Apocalypse - Rise of the Dead

Rada č.1: Na depku platí jen skotská... Nebo vodka, to je asi jedno

Kath přibíjela poslední kus parkety k oknu domu, ve kterém se usídlili. Její ruce se třásly od bolesti a tak jen sledovala výhled z okna a čekala, až se trochu uklidní. Rozprostílala se před ní ulička Londýnské čtvrti zbohatlíků. Poznala by to, aniž by znala Londýn tak perfektně, že dokázala dělat navigaci téměř odkudkoliv kamkoliv. Trávníky byly střižené na krátko a naprosto přesně, mramorové fontánky se leskly čistotou a sem tam někde zaštěkal pes. Nic nenaznačovalo tomu, že kolem zuřila apokalypsa... Kath se musela pousmát a lehce zabubnovala nehty na poslední maličký viditelný kousek okení tabule. Nechápala to, jak mohlo být kolem tolik zkázy a ona naživu...

Zezadu se k ní přikradl Zed a přibil onen poslední hřebík a otočil Kath směrem k sobě. Ne, možná už tušila proč. Ona a její přátelé zůstali pospolu, zatímco všichni ti nemrtví kolem byli jen ti, kdo neměli za kým jít... Nebo ti, kdo byli prostě jen slabí a nebo měli smůlu a stali se jednou z prvních obětí. Bělovláska věděla, že někde tam venku musí být další skupiny přeživších... Jen se obávala setkání s nimi. Lidé v smrtelném nebezpečí dokáží být dost zákeřní a jít doslova přes mrtvoly... Ostatně, jde o to hlavní a to vlastní život.

„Hej Kath? Si v pohodě?" Zed měl asi tak středně vysokou atletickou postavu a zeleně obarvené kudrnaté vlasy přesně ve tvaru květáku. Odtud jeho přezdívka. Kdysi je měl zlatavě blond, ale jednoho dne se na jeho oslovení naštval a odešel si do nejbližší drogerky koupit barvu... Bohužel mu nedošlo, že se zelenou se budou jeho vlasy podobat na brokolici... No a od té doby to prostě nevymyl.

„Nic vážného mi není." Kath položila kladivo a chystala se odejít, jenže to se jí nepovedlo. Skončila v Květákovo povzbudivém obětí. Musela uznat, že kdyby měla depku, tak by pomohlo... Protože chlapec před ní, ač přes jeho snahu vypadat jako neporazitelný rebel, měl velice milou tvář a překvapivě hřál...

„Květáku, já jsem psychicky v pohodě... Za těch pár let se stále nic nezměnilo, ale mám nalomené žebro a tímhle to moc nezlepšuješ... " Bolestný hlas Kath Zeda okamžitě vyhodil z přemýšlení a pustil jí, načež se asi nějak omluvil, protože se dívka před ním jaksi usmála. Úspěch.

„Kath... Myslíš, že bude Will naživu?" Zeptal se smutně a pokusil se jí znovu opatrně obejmout. Ona to možná nepotřebovala, ale on ano. Will byl jeho bratr, kterého přesně před rokem srazilo auto uprostřed přechodu. Jediný důvod, proč se z té apokalypsy neskládal i přes to, že jako jediný z nich nepotlačoval své pocity. Měl naději, že se nějak Will probere a Freya ho zbaví toho prokletí. Byl najivní a věděl to, jen tohle byla jeho poslední naděje.

„Zede..." Kath ho po opravdu dlouhé době oslovila jménem, což nikdy neznačilo nic dobrého. „Vím, že když ti někdo s mozkem vědce, jako mám já řekne, že je něco nereálné, tak to nebudeš pokládat za věrohodné, protože vědci způsobili tohle... Jenže tohle je jen vir, ne způsob jak vrátit mrtvé k životu. " Zedovi se po jejích slovech spustily slzy, které nechal jen tak volně téct po tváři. Kath byla opravdu nízká a tak nehrozilo, že by si toho všimla. Její maličká tvář byla natisklá na jeho klíčních kostech a její srdce bilo někde v oblasti středu jeho břicha. Vlastně to bylo uklidňující. Cítil, že ho má alespoň někdo opravdu rád. Což už pomalu s nikým jiným než s ní a zbytkem osazenstva nebylo.

