Murder's lullaby(Larry) ✔️

15.

Pohled Louise
Byl jsem na Liama naštvaný, to ho nikdo nenaučil, že se má klepat než někam vejde? Proboha, vždyť kdyby přišel o pár minut dřív, tak nás mohl chytit přímo při činu.
„Liame, vypadni, nebo ti asi vážně ublížím!“ tok mých myšlenek přerušilo Harryho naštvané zavrčení.
„Fajn, fajn, ale budete chtít jíst?“ zeptal se, ale rychle za sebou zavřel, protože by ho jinak Harry trefil botou.
„Harry? Já bych klidně něco snědl.“ špitl jsem a lehce zmáčkl jeho ruku.
„Fajn, ale já si svůj zákusek vezmu už teď, jestli to nebude vadit.“ jen co to dořekl, vrhl se na mé rty a já ani neměl čas překvapeně vypísknout.

Pohled Liama

„Tak co budou chtít jíst?“ zeptal se mně Zayn, jakmile jsem sešel ze schodů. Ležel na gauči a Nicolas měl hlavu položenou v jeho klíně.
„Slyšel si vůbec, co tam dělali? Ten pokoj budu muset zapečetit a nechat vyčistit jako po nálezu radioaktivního materiálu, myslíš si, že budou jíst?,“ Niall schoulený v křesle zabalený do deky se tiše zachichotal a Zayn asi vůbec nepostřehl, že s ním mluvím, to ostatně hned potvrdil svou odpovědí.
„To je super, taky bych si dal lassange...,“ Nicolas se trochu protáhl a Zayn ho pohladil po tváři, kdyby je v té chvíli někdo viděl, řekl by, že jsou pár a já k té myšlence taky neměl daleko.
„Ni? Ty jíst budeš, viď?“
„Samozřejmě, mám hlad jako vlk,“ zatvářil se tak vážně, až bylo těžké uvěřit, že před půl hodinou snědl dva krajíce chleba s burákovým máslem a větší jablko.
Náhle se otevřely dveře a do  pokoje vešel Harry s rudým Louisem v závěsu.

„Louisi?,“ zeptal se Niall, který byl v místnosti jediný plně vnímající, Zayn byl moc zaujatý přebíráním Nickových vlasů a Nick stále klidně oddechoval se Zaynovým klínem místo polštáře.
„Ano?“ Očekával jsem otázku mnohem nevinnější než byla ta, která z jeho rtů opravdu vyšla.
„Nic, jen zkouším, jestli jsi neztratil hlas, příště nás varujte, ať si včas dáme špunty do uší,“ smál se, ignorujíc fakt, že na něj všichni koukají jako na ducha, očividně to nečekal nikdo.
„Wow, ten kluk se mi líbí! Dobře, kámo,“ Zayn byl u vytržení, Harry si v hlavě zapisoval, že ho nesmí zabít, Louis vypadal, že omdlí a já byl nadšený. Tohle by si k někomu, kdo patří Harrymu, nikdo nedovolil a tenhle andílek to právě udělal bez sebemenšího zaváhání a s úsměvem.

„No,“ odkašlal jsem si, „Nialle nepůjdeš mi pomoct s večeří?“ když se Ni poslušně přemístil do kuchyně, otočil jsem se a Louisovi naznačil, aby Harryho uklidnil.
Znal jsem ho dost dlouho na to, abych poznal, že se blíží rozzlobený výbuch emocí. Tohle v jeho případě nikdy nebylo dobré. To jsem věděl lépe než, kdokoli jiný. Podíval jsem se na jizvu na mém předloktí a zmizel v kuchyni.

Pohled třetí osoby
Harry seděl se zavřenýma očima a sám se snažil vyrovnat se vzpomínkami na minulost, byly to sice jen útržky, ale každý byl tak silný, že se mu zabodával do mysli a vyvolával další a další takové.

„Proč to děláš?" Drobný blonďáček se při pohledu na temnou místnost bez oken nasycenou pachem krve otřásl a vypadal, že nebýt přítomnosti kudrnatého muže, utekl by zpět nahoru.
„Protože, mě to naplňuje, je to něco bez čeho by můj život neměl smysl." Zelené oči jako by ve tmě zazářily při vzpomínce, kolik životů přesně na tomhle místě vyhaslo...

