Pohled Richieho
Sedím u stolu a nervózně si okusuji nehty. Dnes mám narozeniny, což je mi celkem jedno. Důležitější je to, že se Abi od včera nevrátila. Co když se jí něco stalo? Nad touto myšlenkou jsem zavrtěl hlavou.
Náhle začal zvonit telefon. Vstal jsem od stolu a sluchátko si přiložil k uchu.
"Halo?" řekl jsem do ticha.
"Ahoj Richie, tady Eddie. Nezajdem do Lomu?" řekl Eddieho dětinský hlas.
"Jo, jasně. Za deset minut tam jsem." ukončil jsem hovor.
Jel jsem směr Lom, najednou se kolo z ničeho nic zastavilo, a já spadl na zem, ale já nebrzdil...
"Richie! Jsi v pořádku?" přiběhl ke mně Eddie, protože už jsem byl skoro u Lomu a nejspíš mě viděl.
"Jo v pohodě." vstal jsem a otřel si rukou špinavou košili. Eddie chápavě pokýval hlavou a vyrazili jsme k balvanům, na kterých vždy sedíme.
Chvilku jsme si povídali, ale pak mi přišlo vhodné se zmínit o Abi.
"Eddie..." začal jsem.
"Jo vlastně! Všechno nejlepší, Richie." popřál mi a sundal si batoh. Tak nic, tak později.
"Díky Eddie, ale co to děláš?" zeptal jsem se s uchechtnutím, když se Ed hrabal v batohu. Vytáhl takovou tu taštičku na dárečky. Srdce mi poskočilo. Podal mi ji a já se do ní podíval. Byla tam čokoláda a nějaké přáníčko. Rozevřel jsem ho.
"Všechno nejlepší" a u toho nakreslený dáreček.
Potěší. Objal jsem Eddieho. Poděkoval jsem mu a pak jsme se domluvili, že půjdeme ke mně domů.
Bylo zhasnuto a zatažené žaluzie, takže nebylo skoro nic vidět. Rozsvítím.
"Překvapení!" zařvou všichni. Nahrnuly se mi slzy do očí. Já je miluju bože.
Já vím že to je krátký, ale já nemám čas prostě 😂
Sorry.
Snad se líbí ^^
Vaše
#Crazy
