Race

Race 4: ,,First winning the race.''

Ostré sluneční paprsky, které mi i přes zavřené oči prosvítaly přes víčka, mně probudily. Snažila jsem se ještě usnout, oči však už chtěly zůstat otevřené. Bylo tu moc světla. Líně jsem se protáhla v posteli a obratel po obratli se mi křupnutím uvolnily. Uvolněně jsem vydechla a slastně si zamlaskala. Chci jíst.

,,Ahoj.‘‘ rozespale jsem se šourala po schodech do kuchyně.

,,Čau, co si dáš?‘‘ nabídla se mi v županu rozpařená Brooke. No jo, ranní ptáče.

,,To je servis!‘‘ zasmála jsem se a zhroutila se na židli. Vypadala jsem jako hrbáč.

,,Uděláš mi lívanečky, moc moc prosím?‘‘ otočila jsem na Brooke hlavu a udělala psí oči. Brooke jen protočila těmi svými a nakonec shovívavě přikývla.

Věděla jsem, že lívance jsou záležitost aspoň na dvacet minut, tak jsem se zvedla a šla k televizi. Hodila jsem sebou na pohovku a televizi stiskem tlačítka na stříbrném ovladači spustila. Bytem se rozeřvala jedna z reklam na stanici MTV. Reklama skončila a začala má, zrovna oblíbená písnička. Summer od Calvina Harrise. Tahle písnička mi strašně připomíná můj život. Nejsem sice kráska s dokonalou postavou, nádherným obličejem a nebydlím ve strašně moc luxusní vile, kde je vana uprostřed místnosti s výhledem na moře, ale žiju závody. Žiju krásnými auty, adrenalinem, přáteli, večírky a létem. V téhle písničce je všechen můj život. Tedy až na tu otravnou práci a luxusní vilu.

,,Grace?‘‘ zaslechla jsem, že po mně Brooke něco chce. Ztišila jsem hlasitost a otočila se jejím směrem, ona však byla pohledem na těstu, které zadělávala.

,,No?‘‘

,,Dneska mi přijedou rodiče na tu večeři. Chceš tu být s námi, nebo si uděláš vlastní program?‘‘ a sakra. Úplně jsem na tu večeři zapomněla. Co teď budu dělat? Kde budu spát?

,,Jojo, už jsem si to zařídila.‘‘ má ústa byla rychlejší než mozek. Co teď?

,,Okay, dobře. Děkuju.‘‘ krátce se odvrátila od mísy s těstem a děkovně se na mne usmála. Úsměv jsem jí opětovala a rychlostí blesku běžela do svého pokoje pro mobilní telefon.

Do dveří jsem vtrhla, jako bych se právě dozvěděla, že mě můj přítel podvádí s nějakou mrchou právě teď a tady. Skočila jsem do postele a strčila ruku pod polštář. Chvíli jsem s ní jen tak bloudila, až jsem narazila na něco jiného, než je kapesník. Vytáhla jsem mobil zpod polštáře, odemkla ho mým perfektně vymyšleným heslem a vytočila číslo první člověka, kterého jsem měla na seznamu kontaktů. Cameron.

,,Gracie?‘‘ zachraptěl do mobilu mou přezdívku. Tak mi říká pouze on (když nepočítám rodiče, že?).

,,Came? Nebudím tě?‘‘ má ústa opět předběhla můj mozek. Je sobota, osm hodin ráno a Cameron má chraplavý hlas. Jasně, že ho budím!

,,Právě jsem vstával.‘‘ uchechtnul se do mobilního telefonu. Lže.

,,Dobře. Máš dneska čas?‘‘ jemně jsem se zakousla do spodního rtu, abych potlačila úsměv, který se mi dral na rty.

,,No, mám. Musím zajet s Blonckou do autoservisu. Ozívá se z ní divnej rachot, když brzdím. Už jsem na to koukal, ale nic jsem s tím nezmohl.‘‘ povídal a povídal. Měla jsem s tou chutí, říct mu, že se na to podívám. Miluji auta a automechanika mi také není cizá, ale nechci ho naštvat nebo zpochybnit jeho tvrzení.

,,Skvěle. A nemohla bych u tebe shodou okolností dneska přespat?‘‘ opatrně jsem ho přerušila dříve, než by s jeho monologem pokračoval v další větě. Zasmál se.