Murder's lullaby(Larry) ✔️

9.

Pohled Harryho

Když si začal ten člověk sundávat kuklu, myslel jsem, že vypustím duši strachy a když jsem uviděl, kdo se pod ní skrývá, že ji vypustím překvapením.
„Kotě..." vydechl jsem všechen přebytečný vzduch a on se na mě jen drze usmál.
„Tak co, jdete?" pobaveně pokroutil hlavou, když jsem prudce vystřelil z dodávky a po mně i Zayn s Fosterem, kteří se tvářili, jakoby viděli ducha.

Přešli jsme kolem dvou omráčených dozorců a za asi deset metrů vzdáleným keřem stálo zaparkované černé auto značky Range Rover se zatmavenými skly, což se teď náramně hodilo.

„Tak všichni se povinně připoutáte, nechci mít nikoho na svědomí a bez odmlouvání, rozumíme si Harry?" zeptal se s pohledem zabodnutým do mně, tenhle jeho autoritativní tón se mi vůbec nelíbil, ale měl pravdu, tak jsem jen protočil oči a zapnul si pás.

„Pojedeme na moji chatu, je to v horách a docela schované, takže by nás neměli najít, jestli s tím má někdo problém, může se rovnou vrátit do té dodávky." překvapeně jsem zamrkal, jeho přístup mě opravdu překvapoval. Asi si vůbec neuvědomoval, že s ním v autě sedí dva vrazi a psychicky narušenej magor, protože se choval jako bychom byli malé děti.

„No dobrý, chápem, že se teď budeš chovat jako naše přecitlivělá matka, ale nemohli bychom už jet, nevím jestlis to postřehl, ale ti dva, co nás převáželi se za chvíli probudí a pak bude všude hromada poldů." zavrčel jsem, protože mi ty jeho kecy začínali lézt na nervy.
„Fajn." špitl tiše a já se spokojeně zabořil do sedačky. Už tak dlouho jsem nespal na něčem měkkém, že mi pohodlná autosedačka připadala jako lože pro krále a já tak hned usnul. Nepamatuji si, kdy naposledy jsem se tak skvěle vyspal, žádné sny, žádné probouzení nebo hledání vhodné polohy jen hluboký spánek.

„Harry? Harry, vzbuď se jsme tady." stále napůl mimo jsem cítil jemný dotek na tváři a tak opatrně, jako bych se bál, že je to jen sen, otevřel oči a podíval se přímo do modré laguny Louisových očí.
Na chvíli jsme se ztráceli v očích toho druhého, nebo alespoň já se ztrácel, než tu chvíli přerušil Zayn.
„Hele, nechci plašit, ale Foster úplně zešílel." až teď se na nás podíval a vydal ze sebe tiché "oh", když viděl, v jaké pozici se nacházíme.
Ani já jsem si neuvědomil, jak blízko je Louisův obličej, než Zayn takhle zareagoval.

Louis se rychle odtáhl, odkašlal si a vystoupil z auta na štěrkovou cestu.
„Co to bylo?" zeptal se Zayn, jen co se za Louisem zavřeli dveře.
„Já ani nevím." opravdu byl jsem z toho zmatený, z toho, z něho, ze sebe, ze všeho. Nic nedávalo smysl.
„Chce tě, je to očividný, tak si to nepokaz, kámo. Myslím, že bys už fakt potřeboval zasunout a tenhle kluk si o to prostě říká a teď pojď, Foster je úplně mimo a radši bys ho neměl s Louisem nechávat samotného.“ vylezl z auta a já ho následoval.
Chata byla opravdu velká a už z venku vypadala luxusně, no uvnitř to bylo ještě lepší než zvenčí.

Stěny byly do poloviny obložené tmavě hnědým dřevem, na bílých stěnách, které kontrastovaly s tmavým dřevem, visely obrazy malebných krajin, na kterých byl jediný znak, toho jak dlouho tu nikdo nebyl a to nános prachu.
Z hlouby chaty se ozývaly zvuky ne zrovna vlídného rozhovoru, který vedl Louis podle mých předpokladů s Fosterem. Zrychlil jsem chůzi, prošel dlouhou chodbou s fotkami cizích lidí a malého Louise, nad čím jsem se ale nemohl pozastavovat, protože rozhovor se teď spíše podobal hádce.

