Apocalypse - Rise of the Dead

Prolog

Nízká dívka seděla jako každý večer u televize a četla si knížku, u které už jen název značil, že děj nebude zrovna mírumilovný a o lásce... Když Kath zaklapla 'Nevyřešené vraždy dvacátého století' a chystala se natáhnout do police pro další díl, do místnosti vrazila její spolubydlící a třímala v ruce dlouhý kůl z plotu, špinavý od jakési černé tekutiny. Enormně vysoká blondýnka si setřela onu tekutinu spolu s vlastní krví z tváře. Kath přešla veškerá nálada pronést její typicky ironickou poznámku, ale ani se nemusela zeptat, co se stalo.

„Byla jsem za paní Grantovou, zaplatit nájem..." Spustila Seina „Jenže mi neotvírala dveře. Tak jsem jí šla hledat na dvůr a a... A ona po mně vystartovala! Tak jsem... Já ani nevím jak! Zarazila jsem jí ten plot do srdce! Kath, ona vypadala jako mrtvá! Musela být mrtvá ještě předtím, než jsem jí zabila, což nedává smysl!"

Dívka se rozklepaně spustila na gauč vedle její kamarádky a zoufale si složila hlavu do dlaní. Kath, bledá jako stěna, ani nehlesla. Neopovážila se něco říct, ale tušila co se tu děje. Před pár dny v televizi informovali o úniku jakéhosi viru z laboratoře v Edinburgu, ale Kath tomu nedávala nijak velkou závažnost, protože prohlašovali, že je vše pod kontrolou. Jak typické. Úřady vše zlehčují, aby nevypukla panika. Kath se musela ušklíbnout a prohrábnout si své dlouhé, skoro bílé vlasy, které jí sahaly téměř až po boky.

„Co ti přijde na tomhle sakra vtipné?!" Seina byla zjevně stále v šoku. Nikdy na Kath nekřičela. „Zabila jsem naší domácí!"

„Stejně už byla mrtvá..." Kath by možná pronesla další černou poznámku, ale od dveří se ozvalo dost vehementní klepání. Obě dívky ztuhly a Kath popadla Seinin kůl, kvůli případné obraně.

„Ty dojdi pro nějaké zbraně. Já otevřu." Na Kathin plán ale nedošlo, protože dveře s obrovským rachnutím vyletěly z pantů a za nimi stála středně vysoká mužská postava, která vypadala, jako by měla na hlavě brokolici.

„KVĚTÁKU!" Zakřičela Kath s obrovskou úlevou a skočila do náruče jejímu asi o hlavu většímu kamarádovi, přičemž jí vůbec netankovalo, že je komplet celý od černé tekutiny, která se ukázala jako krev zombie, a zpocený.

„Ehm... Pravděpodobně se nacházíme uprostřed zombie apokalypsy. Nemohla bys mi alespoň teď říkat normálně jménem? Jsem Zed, kdybys náhodou nevěděla." Ohradil se Zed, ale Kath vřele objal. Měl o ní i o Seinu strach. Potom, co i jemu ta věc málem urvala hlavu, nedával těmhle dvěma moc velkou naději...

„KVĚTÁKU! TOHLE MUSÍŠ VIDĚT!" Ozval se z chodby všem také dobře známý hlas.

„Jme-nu-ji se Zed!" Zakřičel jí na odpověď Zed a spolu s oběma dívkami vyhlédl ze dveří. Naskytl se jim opravdu zajímavý pohled na jejich souseda, napůl rozpůleného, ale stále se plazícího po chodbě a na jejich kamarádku, která byla díky jejím krátkým rudým a zubatě sešmikaným vlasům naprosto nezaměnitelná.

„Neměli bychom tak trochu panikařit? Za chvíli všichni pravděpodobně umřeme. " Seina jako vždy uměla zkazit milé setkání.

„Na to přijde řada. Ale nejdřív si sbalte všechno co by se nám při apokalypse mohlo hodit a vypadnem odtud dřív, než se ty stvůry dostanou přes mé nástražné C4..." Rose pohodila vlasy a v ruce zacinkala klíčema k Range Roveru souseda, kterého před chvílí rozpůlila a pevně obejmula Seinu na pozdrav...

Ano, vše bylo moc rychlé a chaotické. Nikomu ještě pořádně nedocházelo, že tohle může být konec celého lidstva. Nikdo nevěděl co se to sakra děje a to, jak můžou sakra ještě žít... Ale všichni věděli jedno. Nevzdají se. Alespoň ne bez vědomí, že bojovali do posledního nádechu. A taky že to bude pořádná jízda...