Apocalypse - Rise of the Dead

Ne každý borec s motorovkou je lesník

Jedinou výhodou utíkající Kath bylo, že zombie měli pomalé reakce a ještě pomalejší chůzi. Ale jí pomalu docházela energie a náboje v brokovnici. 

„Šest” Zamumlala si sama pro sebe a ustřelila hlavu zombie vědci, který jí stál v cestě. Musela uznat, že její plán na odlákání těch věcí fungoval naprosto perfektně. Možná až moc. Posledních šest nábojů by jí rozhodně nevystačilo na asi padesáti-členou armádu těch hnusáků, která se jí hnala za zády a s mačetou, jež ukradla mrtvému přeživšímu, o kterého zakopla, by došla asi tak daleko, jak onen přeživší.

„Pět...” Kathin hlas nabýval na obavách. Ještě nechtěla zemřít. A to i přes to, že se rozhodla obětovat pro její přátele a pustit se do tohohle všeho. Měla plán, který ale ztroskotal s tím, že zombie jí obklíčili v situaci, se kterou nepočítala. Ano, Kath někdy s něčím nepočítala. Musela se ušklíbnout, protože kdyby tu byla se Zedem, tak by jí to dal hezky sežrat a poté našel cestu ven. Jenže Zed tam nebyl... Nikdo tam nebyl, jen halda mrtvol bez duše a ona samotná. Vyčerpaná, bez munice a hlavně dost krvácející. Lidská neinfikovaná krev ty bestie lákala jako žraloky v moři.  V tu chvíli Kath napadl jiný možný východ a skoro se praštila do čela, že jí to nedošlo dřív. Okna jsou až moc podceňovaný faktor úniku před zombie...

Rose seděla na parapetu a bubnovala prsty do jediné části okenní tabule, která byla ještě vidět. Zbytek byl pobitý prkny, aby zombie neměli tak lehký vstup. Dívka tam seděla z jediného důvodu, nedokázala sledovat, jak její nejlepší kamarád a někdo, s kým plánovala založit rodinu postupně umíral a měnil se v bestii. Byl jí vlastně z jejích přátel úplně nejbližší, protože jeho nevinnost a jemnost dokonale kontrastovala s její duší rebela, kterou dosud poněkud usměrňoval a chránil jí tím.  Bez něj by se už dávno spustila z kopce v nákupním košíku a dost pravděpodobně to narvala do nějakého auta, bez jeho zákazu by odpálila C4 u sebe doma v lednici jen proto, aby zjistila, co by se stalo. Bez něj by už dávno vystřelila z toho děla co měla na zahradě a bez něj... Bez něj by její osobnost nebyla úplná. Výraz v její tváři ale nejvíc posmutněl až poté, co k ní přešla Seina. 

„Začíná se měnit a zbývá mu tak nanejvýš pět hodin. Navíc jsem ztratila kontakt s ostatními.” Vysoká dívka se seskládala do křesla a schovala si hlavu do dlaní. „Kamera ukazuje, že se zombie dobývají do garáže... Mohla bys je od toho odradit?” Poslední slova řekla s lehkým pláčem a zlomeným hlasem. Rose k ní nikdy neměla tak blízko, jako k ostatním, protože se jí bála. Ale přesto se zvedla a obejmula jí. Seina jí párkrát zavzlykala na rameni, ale pak se odtáhla. 

„Máš pravdu, ta garáž...” Rose vstala a ani se na Seinu neotočila, aby nebylo vidět, že i ona pláče.

Kath za sebou rychle zabouchla dveře a rozsvítila světlo, načež semkla víčka. Jak mohla být tak hloupá a zamknout se v jediné místnosti v budově, kde okna nejsou- ve skladu pro uklízečky. Jedinou pozitivní věcí bylo, že zombie na zemi byli už doslova rozcupovaní a tak si ona sama nemusela vypotřebovat její poslední tři náboje... Z myšlenek jí ale vytrhl zvuk zvedajícího se těla tak dva metry za ní. Rychlým a přesným pohybem se otočila, přesně tak jak jí to kdysi učil Zed a namířila tělu na hlavu brokovnicí s úmyslem mu ustřelit hlavu. Jenže spoušť nestiskla. 

„Škoda, díky tvé výšce jsem si myslel, že si jen malé děvčátko co tu vykililo skoro celou laborku... Byl by to super námět na knížku, mimochodem.” Před Kath stál asi tak středně vysoký chlapec s rozcuchanými kaštanově hnědými vlasy, které z poloviny zakrývaly jeho jemný a lehce roztomilý obličej, jež byl korunovaný dvěma zářivýma, ořechově hnědýma očima. V rukou třímal vypnutou motorovku, celou pokrytou černou tekutinou a na zemi vedle něj ležela dlouhá kovová tyč. Na tváři mu hrál lehký úšklebek, který zjevně skrýval dost silnou bolest.

„Mohla jsem ti ustřelit hlavu...” Kath ale zbraň nesklonila, nebyla si jistá, jestli může chlapci věřit a tak jen tiše postávala. 

„Ale neudělala si to...” Chlapec položil motorovku a přešel ke Kath. „Si má jediná šance na záchranu. Sám bych se odtud nikdy nedostal. S dívkou, která vystřílela polovinu budovy nějakou šanci mám. Nemám důvod ti  ublížit...”

„Zbyly mi tři náboje, s tím ti moc nepomůžu...” Dveře za Kath začaly praskat pod náporem těl nemrtvých. 

„V tom případe alespoň nezemřu sám. Jak se jmenuješ?”

„Kath” Dívka si nabila do brokovnice i poslední náboj, který v ní ještě nebyl a namířila ji ke dveřím. 

„Luka...” Luka na Kath mrkl a nastartoval motorovku těsně před tím, než se dveře vyrvaly z pantů a dovnitř, do malého kumbálku, se začal hrnout zástup nemrtvých lačnících po živém mase. 

„Bylo mi ctí Luky...” Kath se i přes bolest trochu pousmála a vystřelila do třech zombie, kteří k nim vpadli její poslední náboje. Už by vytahovala z kapsy mačetu, kdyby si neuvědomila, že jich víc není a výlez ze dveří blokuje známá věc. Freyin vozík.