„Hele... Mám návrh..." Zamumlala Kath a odtáhla se, načež Zeda na zádech zastudilo něco studeného, co podezřele páchlo jak lahev skotské. „Původně jsem jí chtěla vypít s Freyou, která by mi ošetřila to žebro... Ale to se zjevně konat nebude... Takže si vydesinfikuju rány a můžem si na Willa znovu připít..." Kath byla sice stále ještě pod parou od minula, celá špinavá od toho zombie hnusu, což nebyla jen jejich krev ale i mozkomíšní mok, fragmenty mozku... A prostě další blivajz. Zraněná a i přes to se rozhodla svého kámoše rozveselit a pěkně se s ním zlít. Zed proto nemohl jinak než to přijmout...

Seina dole ve sklepě asistovala Rose při nahazování generátoru. Ta přes techniku tu byla sice Kath, ale ta byla stále ještě nalitá a tak ty dvě nepovažovaly za správné nechat jí hrát si s obvody. Rose v tom taky nebyla zrovna k zahození, naopak... Byla v tom sakra dobrá, jen jí Seina nechtěla nechat samotnou. Minimálně ne po tom, co zapomněla Freyu v autě a málem se Suckem kvůli její vlastní neschopnosti umřeli. Vlastně, se cítila dost pod psa. Měla pocit, že je ve skupině navíc, trochu k ničemu. Byla sice chytrá, ale ne tak moc jak Kath s Freyou, měla je sice bezmezně ráda, jen se obávala, že je slabý článek řetězu. Uměla vymýšlet plány, ale ne tak dobré jako Květák společně s Kath. Ani neuměla tak dobře vařit jako Suck, nebo proklouzávat mezi zombie a klást jim pasti jako troll Rose. Byla jen dobrý diplomat. A to jí teď bylo pěkně k ničemu.

„Hej Mrakodrape, na co myslíš? Tvůj ksicht je stejně kyselý jako Květákův potom, co jsem mu do pomerančového džusu místo pomeranče jebla citrón!" Seina sebou na slova od Rose trhla a omylem zavadila o páčku, která generátor spustila a zajistila elektřinu celému domu...

Suck pomalu otevřel oči. Ležel na  posteli a naproti němu seděla v křesle Freya. Oči měla zavřené a na klíně pistoli. Vypadala, že klimbá, ale Suck velmi dobře tušil, že ve chvíli, kdyby udělal něco nečekaného, klidně by mu ustřelila hlavu.

„Ehm... Freyo?" Promluvil a v ústech měl sucho.

„Copak?" Ani se neobtěžovala otevřít oči.

„Co se stalo? Já... Umíral jsem, ne?"

„To děláš pořád. Jen jsem to trošku zpomalila. Víš, pouštění žilou není zas tak hloupý nápad. Prostě jsem ti nechala odtéct asi tak dva litry krve, která mutovala a nahradila je svojí nulou negativní." Zívla a otevřela oči. Byly temné, skoro černé, plné bolesti a vyčerpání.

„A... Jaká je pravděpodobnost, že přežiji?" Zašeptal a ještě více zbledl.
„Nulová. Budu tě muset zastřelit. Než ti všichni přijdeme k sežrání trochu víc, než je zdrávo." Náhle vstala a přitiskla mu hlaveň k čelu. Instinktivně se stulil do klubíčka a zakryl si lebku rukama.

„Dávám ti tak den." Dodala a poklidně se znovu posadila, „stále máš ještě půd sebezáchovy. Ten postupem času ztratíš. Stejně tak reflexy. Je to trochu jako vzteklina."Suck se jen otřásl hrůzou.

„Ty... Mi nepomůzeš?"

„Je mi líto,"sklonila hlavu Freya. „Ačkoliv..." V očích se jí rozzářil nový plamen naděje.