Murder's lullaby(Larry) ✔️

21.

„Jak dlouho takhle vydržíme?" Ptal se Harry už asi po desáté Sofie, ženy z účtárny, která už po desáté opakovala, že neví.
„Já vážně nevím, pane Chonse, máme tady toho opravdu málo, ale pokud budeme šetřit, předpokládám, že tak den dva možná," Harry se s kriticky pokrčeným obočím díval na naše zásoby, v podobě vegetariánského salátu, tří máslových croissantů, odtučněného bílého jogurtu, dvou jablek a banánu.

Z nějakého důvodu jsem se i přes naši situaci snažil držet u Harryho, cítil jsem se paradoxně víc v bezpečí. Harry se ale choval jinak než bych předpokládal. Byl nervózní, nesoustředěný a na každého kromě mně křičel. Když jsme konečně osaměly, odhodlal jsem se ho zeptat.

„Harry nechceš mi říct, co se děje? Teda kromě toho, že jsme zapadaní sněhem," podíval se na mě tak zoufale až se mi sevřelo srdce.
„Nechci tě do toho zatahovat," hlesl a odmítal se na mě vůbec podívat.

„Miluješ mě, Harry?" Pomalu ke mně zvedl oči.
„Samozřejmě, že tě miluju, ráno jsem byl asi nejupřímnější za dobu, co tě znám,“ možná by někdo řekl, že jsem hloupý, říká se dvakrát do stejné řeky nevstoupíš a já do ní už po několikáté skočil po hlavě a věřil mu. Snad to bylo tím, jak zranitelný se zdál.

„Já právě taky, už jednou jsem zažil jaké je to být bez tebe a nehodlám to zažít znova, budu s tebou a zůstanu ať to bude jakkoliv hrozné, ale musím vědět proti čemu budeme stát, takže se přestaň vymlouvat a řekni mi celou pravdu, Harolde,“ zamračil jsem se a nepouštěl jeho ruku, kterou jsem předtím chytil a zabránil mu tak dotknout se mojí tváře. Vypadal upřímně překvapený, chvíli mě zaraženě sledoval než se podíval jinam.

„Ten muž, se kterým jsem se měl sejít je hlava ruské mafie a pod palcem má i polovinu vlády, Ivan "Prst" Poličenko rozhodně není někdo s kým by ses chtěl dostat do křížku.“
„Proč mu říkají Prst?“ Zeptal jsem se zmateně a Harry se po mých slovech otřepal, ač jsme blíž hořícímu krbu sedět nemohli. Leda bychom si sedli přímo do ohně.

„To je totiž to jediné, co po tobě zbyde,“ zaskuhral, sledujíc svou ruku, jako by vybíral, který jeho prst je nejhezčí a který z nich by chtěl po sobě zanechat, i když pochybuji, že by mu dali na výběr. Mráz předběhl po zádech i mně. Jeho prsty se mi mnohem víc líbily, když byly součástí toho krásného celku, jenž se přede mnou pomalu hroutil.

Jeho tvář byla snad ještě krásnější než dřív. A vypadal křehce, jako porcelánová panna, se kterou když nebudete zacházet opatrně, rozbije se na tisíce maličkých střepů.

„To nezní jako moc dobré vyhlídky, takže se musíme nějak dostat ven, že?“
„Omyl, já se musím dostat ven, protože já se s Prstem sejdu, ty půjdeš ke mně domů a tam počkáš. Když už musím riskovat svůj život, nehodlám riskovat ještě i tvůj, nehodlám se o tom dál bavit, Louisi!“ Tolik ke křehkému a zranitelnému Harrymu.

Zamračil jsem se a měl jsem tendenci si i dupnout, ale nakonec jsem tento nápad zavrhl, chovat se jako rozmazlené děcko by mi jistě nepomohlo.
„Jak chceš, ale i kdybych měl zdechnout, tak ty neumřeš!“

„Uhm, pane Chonse? Jen jsem vám přišla říct, že Sofii se podařilo dovolat na policii a prý nás dostanou ven, za chvíli jsou tady,“ Amanda nečekaně vstoupila a když viděla, že jsem tu zase s Harrym sám, snažila se neznít podrážděně, ovsem moc jí to nešlo.

„Ale to je skvělá zpráva, Amy, myslel jsem, že sníh poruší i signál, “ Harry mluvil k Amandě, ale díval se jen na mě, což jí neušlo.
„Jsem Amanda,“ zavrčela a při zrychleném odchodu, nezapomněla silně prásknout dveřmi.

„Vůbec se mi nelíbí, že po tobě jede jak po uzeným,“ mrmlal jsem si pod nos.
„Víš, že nemáš proč žárlit, viď? O takovou slepici bych si ani kolo neopřel,“ jemně mě políbil na krk a i když jsem nechtěl z mých rtů vyšel tichý sten.

„Harry,“ vydechl jsem a on se odtáhl.
„Teď ne, musíme za ostatními, i tak už jim ta blondýna nakecala bůhví co.“
„Ale pořád se na tebe zlobím,“ dloubl jsem ho do tváře, kde se objevil ďolíček.
„To doufám, zlost je stejně silná emoce jako vášeň a dohromady umí tyhle dvě věci divy, výdrž takhle do večera!“

Třetí osoba
I přes silné sněžení se po dálnici od letiště k Anchorage se hnaly vysokou rychlostí tři černé offroady.

V prvním a třetím seděli čtyři hromotluci v černých oblecích, jejichž pouhý pohled naháněl strach.
V tom uprostřed sedělo pět mužů, opět čtyři ramenatí chlapi a mezi nimi postarší muž s šedinami po obou stranách hlavy. Kovově lesklé oči bez kousku citu upíral na ubíhající vozovku a přemýšlel nad svým anglicky mluvícím protivníkem.

„Pane?“ Zeptal se jeden holohlavý chlap s úplně nečitelným výrazem v černých očích lámanou angličtinou se silným ruským přízvukem.
„Jeďte, chci být, co nejdřív zase doma v Petrohradě,“ tento přízvuk byl silnější než ten u holohlavého.
„O koho vlastně jde, šéfe?“ Pokračoval jiný.
„Henrik Chonse nebo taky Harry Styles, on měl jediný úkol, zbavit se Williama Tomlinsona, předat mi vedení americké mafie a mohl mít od všeho pokoj, ale to ne, chlapec to převzal za mě, takže to uděláme po staru...“

Sejdeme se na Karry! 😘💚💙