Apocalypse - Rise of the Dead

Na Květáku se spí nejlépe

Zedův zoufalý pohled se okamžitě při pohledu na Kath změnil na ustaraný. Dívčino oblečení bylo celé zaneřáděné od krve, u které ani nebyl schopný rozeznat, kolik z ní patřilo jí a kolik nemrtvým. Vedle ní stojící chlapec byl podobně zřízený. Na tváři mu nehrál výraz úlevy, nýbrž strach zjevně způsobený tím, že na něj Zed mířil svým samopalem. V prstech svíral vyplou motorovou pilu, jejíž řetěz byl plný kostních fragmentů a různého druhu tkání. Zed mohl jen přemýšlet, kolik z toho patřilo živým, nepřeměněným lidem. Zedova ruka, kterou svíral samopal se podezřele zlostně a pomstychtivě zachvěla. Dávno by stiskl spoušť, kdyby se mezi něj a chlapce s motorovkou nepostavila zřízená Kath. Světlo ze zamřížovaného okna osvítilo její bílé vlasy, nyní z poloviny pokryté krví, tak, že to vypadalo, jako kdyby zářila.

„Kath, prosím ustup..." Zed se to pokusil říct co nejpřívětivěji. Nechtěl Kath nijak ublížit, ale zároveň se v přítomnosti chlapce bál o její bezpečnost, takže to prostě udělat musel. Za normálních okolností by nic podobného neudělal, ale aktuální situace, ve které se nacházeli, ho donutila přehodnotit jeho standarty vůči životu lidí, na kterých mu nezáleželo. Ano, chlapec mohl být nevinný, ale zároveň kdyby ho vzali s sebou by je mohl všechny zabít ve spánku kvůli zásobám k přežití.

„Kdyby mě chtěl zabít, mohl to už dávno udělat..." Kathina slova ho vytrhla z přemýšlení. Výraz v její tváři ho doslova prosil o to, aby zbraň sklonil a její ruce se zoufale třásly. Stála tam mezi nimi jako zátarasa, která by ale ani trochu fungovat nemohla. Kath byla víc jak o hlavu nižší než chlapec za ní a ani stoj na špičkách a její podpatky by Zedovi nezabránily dát mu samopalem tečku mezi oči.

„Nic jsem jí neudělal..." Chlapec vzlykl. „A ani nechci. Nikomu z vás." Jeho oči se zaleskly slzami a motorovka mu vyklouzla z pravačky.

„Zede" Kathin hlas zněl už naléhavěji. „Okamžitě skloň tu zbraň."

„Kdo to vlastně vůbec je?!" Ozvala se Freya, dosud mlčící a stojící s vozíkem ve dveřích a natiskla si krabici plnou lahví krve a různého laboratorního vybavení víc k hrudníku. Zed se na ní otočil s pohledem, kterým se jí snažil naznačit, aby toho nechala a raději podporovala jeho návrh. Ale Freya se jen ušklíbla. Milovala, když mohla lidem odporovat a štvát je tím.

„Jmenuje se Luka a..." Kath se najednou sesunula k zemi jako hadrová panenka. Bez Zedovy pohotové reakce, při které upustil samopal a padající dívku chytil do náruče, by si nejspíš rozrazila hlavu o dlaždičky na zemi, což by po takové ztrátě krve znamenalo jistou smrt. Zed se v duchu proklel a zvedl dívku tak, aby se mu držela pohodlněji. Mělo mu dojít jak moc vyčerpaná je a že takhle moc dlouho nevydrží. Pohledem naznačil Lukovi, aby mu vzal jeho samopal a s Kath, která mu pravidelně oddechovala v náruči vyšel ze skladu ven.

Seina otírala Suckovi zpocené čelo vlhkým tyrkysovým ručníkem s pusheen o kterém věděla, že kdyby byl Suck při vědomí, dost by se mu líbil. Chlapec pomalu více a více bledl a jeho rty modraly. Tep se mu s obrovskou rychlostí snižoval. Seina by mu dala maximálně hodinu, víc by rozhodně v tomhle stavu nezvládl, protože už i tak se divila, že jeho srdce vůbec bilo. Zcela zjevně byl odhodlaný bojovat do posledního momentu a Seina se mu vůbec nedivila. Jeho pokrevná ho rodina sice opustila po tom, co jejich auto nezvládlo srážku s jiným na silnici v Jižní Koree a explodovalo, ale ti, kteří ho jako svou rodinu vzali kvůli němu riskovali nejen své zdraví, ale i svůj život. Suck nebyl ten typ, který by neudělal cokoliv, aby jim to alespoň dvakrát tak vrátil. Kdyby to vzdal, akorát by je zklamal. Seina by mu ráda dala transfuzi její vlastní krve, jenže jejich skupina se neshodovala. Ale ta Roseina možná... Dívka rychle vstala a pronesla slova, kterými se Suckovi omluvila, kdyby se náhodou nevrátila včas a nestihla ho zachránit. Sundala mu z čela hadr, políbila ho naň a s rychlostí se rozběhla hledat Rose.

Pomlácený Range Rover smykem zastavil v garáži. Luka, který seděl za volantem se vítězoslavně ušklíbl, protože ho potěšil výraz ostatních v autě, kteří nejdříve se svěřením řízení do jeho rukou poněkud nesouhlasili. Poněkud dost. Zed mu stále nevěřil, ale na výběr moc neměl. V náruči mu totiž ležela bělovlasá dívka, která zjevně v bezvědomí pokojně oddechovala na jeho krk a Freya měla pravou nohu rozmašírovanou od šutru. Luka se jim tak více než hodil a byl na to právem hrdý. První skupina, kterou potkal nebyla plná jeho přátel. Byli to náhodní lidé, nespjatí žádním poutem, kterým záleželo jen na přežití jich samotných. Ne skupiny. Kdyby Luka tehdy neměl informace o lékárnách po městě, byl si jistý, že by mu ustřelili hlavu jen co by nabili zbraň. Jenže tahle skupina se mu zdála jiná. Ano, také ho chlapec jménem Zed chtěl zabít a nebýt bělovlasé Kath by to i udělal, ale jen proto, aby ochránil ostatní. Mezi těmito lidmi se cítil víc v bezpečí a dokonce i cítil naději, že ho i v těhle časech bude mít někdo rád a nebude ho chránit jen kvůli strategické výhodě. Luku z přemýšlení vytrhla až nepřirozeně vysoká dívka se zlatavými vlasy, které se jí kroutily jak prstýnky někam kus pod ramena. Vypadala vyděšně, zoufale a vyčerpaně zároveň. Sice si ho letmo prohlédla, ale nějak na jeho přítomnost nezareagovala. Muselo se něco stát.

„Rose..." Vydechla Seina naprosto zoufale.

„Co je s ní?" Ujal se slova Zed, který měl z přítomných k rudovlasé dívce citově nejblíže. Cítil se jako její starší brácha, který by jí měl ochraňovat a momentálně více než selhal.

„Je pryč..."

„Jak jako pryč?"

„Prostě tu není, zmizela!"

Tahle kapitola je věnovaná girl-with-headphones za naprosto dokonalý trailer k téhle knížce. Opravdu na něj mrkněte ↑, stojí za to.