin si opět jazykem navlhčil rty a celou mě sjel pohledem tak, abych si toho všimla.

,,No, uvidíme.‘‘ zvedl hlavu s nadzvednutým obočím a hlavou jemně trhnul do strany.

Ačkoliv se v mém nitru právě odehrávaly výbuchy nejnebezpečnějších trhavin světa, stále jsem se usmívala. Co si to o mě myslí?! Že mě dostane do postele? Debil. Jakmile zmizel ve svém autě, otočila jsem se na patě k Brooke.

,,Ten parchant to projede, i kdyby mně to mělo stát novej motor.‘‘ odplivla jsem si vedle ní a nasedla do Nessie.

,,Já ti dám ty zmrde, projedeš to ani nemrkneš.‘‘ mumlala jsem si pod nos.

Zlost cloumala každou částí mého těla. Zařadila jsem a popojela ke startovní čáře. Je to oficiální, dnes pošlapu Austinovo sebevědomí. Bude litovat, že se mnou někdy závodil. Bude litovat, že je tak otřesný závodník. Bude litovat, že se narodil, protože já dneska vyhraju hlavní cenu, jeho ego.

Na startovní čáru přišla holka v bikinách s velkou černobílou kostkovanou vlajkou.

 Vyhraju Austinovo sebevědomí, které přejedu s Nessie.

Dívka zvedá vlajku a odpočítává tři mizerné čísla.

Nikdo mi nebude říkat děvko, nikdo si o mně nebude myslet, že jsem děvka.

Dívka beze slova máchne obrovskou vlajkou a nejbližší okolí zalehne zvuk předoucích motorů a nedočkavých pneumatik.

,,Nikdo hajzle.‘‘ zamumlala jsem naposled a nohou sešlápla plyn až k zemi.

Adrenalin projel celým mým tělem, když auto prudce vystartovalo a já zařadila tu největší rychlost, jakou jsem mohla. Nohu jsem držela tak křečovitě přimáčknutou na plynu, že mě začínala bolet. Ale dneska jsem tu nebyla pro to, abych si masírovala bolavou nožičku, jsem tu pro to, abych toho bastarda zneškodnila. Možná myslíte, že to přeháním, ale já vím, že ne. Nenávidím, když si někdo myslí, že jsem nějaká děvka, co mu dá jen tak, pro nic za nic. Nemám ráda, když se ke mně někdo chová jako ke zboží, jako k trofeji. Nevím, co ten šmejd má pod kapotou, ale závod je tak vyrovnaný, že chytám nervy.

,,Pojď Nessie, nenechávej mně v tom!‘‘ zavrčela jsem skrz zaťaté zuby a zcela soustředěná na silnici přede mnou. Cíl se blížil a já věděla, že jestli něco neudělám, skončí to remízou. A to nesmím dopustit. Věnovala jsem jeden krátký pohled Austinovi a zjistila, že je plně soustředěn na řízení. Křečovitě mačkal volant a ze vnitř se kousal do rtu. Měl strach. Měl strach, že to prohraje nebo že to skončí remízou. Pokud je do závodu takto zažraný, stačí jeden pouhý křik a poleví. Budu muset být rychlá a mazaná…

,,Austine máš na zádech pavouka!‘‘ zaječela jsem a strašlivě zapištěla. Byla to úplná prkotina, ale jak jsem říkala… Zabrala. Byl do řízení tak zabraný, že ho tento podvod tak vyvedl z míry, že začal ječet a máchat kolem sebe rukou. Prudce šlápl na brzdu a vzduchem se ozvalo nepříjemné sedření pneumatik.

,,To máš za to ty zmrde! Chcípni v pekle hajzle!‘‘ řvala jsem, jak nejhlasitěji jsem uměla a ukrutně a zlomyslně se smála. Řízení už jsem nevěnovala takovou pozornost, prostě jsem jela do cíle. Jakmile jsem projela cílovou rovinou, lidé, kteří tu čekali, začali pískat a tleskat. Prudce jsem šlápla na brzdu a auto se smykem zastavilo tak, že blokovalo celou silnici. Odpoutala jsem se a vystoupila z Mustanga. Lidé stále křičeli a pištěli a já jim posílala polibky s vítězným úsměvem na tváři. Za pár okamžiků se v cíli objevil i rozzuřený Austin.

,,Tys mě podvedla! To bylo proti pravidlům!‘‘ začal vykřikovat a rozhazovat rukama. S úsměvem na rtech jsem přenesla váhu na pravou nohu, založila jsem si ruce na hrudi a měla příjemný pocit zadostiučinění.

,,Zlato.‘‘ pronesla jsem při jeho nekonečném výlevu zuřivých nadávek. Zmlknul a nechal mi tak prostor pro to, co jsem chtěla říct.

,,V tomhle městě, při těhlech závodech a v mojí přítomnosti …‘‘ ukázala jsem na sebe.

,, … žádná pravidla nejsou.‘‘ každé slovo jsem zdůraznila a dokonale si užívala jeho měnící se grimasy.