Murder's lullaby(Larry) ✔️

Epilog

Pohled Louise, o měsíc později

„Tak jsme tady, opatrně, opatrně!“
„Harry, říkal jsem ti, že už můžu chodit a k autu dokážu dojít i sám,“ smál jsem se, když mě Harry donutil nechat se odvézt k autu na vozíčku.
„Aby se ti něco stalo? To tak! Už jsi mi doma chyběl, ani si neumíš představit jak,“ zakňoural kudrnáč, ale v jeho hlase byl znát úsměv.
„To tys chtěl, abych zůstal v nemocnici déle než bylo nutné. A stejně se víc těšíš na můj zadek než na mě, teď už bys mi to mohl vysvětlit, ne?“
„To není žádná pravda a měl jsem důvod, pamatuješ si, jak jsem za tebou přišel kvůli tomu, že jsi šéf mafie?“ Zmateně jsem přikývl nechápajíc, kam tím Harry míří. „Říkal jsi, že o to nestojíš, že chceš na to všechno zapomenout a tak jsem to zařídil. Najít nějakýho troubu, co by ode mně tu firmu koupil, nebyl problém, takže teď jsme volní, Lou.“

„Myslíš to vážně?“  Rozzářily se mi oči v těch jeho se zračila naděje a štěstí.
„Ano, myslím a za utržené peníze s malým příspěvkem z mého dost tučného účtu jsem koupil něco, co ti udělá stoprocentně radost, ale to je překvapení.“
„Ale no tak!“ Zakňoural jsem pro změnu já.
„Nech se překvapit a nekaž mi radost!“ Harry s úsměvem nastartoval a rozjel se, zatímco já se naštvaně durdil a neúspěšně se snažil to z něj vytáhnout.

* * *

„Harry, proč jsme v přístavu?“ Ozval jsem se zase po chvíli, když už si  myslel, že jsem to vyzvídání vzdal. Byli jsme v nějakém přístavu, bylo tu opravdu horko a kolem rostly palmy.
„Protože,“ zazubil se na mě a prstem přejel po mém rtu, který jsem naštvaně odul.
„Jsi hroznej!“ Založil jsem si ruce na prsou. Tahle jeho hra mě vůbec nebavila.
„Ale stejně mě miluješ!“ Na tohle už jsem neměl odpověď, ten zmetek měl prostě vždy poslední slovo a to jsem se opravdu snažil.

Abych vám vysvětlil v jakém stavu se teď nachází náš vztah, tak Harry, kterého jsem v nemocnici podrobil tvrdému výslechu a on se přiznal, že opravdu spí na lavičce na chodbě. Když jsem chtěl vědět proč, tak řekl, že měl výčitky svědomí, protože jsem byl v nemocnici kvůli němu a taky o mě měl neuvěřitelný strach, protože mě miluje.
Já mu ta slova opětoval a od té chvíle se věci dali do pohybu. Harryho jsem přiměl, aby se šel domů pořádně vyspat, ale chodil za mnou každý den. Konečně se náš vztah nesoustředil jen na sex, ale začali jsme se vzájemně zajímat o to, co toho druhého baví, v čem jsme dobří.

Harry se mi svěřil, že když byl malý moc rád maloval a i teď rád namaloval, když měl čas. Ten zvláštní obraz s růžemi a tmavou postavou v jeho pracovně prý namaloval, když na mě nemohl přestat myslet, ale stejně mu to nijak nepomohlo. Přišlo mi to krásné a byl to jistě lepší způsob, jak se zbavit špatných myšlenek, než brečet celý den do polštáře a utápět se ve stesku.

Já mu řekl, že jsem od malička tihnul k hudbě a umím hrát na kytaru i klavír, zpěvu jsem se věnoval jen chvíli, ale to jej neodradilo od chtění mě slyšet zpívat, takže jsem mu nakonec musel něco zazpívat. Harry byl nadšený a já taky, protože se mu můj zpěv opravdu líbil. "Jednou ti k tomu zahraju na klavír, musí to znít kouzelně," řekl tehdy, pak jsme si povídali až do konce návštěvních hodin a takhle za mnou chodil a zůstával stále.
Takže se to s námi mělo tak, že jsme se milovali vzájemně a navíc se i konečně opravdu poznali.

„Pojď, Lou,“ z myšlenek mě probral až Harryho hlas a já ho následoval do motorového člunu.
„Takže předpokládám správně, že to překvapení není na pevnině?“
„Nevím, možná jsem ti to zapomněl říct, ale je to překvapení, takže ti zatím nic neřeknu,“ usmál se a dál věnoval pozornost řízení člunu, zatímco mně nezbylo než se kochat pohledem na průzračně čistou vodu. Natáhl jsem ruku a ponořil ji do vody, která byla příjemně teplá, což mi znovu potvrdilo, že už nejsme na Aljašce. Musel jsem po cestě usnout, protože si nepamatuji, že bychom jeli tak dlouho.