„Harry? Harry, jsi v pořádku? Jsi celý bílý jako bys viděl ducha.“ Louis s rozšířenýma očima přihlížel, jak se Harry potí, jeho oči zahalené závojem jako na drogách a ruce křečovitě sevřené.
Byl úplně mimo. Další vzpomínka se prodrala do hlavy kudrnatého.

„Prosím n-ne, j-já nechtěl utéct, p-prosím!" blond chlapec byl táhnut za vlasy do místnosti, které se tolik bál.
„Už ti nemůžu věřit, byl jsi zlý chlapec a za to zasloužíš potrestat." Nedbajíc vzlyků chlapce ho starší doslova hodil na zem sklepa a s klidem, nevnímajíc pláč a prosby mladšího za nimi zavřel ony dveře.

„Harry, děsíš mě. Co je s tebou?“

„Harry, už toho musíš nechat, nebo na to někdo přijde!" Hnědooký muž sledoval, jak další mrtvé tělo, tentokráte blonďatého chlapce, mizí v odpadní šachtě, v níž mělo hrob i mnoho dalších před ním.
„Prosím tě, nebuď baba, nikdo sem nechodí a tak to nikdo nenajde." Jeho společník jakoby postrádal svědomí a o lítosti ani nemluvě. S ledově mrazivým klidem opět přiklopil starou nepoužívanou šachtu a při odchodu si zapálil cigaretu.

„Musím jít na chvíli na vzduch...“ zachraptěl Harryho hlas a Louis jen tiše sledoval, jak se zvedá a mizí z dosahu a nakonec i dohledu. Jeho chování ho děsilo a ač si to nechtěl přiznat o svém milenci a jeho myšlenkách skrytých v hloubi duše nevěděl z hola nic. Mezitím se ten, jenž zaměstnával Louisovu mysl opět ponořil do vzpomínek, tentokrát o něco málo blíže současnosti.

„Otevřete dveře, tady policie! Nemáte, kam utéct, dům je obklíčen!" Bušení na dveře se stupňovalo a Harry v rychlosti házel všechen svůj život do jednoho batohu. Uvažoval, zda by se nehodilo pronést nějakou otřepanou hlášku z filmu jako třeba - Živého mě nedostanete - ale nakonec vyskočil beze slova oknem ve třetím patře a ignorujíc bolest ruky, na kterou spadl, utíkal před jistým osudem.

Teď se stejný muž rozešel pryč od domu, svého kamaráda i Louise. Nikdy ho neměl pustit do svého života. Nikdy mu neměl dovolit dotknout se ho a už vůbec dovolit sobě něco cítit. Ať to bylo cokoliv.

„Harolde Edwarde Stylesi, byl jste nejvyšším soudem, shledán vinným z několikanásobné vraždy mladíků v rozmezí od 18 do 23 let, svůj trest doživotního vězení si odpykáte ve vězení s nejvyšší ostrahou."

Přehrával si poslední slova soudu, jenž ho stála dva roky života a to mohl být rád, že poznal Louise. Louis, jak si přebere to, že zmizel bez rozloučení, bez jediného slova nebo jen vzkazu. Už nebude chtít vidět, ale to bylo jen dobře. S ním by ho nečekalo nic dobrého.
Měl štěstí, když na blízkých kolejích zastavil nákladní vlak s otevřeným vagónem, do kterého naskočil a nechal všechno, co ho tížilo daleko za sebou. I prozatím nic netušícího Louise.

Ano! Konečně! Myslím, že budu slavit! Konečně se mi podařilo vrátit příběh k původnímu konceptu a jsem ráda, že vám po dlouhé době můžu dát další díl!
Budu moc ráda, když mi necháte komentář, ať vím, jestli tu někdo zůstal a má cenu pokračovat.
Držte mi palce, zítra opět praxe a praxe je zlo, takže pokud nic takového neznáte, buďte opravdu rádi.
Sejdeme se na Karry! 😇💚💙