Murder's lullaby(Larry) ✔️

28.

„Miluju tě, vydrž, Lou, vydrž.“
Než jsem dovolil svým víčkům spadnout úplně všiml jsem si zvětšujícího se rudého fleku na mojí košili a Harryho ruce se v rudé ztrácely.
V hlavě se mi opakovala Harryho slova a pohlcovala mě tma. Bolest, která mi vystřelovala z místa na břiše pomalu mizela a nahrazovala ji otupělost.

Zavřel jsem oči a nechal se tím pocitem pohltit. Cítil jsem, jak opouštím svět, tak lehce, jako když motýl mávne křídly, tak lehce teď končil můj poněkud krátký a zmatený život.

Otevřel jsem oči a zjistil, že se nacházím na místě, které jsem moc dobře znal.
Bylo stejné, ale přesto jiné. Stejná houpačka zavěšená na větvi vysokého, košatého dubu neházela stín, i dub ho postrádal. Celé to místo zešedlo. Tráva byla stejně hebká a bořily se do ní prsty, ale nehřála jako v mých vzpomínkách. Z kopce bylo vidět pouze pusté šero. Ne věž nedalekého kostela, koruny stromů nebo cokoli připomínající mé milované místo.

„Lou, miláčku,“ podíval jsem se zpět na houpačku, kde teď seděla žena, kterou jsem jedinou opravdu miloval a smrt mi ji ukradla.
„Mami...“ vydechl jsem a vrhl se jí do připravené náruče.
„Doufala jsem, že se uvidíme, ale ne, že tak brzy,“ usmála se smutně a vískala mě ve vlasech, jako to dělala vždy a já jí bílé šaty smačel slzami.
„Jsem mrtvý, mami?“ Zeptal jsem se se strachem z odpovědi a podíval se jí do očí. Opravdu to byla ona nezdálo se mi to.

„Nejsi, zlato. Zatím ne, ale záleží na tobě, jestli se rozhodneš odejít se mnou nebo bojovat,“ vysvětlila se smutným úsměvem, hladíc mou uslzenou tvář.
V očích měla vepsaná ta slova - je to na tobě. Kdybych tu zůstal, byl bych s ní mohl strávit věčnost a nikdy bych ji neztratil, ale ztratil  všechno ostatní. Své přátele, Harryho, život...

Copak se mohu rozhodnout? Umřít a nechat Harryho a ostatní se trápit mou smrtí, nebo opustit matku, která mě vždy milovala a chránila a nechat ji tu samotnou?
„Nejsem sama, Lou. Budu tu se všemi, které jsi miloval a budu čekat. Až přijde správný čas, budeme opět spolu. Neboj se, neopouštíš mě, protože budu navždy tady,“ dlaň přiložila na místo, kde mělo životem bít mé srdce.
„Slibuješ?“ Zeptal jsem se ujišťujíc se pohledem.
„Slibuji, ale teď už běž, čeká na tebe,“ postavila se a vytáhla mě na nohy.
„Budu si tohle pamatovat až se proberu?“
„Ne, bude to jen sen, ale budeš si pamatovat, že tě miluju nade všechno.“

* * *

Cítil jsem slunce opírající se mi do tváře, pach nemocnice, slyšel jsem pípání přístrojů a bolest břicha se náhle zdála mnohem živější.
Zaskuhral jsem a dotknul se svého obličeje, kde mi něco zavazelo.
„Ne, to nedělej,“ ozval se vedle mně Harryho hlas.
Podíval jsem se tím směrem a uviděl ho.

Pod očima kruhy, jako by nespal týden a v košili, kterou měl na sobě i když mě postřelili.
„Harry? Jak dlouho jsem spal?“ Uvědomil jsem si, že to co jsem měl na obličeji, byly dýchací hadičky.
„Dva dny, bál jsem se o tebe,“ chytil mě za ruku.
„Já vím,“ trochu jsem mu ruku stiskl.
„Můžu se zeptat, co se stalo?“ Podíval jsem se na naše spojené ruce.
„Někdo z okolí té továrny nahlásil střelbu a přijela tam policie a záchranka. Řekl jsem jim, co se stalo a už včera mi řekli, že Prst i jeho gorily zatkli a proběhne s nimi soud za pokus o vraždu, únos a vydírání. Jsem si jistý, že na ně najdou i další špínu,“ vysvětlil mi situaci a já si na něco vzpomněl.

„A cos to Prstovi povídal o tom, že nemá nárok vést americký blok, protože je tu nástupce, který je přímým dědicem?“ Harry trochu překvapeně zamrkal, asi nepředpokládal, že bych si to pamatoval.
„Já tě na to chtěl připravit, než ti to řeknu - ty jsi totiž přímým dědicem mafiánského amerického bloku,“ řekl a přiměl mě tak vykulit doširoka oči.

Tak jo,
tohle se mi ještě nikdy nepovedlo, vydat dvakrát v jeden den, to tu nikdy nebylo, tak doufám, že vás tím potěším a necháte mi komentář. Miluju vás zlatíčka.
Sejdeme se na Karry 😘💙 💚