Intervence

Prolog 1/5

Bylo ticho a klid. Jen vítr občas prudce zavál a svezl se po střeše Slezského zemského muzea v Opavě, přičemž vyvolal svůj typický, neodmyslitelný, vřískavý zvuk, který se zdál každému nově příchozímu do města natolik nesnesitelný a rušivý, že jen těžko dokázal zamhouřit oka, a to i v tak temnou noc, jaká byla zrovna dnes. Leč pradávná síla lidského zvyku, která snad pramení ze samotné schopnosti druhů se přizpůsobovat, a které v průběhu historie zneužila řada režimů s odstupem času zařazených pod nálepku „Autokracie"spolu se skutečností, že toho dne v okolních čtvrtích žádný nově příchozí nebyl zapříčinila, že oné čtvrteční noci roku 2023 panovalo v okolí muzea hrobové ticho.

Stará muzejní budova se krčila v sevření silnic první třídy 1/46 a 1/11, které byly nedávno rekonstruovány, přičemž muzeum by si rekonstrukci zasloužilo mnohem více. Dokonce byla tehdy sepsána i petice, pod kterou se sešlo několik set podpisů místních muzejních nadšenců žádajících, aby byly finance určené k rekonstrukci cest převedeny do muzejního rozpočtu. Podepsaní správně poukazovali na to, že silnice byly rekonstruovány již během minulého funkčního období místního zastupitelstva, a že je iniciativa politiků cesty opravit těsně před volbami přinejmenším podezřelá. Avšak jak tomu tak bývá, v předvolebním shonu byl veškerý protest zbytečný a beztak byly všechny strany z minulé koalice opět zvoleny a byla sestavena nová koalice téměř totožná tou minulou.

Muzeum přes den i přes svůj nevalný technický stav působilo nádherné a díky své mramorově bílé barvě, majestátním sloupům podpírajícím římsu, na které spočívaly sochy svým vzhledem připomínající chrliče ze slavné pařížské katedrály Norte Dame, velkým obloukovým oknům, jenž již zvenčí naznačovaly nepochopitelnou přesvětlenost interiéru tohoto objektu a malé, skromné, leč o to monumentálněji působící kupolí dávalo při každém pohledu člověku zažít silný,romantický, možná až nostalgický a stesklivý pocit. Tento pocit ještě umocňovalo umístění muzea do skromného arboreta, ve kterém se nacházela řada druhů stromů a květin, které by téměř určitě nedokázal určit ani průměrný učitel přírodopisu.Onen nádherný a zároveň i tragický a úzkostlivý pocit byl ještě znásoben, pokud se člověk předtím vydal do nedalekých Smetanových sadů, a pak postupoval od křížení obou čerstvě rekonstruovaných silnic směrem k muzeu. Kopuli blištící se ve svitu slunce a křiku dětí pohybujících se okolo Sportovní haly Slezského gymnázia nemohl nikdo starší 30 let odolat. A během dne díky veškerým těmto krásám působilo muzeum jako z jiného světa, kde lidé nemají starosti a jako příjemné zapomenuté místo, kam přijít strávit svůj volný čas. Avšak v noci se budova úplně proměnila. Nebylo zde žádné slunce, jenž by vrhalo své paprsky na kopuli, která tak působila naprosto mrtvým dojmem. Nebyli zde žádní bdělí ptáci, a tak panovalo v arboretu hrobové ticho. A protože již touto dobou většina gymnazistů spala, a ti kteří nespali hráli LoLko, jak by zavtipkovala většina členů generace X o mileniálech, nebylo zde ani cítit ony typické mladické emoce, jako první zamilovanost, stres ze zkoušek nebo pýchu fotbalistů z vyhraného zápasu a célé prostředí působilo tak chladné a bezcharakterní, až by z toho náhodného kolemjdoucího zamrazilo. Bezcharakternost a hlavně tichost (občas přerušovaná jen větrem klouzajícím po kopuli) byly vůbec této oblasti v noci cítit neobvyklou silou i na poměry chátrajících budov. Obrovského kontrastu mezi nocí a dnem na tomto místě si však nikdo ani nevšiml, neboť nebylo důvodu se takovouto starou a nezajímavou čtvrtí v noci obtěžovat ( staří lidé v noci téměř výhradně vždy spali a mladí neměli důvod chodit do muzejní čtvrti ani přes den, natožpak v noci).

Hustý načechraný mrak kousek poplul temnou nocí a odhalil tak měsíc, téměř v úplňku, jehož světlo zasvítilo přímo do obloukových okenic a dalo tak ožít interiéru, který byl velmi spoře zařízen. Jedinou věcí v muzeu, která měla nějakou hodnotu ( i když stále spíše sběratelskou než finanční) byly exponáty. Kromě repliky mamuta nacházející se hned ve vstupní hale se muzeum mohlo pyšnit ještě expozicí „retro módy" a výstavou o životě prostých lidí v Rakousko- Uhersku. Nejpozoruhodnější věc se však nenacházela všem na očích, ale byla velmi dobře ukryta. Toto bezvýznamné místo na východě České republiky bylo jako ideální úkryt vybráno právě z důvodu své ospalé nenápadnosti a zároveň možnosti danou věc v případě nutnosti vyzvednout bez povšimnutí a potyček s místní vládou. Nebylo ovšem předpokládáno, že se do celé věci vloží ještě někdo třetí, a že zvolí neprofesionální, ovšem těžce odhalitelný a ze svého pohledu v podstatě pochopitelný způsob, jak dosáhnout svého záměru. A tu onu klidnou, zdánlivě bezvýznamnou noc u zdánlivě bezvýznamného muzea v zdánlivě bezvýznamném koutu světa cosi z klidu vytrhlo. Již to nebyl jenom vítr občas narážející do kupole, který rušil hrobové ticho obepínající celou oblast kolem toho místa. Svištivý zvuk zhrubl a proměnil se spíše ve vrčení, přičemž neustále pomalu přidával na intenzitě, až byl jasně rozpoznatelný. Spalovací motor se blížil.