Intervence

Prolog 2/5

Bohumil Novák a Karel Lázecký se znali již od doby, kdy studovali na Středním učilišti autoopravárenském v Ostravě-Vítkovicích. Karel byl zapálený do aut a představoval si tehdy, jak jejich opravami zbohatne a Bohouš byl zase ten, kterého škola vůbec nezajímala a raději se věnoval volnočasovým aktivitám. Když však před šesti lety dokončili studium, kvůli téměř stoprocentní zaměstnanosti a jejich značné nespolehlivosti nedokázali nikde najít pracovní uplatnění. Následně se ukázalo, že Bohouš zná ze svého volného času spoustu přinejmenším pochybných lidí, kteří jim nabídli jejich první "práci". Bohumil do té doby zásadového Karla zlákal, a ten z kamarádství, a taky nutnosti peněz udělal s Bohoušem mnohem více než jen jeden kšeft. Jejich cílem bylo si zřídit vlastní pneuservis, který podle Bohumila vydělával více než jakákoliv autoopravna, na což by podle hrubého výpočtu potřebovali základní kapitál alespoň 15 000 000 Českých korun. Po šesti letech se ovšem dostali jen na něco přes 3,5 miliónu, které Karel ukryl u sebe doma. Proto, když před pár dny dostali onu nabídku, za kterou ten člověk sliboval 5 000 000 Kč s nadšením ji přijali. Vraceli se tehdy z poslední „mise" (měli ukrást jízdní kolo z kufru jednoho Fiatu), když v tom zazvonil Bohoušovi telefon, a ten jej instinktivně zvedl a přepl na repro. Z reproduktoru se ozval úsečný hlas Google překladače:

„Pět milionů korun za práci, kterou pro mě uděláte. Příští čtvrtek. Opavské muzeum"

„Co to má jako bejt? Odkud znáte mýčíslo!?!" vyděsil se Bohouš a málem při tom telefon upustil.

„Uklidněte se a poslouchejte mé pokyny" řekl monotónní hlas, jako by byl připraven na to, že bude muset své požadavky opakovat vícekrát.

„Zastavte váš automobil a zapište si pokyny, které vám nyní sdělím".

„Jak víte, žesem vautě!?!"vykřikl vyděšeně Bohouš s přehnaným Ostravským přízvukem.

„Udělejte jak vám říkám" zkoušel to znovu překladač, stále klidně, ale již se sebevědomnějším, skoro až rozkazovačných tónem v hlase.

Bohouš, který řídil, zastavil téměř bez náznaku neklidu u krajnice ( patřil k lidem, kteří se v krizových situacích chovají až neuvěřitelně flegmaticky) a vypnul motor i světla.

„ Vytáhni kurva papír a tužku!"vykřikl Bohouš na Karla, který energicky vytáhl tužku z přihrátky.

„Žádný papír sem nenašel" odpověděl méně klidně kamarád.

„Taktonapiš naprachy" vyhrkl Bohouš nervózně si hrajíc s telefonem v ruce. Hlas v klidu počkal než se obě součástky plánu přestanou hádat a pak pokračoval: „Sdělím vám nyní velice důležité pokyny, které si zapíšete a zcela přesně je vykonáte"

„Jasně" vyhrkli oba naráz až přehnaně rychlou odezvu.

Hlas poté popsal ty nejpodivnější pokyny, jaké kdy dostali ( Bohoušovi se zdály jako z nějakého scifi ). Několikrát se musel zastavit nebo zopakovat poslední větu, neboť Karel nestíhal pokyny psát, ale byl stále trpělivý,a jak se zdálo, tak působil i čím dál tím přívětivěji a lidštěji. Z počátku se snažil Karel psát na bankovky menší hodnoty, ale jak začaly 100 i 200 Koruny docházet, a jak začalo být vyprávění hlasu poutavější a poutavější pohroužil se do této fantasmagorie tak hluboko, až ztratil ve svém spořivém systému přehled a bral bankovky již jen náhodně.

Nakonec hlas dodal: „ Nezapomeňte pánové, 5 000 000 Kč bude vašich, jen co mi to předáte! Budu vás neustále sledovat. Jste pro mě velmi důležití. Nezapomeňte,váš pneuservis bude již brzy stát!" a s těmito slovy cizinec položil telefon.

Rozhostilo se dlouhé mlčení. Nikdo nevěděl co má říct. Pak Bohouš vyhrkl: „Páni! 5 Mega jen tak!To je fakt bomba!" A oba propukli v nucený smích, který se však časem stal opravdovým a posléze i v euforii. Shodli se, že úkol jistě vyplní, protože takovou nabídku nelze odmítnout. Avšak, a to si odmítali přiznat, pravým důvodem, před kterým se pokoušeli schovat svým smíchem jako za štít, byl ohromný strach z této vševidoucí a všemocné entity. Když se trochu uklidnili,opět vyrazili na cestu a při své nově nabyté radosti se ani nebáli vjet s kradeným kolem na dálnici.

Když zastavili na benzínce, aby doplnili palivo, rozhodli se, že s jistotou nově nabytého jmění si mohou dovolit zajít na něco pořádného do kantýny. Bohouš, který si potrpěl na „chlapské porce" si dal dva velké burgry s porcí hranolek, a protože řídil a nechtěl riskovat, že je chytnou, nealkoholické pivo. Karel pouze kuřecí nugety se sladkokyselou omáčkou a dvanáctku. Kája se zhrbil nad stolem a zakousnul se spokojeně do nuget. Ještě pln chuti sousta, utíraje si ubrouskem vousy od omáčky si všiml, že se Bohouš jídla ještě ani netknul a dívá se z okna ven do tmy.

„Co si myslíš, že je zač?" pokusil se Karel založit konverzaci na toto téma.

Bohumil však ihned nevrle vstal, nechal jídlo i pití na stole a mlčky odešel čekat do auta.

„Ach, jaká to ironie" pomyslel si neznámý. „Chtěli se stát automechaniky, a namísto toho se stali jen součástkami plánu!" A potichu se tomu zasmála.