„Prosím tě uklidni se, Nicolasi, nikdo ti nechce ublížit. Jen jsem ti nabídl trochu vody, nechci tě otrávit!“ křičel Louis poukazujíc na rozbitou skleničku, ale Foster ho nevnímal jen dál chodil po obývacím pokoji a rozbíjel všechno, co se dalo.
„Hej! Tohle ne!“ vykřikl Louis, když sotva stačil chytit rámeček s fotkou, který se poroučel k zemi.
„Už toho mám dost, slyšíš?! Okamžitě přestaň vyšilovat, sedni si na prdel a přestaň mi laskavě demolovat obývák!!!“ oněměle jsem sledoval, jak se Foster otočil a sedl si na gauč, zatímco Louis začal uklízet​ tu spoušť.
„Budeš tam jen stát a blbě čumět, nebo mi pomůžeš?“ zavrčel nepříjemně a hodil po mně ošklivý pohled.

Prohlédl jsem si scénu přede mnou a pak se ušklíbl, protože výhled na Louisovo pozadí se mi více než líbil.
„Hm, no já nevím, tenhle výhled se mi zamlouvá.“ pronesl jsem pobaveně a Louis si jen něco mrmlal pod nos.
„Au! Krucinál, do prdele!“ sykl a já k němu rychle přiskočil. To pako se řízlo o rozbité sklo a docela dost, takže už měl ruku celou od krve.

Pomohl jsem mu se postavit a ještě předtím než jsem ho odvedl nahoru do koupelny, abych mu to ošetřil, otočil jsem se na Zayna.
„Zůstaň tady a jestli bude chtít ještě něco rozbít, tak ho třeba zabij, je mi to jedno.“ šlehl jsem po Fosterovi nenávistným pohledem a rozešel se za Louisem.

Ten seděl na vaně v koupelně a pořezanou ruku měl pod vodou, kterou krev barvila na červeno.
„Louisi, kde tady máš lékárničku? Musím ti to ošetřit, tohle by ti v nemocnici i zašili.“ zeptal jsem se, když mi ukázal to zranění, z kterého zase začínala téct červená tekutina s výrazným kovovým pachem.
„J-je v té ne-nejmenší skříňce v první poličce.“ normálně bych se asi usmíval nad tím, jak roztomile koktal, ale teď to nebylo na místě.
Vytáhl jsem lékárničku, nachystal si vatové tampóny, dezinfekci, náplast a obvaz a s tím vším se vrátil k Louisovi.
„Tak ukaž.“ Louis ke mně nedůvěřivě natáhl ruku, ale když jsem ji chtěl chytit, ucukl.
„Louisi.“ zamračil jsem se na něj a on mi podal ruku, za kterou jsem ho pevně, ale opatrně chytil, abych mu pořezání vydezinfikoval bez problémů.

„Au!“ vykřikl a zněl při tom jako holka, čemuž jsem se musel zasmát.
„No tak, přece něco vydržíš, ne? Tohle jsem si dřív ošetřoval sám a taky jsem to musel překousnout. No, jestli si tak hlasitej při všem tak z nás Zayn bude taky něco mít.“ uchecht jsem se nad tou představou.
„Jo, třeba kruhy pod očima.“ poznamenal drze a ušklíbl se.
„Kotě vystrkuje drápky?“ podíval jsem se mu zpříma do očí a rukama se zapřel o vanu vedle jeho boků, když už měl ruku v bezpečí obvazu.
„A jestli ano? Co s tím uděláš?“ drze až vyzívavě zamrkal, což mě donutilo nelidsky zavrčet, vyhodit si ho přes rameno a hodit ho na postel ve vedlejší místnosti, jejíž dveře jsem následně zamknul, nikdo nás nemusí rušit.

Čusík, džusík!
Zaprvé se omlouvám, že díl nevyšel minulý týden, ani včera, ale prostě jsem se tím nějak nemohla prokousat a taky za to z velké části mohly písemky ve škole a praxe, která mě málem zabila 😫
Zadruhé, jak jste si asi všimli mám nový cover od úžasné @xili_ps 😘
A za třetí budu moc ráda, když mi necháte komentář, nebo vote, ale i přečtení potěší 😊
Vaše Karry 😘💙💚