Hraničářka - příběh jedné dívky

kapitola 20

Byla opřená o strom a lepila si šípy. V očích jí lítaly plamínky. Tohle není ten Halt kterého zná.
Naštvala se na tolik, že jí šíp v ruce praskl. Z levé ruky se jí spustila krev. Košili si prořízla. Odhodila šípy a do toulce kopla a zaklela.
,,Vidím, že ta malá Luren už mluví i sprostě." ozve se Gilanův hlas.
,,Všechno to stojí za-" zastaví se mezi slovy a kopne do toulce znova.
Muž se na dívku dívá a začne sbírat nerozbité šípy. Nikdy nebyla tak agresivní.
,,Celej svět je tak na dvě věci!" zakřičí a hodí do stromu dýku.
Muž jí slyšel svištět u svého ucha. Rychle k ní přiskočil a svalil jí na zem. Zmítala se a kopala do něj.
,,Klid." sedne na ní.
,,Pust!" zkřičí.
Muž jí dál drží a kouká se na ní svýma zelenýma očima. Dívce něco muselo přeletět přes nos.
,,Uklidni se, prosím." zašeptá jí.
Nechce ho poslouchat. Kousne ho do ruky. Gilan odskočí a drží si svou pokousanou ruku.
Luren se zvedne a utíká pryč.

Druhý den se dívka schovávala v korunách stromů. Doopravdy nechtěla nikoho vidět. Cítila se jako by sem nepatřila.
V poledne se pod její úkryt došel Will. Sedl si pod strom a oddychoval. Halt ho honil přes celý tábor.
,,Vybíjí se zlost?" zeptá se dívka.
Chlapec se lekne a podívá se nahoru.
,,Naštvala si ho." řekne.
Dívka seskočí dolů a sedne si k němu.
,,Dlouho ho nebudu tady otravovat." pokrčí rameny.
,,Kam chceš jít?" zeptá se.
,,Nevím." opře se.
Will se sněží přijít na to kam by mohla jít. Zná to tu líp než jakýkoliv jiný člověk v jejím věku.
,,Pohybují se tu Wargalové." řekne a hlas mu přeskočí.
,,A?" zvedne obočí.
,,Můžou tě zabít." odfrkne si.
,,Tak budu dělat vše proto aby mi nezkřivily vlas." usměje se.
,,Luren já ti to nedovolím." chytne jí rameno.
,,Já nechci svolení." zavrtí hlavou.
Willovi to došlo. Ona se už rozhodla. Opustí svého vychovatele, přátelé a Rogra.
,,Luren." hlesne.
,,Sbohem." dá mu pusu na čelo.
Rychle se zvedne a jde ke své klisničce. Nechá tam Willa sedět.
Z očí se mu spouštějí slzy. Opustí je.

Luren si sundá dubový list a pověsí ho na  velitelův stan. Svou klisničku vede na rozcestí. Nasedne a podívá se naposledy na tábor. Bude sama.
,,My to zvládneme." podrbe jí na krku.
Rozjela se od tábora pryč do lesa.

,,Kde je Luren?" zeptá se už naštvaně Halt Willa.
,,Pryč." hlesne chlapec.
,,Kam šla?" ptá se velitel.
,,To neříkala." dívá se na své boty.
Oba muži přechází u ohniště a přemýšlí kde je.
,,Veliteli!" volá z dálky jeden z hraničářů.
,,Teď nemám čas." odcekne.
,,Tohle je té malé holky ne?" zeptá se hraničář a ukáže přívěsek.
Halt se po něm hned vrhne a prohlíží si ho. Jediná Luren na něm měla růžový kamínek. Byl její.
,,To ne." hlesne velitel.
,,Udělala to. To co jsem nikdy nechtěl." řekne Halt.
,,Není jedna z nás. Není jak ostatní dívky." poplácá ho po rameni velitel.
,,I kdyby byla jako oni já ji vychoval!" zakřičí.