Murder's lullaby(Larry) ✔️

26.

Pohled třetí osoby

Když Louis i přes Harryho přemlouvání odešel vyzvednout onen balík, Harry ho sledoval z okna, dokud nezahnul za roh a neztratil se mu tak z očí úplně. Měl neodbitný pocit, že ho neměl pouštět, alespoň určitě ne samotného. A proto se snažil něčím zaměstnat mysl, která by se jinak jistě zabývala Louisem.

Tomu mezitím zbývalo jen pár kroků k překročení prahu pošty, ale pocit, že něco není v pořádku, ho přiměl zastavit. Ohlédl se přesně ve chvíli, kdy jeho tělem projel silný elektrický proud a on by se byl omráčený, složil k zemi, kdyby ho nechytil holohlavý muž a neodnesl k černému offroadu, kde ho svazal a s roubíkem v puse hodil na zadní sedadla.

Nastartoval a velice rychle zamířil do severní části města, kde se nacházela prázdná továrna a kde už čekal muž se stříbrnými vlasy a další jeho poskoci. Muž se napřímil, když do haly vjelo auto, které tak dychtivě očekával, ale nedával to na sobě nikterak znát.
„Nezklamal jsi, Dimitri,“ usmál se křivě zahlížejíc do auta, kde leželo stále bezvládné tělo modrookého mladíka, „odnes ho do kanceláře, rád bych si s naším hostem popovídal.“
„Zajisté, pane,“ bez váhání Louise vytáhl z auta a jako hadrovou panenku ho odnesl do kanceláře do staré kanceláře továrny, ve které byl dlouhé době prvním návštěvníkem.

* * *

Louis se cítil, jako by ho přejel náklaďák a místo na krku jej nepříjemně pálilo. Těžce rozlepil víčka a uvědomujíc si, že je připoutaný k židli na neznámém místě, se začal zmateně rozhlížet kolem.

„Šípková Růženka se probudila, mrzí mě, jak hrubě s vámi Ivan zacházel, v našem zájmu rozhodně není ublížit vám, tedy ne nutně,“ Louis se vyděšeně snažil najít autora slov, která ho děsila, víc než místo na kterém se nacházel.
„Hmfpm!“ Pokusil se promluvit, ale v puse měl roubík v podobě šátku, takže z něj vyšly jen podivné zvuky.
„Oh, promiňte, jsem to ale nezdvořák, ani jsem se nepředstavil!“ Zpoza židle se vynořil elegantně vyhlížející muž a Louis byl náhle ještě zmatenější.
„Jsem Ivan Poličenko,“ usmál se, když se modré oči rozšířily poznáním, „vidím, že jste o mně již slyšel, ale nebojte, pokud budete spolupracovat, vše bude v pořádku.“

Další ruce mladíkovi odvázaly roubík a Louis tak mohl promluvit.
„Co ode mně chcete?“ Zalapal po dechu.
„My si potřebujeme promluvit s panem Chonsem, i když vy ho jistě budete znát spíš pod jménem Styles a jak už víme, vy s ním udržujete jistý intimní vztah. Proto potřebujeme, abyste mu zavolal, aby sem přijel. Opravdu doufám, že mu na vás záleží, jelikož bych velice nerad ublížil tak hezké tvářičce,“ dotkl se lehce Louisova obličeje a ten se pod jeho dotekem strachy otřásl.
„Zavolám mu,“ věděl, že tím Harryho vystaví obrovskému nebezpečí, ale doufal, že muž nelže a opravdu mu jde jen o domluvu.

„Skvěle! Dimitri rozvaž pana Tomlinsona a přines telefon!“ Rozkázál hned Poličenko a Louis byl ve chvíli volný.
„Prosím, tady je telefon a můžete se s přítelem domluvit,“ odešel a nechali ho v místnosti zdánlivě samotného.
Louis vytočil Harryho číslo. Chvíli se ozývalo jen zlověstné vytáčení a modrookého už napadaly myšlenky, že skončí jako další tělo na dně moře.
„U telefonu Chonse je to důležité?“ Harry zněl nervózně a vyděšeně.
„Harry, má mě Prst...“

Tak mám tu pro vás další kapitolu, doufám, že jste spokojeni, no dáte mi vědět v komentářích? Prosím? 😳
Sejdeme se na Karry 😘💙💚