Melody

1.

Melody
Jako každý večer stojím za barem luxusního podniku a přijímám objednávku. Naproti mně na barové stoličce sedí celkem pohledný kluk. Je zde pravidelným hostem. Dvacetiletý vysoký blonďák s průzračnýma zelenýma očima.  Ještě stále si myslí, že s ním budu chodit. Majitel ho zde trpí, jen proto, že ví, jak je Adamova rodina vlivná a hlavně bohatá.
„Zítra tě vyzvednu, mám lístky na fotbalový zápas.“
„Určitě na VIP tribunu, že?“
„Jak jinak. Přece tě nebudu tahat někam, kde nic pořádnýho neuvidíš.“
Na to jsem neměla co odpovědět a věnovala se dalšímu zákazníkovi.
Přiznám se, že kdyby moje rodina nepotřebovala šetřil každou korunu práci barmanky bych nedělala a věnovala se jen škole. Je mi osmnáct a chodím na vysokou školu. Pomáhám mamince, která před třemi lety přišla o manžela a já o otce. Mám ještě malou sestru. Narodila se s vadou očí. Dalo by se to operovat, ale operace stojí spoustu peněz a jedině kde takovou operaci dělají je v Americe.
„Až tu dneska skončíš dovezu tě domů.“
Jen jsem se usmála a zjišťovala jsem, kdo dělá u dveří takový rozruch. Dovnitř vcházela skupinka, kterou tvořili dva muži a dvě ženy. Adam se taktéž otočil.
„Sakra, co ten tady dělá?“
Otočil se opět na mě a asi pochopil můj nechápavý výraz.
„Ten vyšší tmavovlasý je můj strýc. Je starší jen o pět let. Máma o mě dost bojí. Určitě mu musela něco říct. Je celkem fajn. Rozumím si s ním. Je skoro jako můj brácha. Nedávno převzal od dědy banku. Je to takový ekonomický génius. Diplom z univerzity měl už ve dvaceti letech.“
Dotyčný přišel k baru a diktoval objednávku pro celou jejich skupinku. Zatímco jsem vše míchala, jedním uchem jsem poslouchala jejich konverzaci.
„Ahoj Jarede, tebe bych tu v tuhle hodinu nečekal.“
„Byl jsem pozvaný na večírek ke Collinsovi. Byla tam nuda jako vždycky, a tak jsme se rozhodli, že půjdeme sem. Co tu děláš ty?“
„Čekám, až Melody skončí směna a půjdeme domů.“
„Nešel bys semnou zítra na fotbal?“
„Už jsem domluvený s Melody.“
Na tácku jsem podala pití. Řekla částku na zaplacení. Zaplatil přesně. Takové suchary přímo nesnáším. Falešně jsem se usmála a poděkovala. Zkoumavý pohled se mi dostával do morku kostí. Odešel a já konečně mohla začít normálně dýchat. Vypadal vážně hezky. Vysoký, pod oblekem byla poznat vypracovaná hruď a tmavé vlasy v moderním rozcuchu mu vážně slušel, a to nemluvím o jeho pronikavých hnědých očích.
„Země volá Melody.“
„Promiň, jen jsem se zamyslela.“
„Vím, že Jared nahání hrůzu, ale je to dobrej chlap.“
„Ani bych neřekla. Nezávidím jeho manželce, je nepříjemný už od pohledu.“
Adam se začal smát, jako bych řekla dobrý vtip, a přitom já spletu i ten hodně jednoduchý.
„Není ženatý a co já vím, tak ani s nikým nechodí, nemá na to čas.“
Konečně můžu jít domů. Mám pronajatý byt ještě s třemi dívkami. Nájem je malý a já tak můžu domů posílat mamince více peněz. Adam o mojí situaci ví, ale jakoukoliv pomoc z jeho strany jsem odmítla. Proto jsem ráda, že mě občas někam vezme a přivede mě tím na jiné myšlenky. Konečně jsem se mohla převlíknout do mého oblečení a sundat ze sebe kraťoučkou sukni a úplé triko s dost velkým výstřihem. Skiny, mikinu, botasky a slabou větrovku. Cesta k mému bytu je dlouhá a já jsem ráda, že nemusím jít pěšky. Před domem se mě Adam snažil políbit. Ucukla jsem hlavou a jeho ústa se mi otřela jen o tvář. Otočila jsem se s úmyslem něco říct, ale předběhl mě.
„Vím, ale pamatuj si, že až mi bude dvacet čtyři vezmu si tě za manželku.“
Rozloučila jsem se s ním a šla dovnitř. Všechno jsem musela dělat v nevětší tichosti, abych nikoho nevzbudila. Po odlíčení a sprše jsem byla ráda za pár hodin nerušeného spánku. Nerada jsem se malovala, ale předpisy to nařizovaly.
Ráno jsem vstala a v koupelně udělala vše, co bylo potřeba, oblékla se do pohodlného oblečení s tím, že si udělám něco do školy. Z práce mě vyrušil zvonek.
Jared
Cara, moje o dost starší sestra měla strach o Adama, a tak mě poslala do baru, kde poslední měsíc trávil opravdu spoustu času. Prý tam chodí za barmankou. Nedalo mi to a šel tam. Seděl na baru a flirtoval s barmankou. Světlé vlasy v drdolu a ani vlásek nikde nevykukoval. Silné nalíčení…, no vypadala jako světa znalá žena, která ví, jak z poblázněného kluka vyždímat co nejvíce. Ani bych se nedivil, kdyby si ji chtěl vzít. To přece nemůžu dovolit. Žádná poběhlice se nebude roztahovat v sídle, které má získat po svých dvacátých čtvrtých narozeninách. Budu se snažit ze všech sil a bude mi jedno kolik mě to bude stát, abych ji dostal z jeho dosahu. V baru jsme zůstali dost dlouho a já tu dvojici pozoroval. Bylo mi z tý holky špatně. Co si myslí? Mladý zamilovaný kluk by odsouhlasil všechno, co by chtěla. No nebudu si nic nalhávat. Já osobně jsem jedné takové před pár lety taky nalítl a od té doby ženskou společnost nevyhledávám. Všechny jsou stejné. Zlatokopky.