Hraničářka - příběh jedné dívky

Kapitola 3

Dívka a muž se na sebe dívali. Luren byla sklíčená svým činem. Halt jí chtěl přerazit. Přišla pozdě a tak chráněnci odcházeli a byli rádi, že si je vzali do učení jejich vyvolení. 

Jakmile se zabouchly dveře a v místnosti zůstal jen Halt a Baron, který si sedl do křesla. Muž v pláštěnce se rozešel k oknu a vytáhl nezbednou dívku z římsy na pevnou podlahu. 

,,Proč si lezla po kamenné zdi," cloumal jí s paží.

,,Halte já, já se chtěla podívat. Ten, ten dopis, co byl na stole mě to donutil," koktala.

Halt vyvalil oči: ,,Jaký dopis?" 

Dívce se v očích leskl strach. Teď se bála, až teď. Když lezla po stěně to byla nadšená, ale teď se ho bála. Ten dopis neměla číst, ale byl o ní, tak proč ho četla až teď. 

,,Dopis na stole, ležel tam nikde jsem se nehrabala, jak si odešel tak jsem nemohla už usnout a ten dopis vypadal staře, tak jsem si ho přečetla." mluví rychle a srdce se jí rozbušilo ještě víc. 

,,Odkdy čteš dopisy," zeptá se s neklidem v hlase. ,,Nikdy tě nezajímaly." 

,,Dopis, co patří mně," nabere trochu odvahy.

Halt jí pustil a odstoupil od ní. Nečekal tohle. Tajil před ní vše, jak k němu přišla.

,,Emh," odkašlal si baron. 

Hraničáři se na něj otočí. Luren zasalutuje na pozdrav. Baron nerad viděl jak se Halt zlobí na mladé děvče. Jako každý muž v ní viděl múzu. Rád s ní jezdil na vyjížďky. 

,,Luren ti nechtěla udělat zbytečnou starost," řekne mile.

,,Starost? Pustila se po stěně, mohla spadnout," křikl Halt. 

Luren sklopí hlavu. Možná se zachovala dětinsky. Neměla se zmiňovat o dopise. Vše zkazila. Chtěla se omluvit. 

,,No, není to poprvé, co provedla takovou hloupost. Možná tohle přehnala, ale tvé drahé dítě to myslelo dobře," řekne a rukou si přivolá Luren. Mladá dívka se k němu došourá a stařík jí objal okolo ramen. 

,,Ale předtím lezla jen na stáje, na stromy a skály," zuří. 

,,Halte, ona ti to neudělala schválně. Miluje tě a neublížila by ti," řekne mile.

Luren se opatrně rozejde k rozzuřenému muži a opatrně ho obejme. Muž jí to oplatí a dá jí letmý polibek do vlasů. 

,,Ty divoženko, už mi tohle nikdy nedělej," šeptá jí do ucha.

Luren mu nechce přidělávat starosti. Nikdy nechtěla. Halt na ní nechtěl křičet. Nikdy jí neuhodil ani na ní nezakřičel. I bez bití z ní vychoval hodné děvče. Kdyby jí někdo uhodil, zabil by toho člověka. Tiskne jí k sobě. 

,,Vrať se domů, já tu ještě něco mám," odtáhne se od ní. 

Luren kývla a otočila se.

,,Luren, po schodech," řeknou klidně oba muži. Baron Arald se zasmál a Haltovi cukaly koutky. Dívka se musela zasmát taky. Rozešla se ke dveřím. Na chodbě stál sir Rondey.

Usmál se na ní  lehce se uklonil: ,,Krasný den slečno." 

Muži se jí dvořili až moc často. Sir Rodney byl jediný který si k ní našel cestu. Možná to bylo tím, že i když byl starší a prošedivělí, tak měl šarm.

,,Viďte, taky si říkám," řekne a tvářičky jí zrudnou.

,,Neviděl jsem vás u barona," nabídne jí rámě. 

Dívka ho příjme a stráže vykulí oči údivem. Málo kdo viděl Luren v přítomnosti jiného muže než Halta. Mládenci se jí také dvořili, ale když jí viděli ve společnosti Halta, tak se stáhli. 

,,Já nešla dveřmi. To je moc obyčejné." mávne rukou. 

Rodney se musel zasmát. Měla lehký smysl pro humor a její úsměv je tak kouzelný. Malé ďolíčky ve tvářích. Ráda dělala věci po svém. 

,,Nechtěla by jste se projet," optá se, když vycházeli na nádvoří. 

Její krásná tvář se rozzáří. Dlouho nejela a většinou, když jela tak s Haltem a to jen procvičovat stopování. 

,,Ale můj kůň je," nedořekne, protože jí rytíř přerušil. 

,,Pojďte na bojovém koni," mávne rukou.

Tohle jí lákalo. Jela jen na své přítelkyni. Hraničářský kůň je jiný než bojový kůň. Nebude na ní moc velký? Otázka jí vystřelila jen když se podívala jak je vysoký Rodney. Je o dvě hlavy vyšší než samotná dívenka. 

Ve stáji si jí oblíbil jeden bělouš. Hned jí začal frkat do ucha. Je tak krásný. Hned ho pohladí po nozdrách. Je tak krásný, ale ne jako její koníček. Nikdy by svého koníčka nevyměnila. 

,,Líbí se vám," zeptá se Rodney.

,,Je krásný," řekne dívenka. 

Luren se snažila osedlat koně, ale když sedlala svého koníčka je to jednoduší. Vidí mu na hřbet. Tenhle obr jí to sedlání nezjednodušoval. Rodney k ní došel a pomohl jí se sedlem. Dívka se na něj omluvně usmála. Muž jí chápe. Je drobná a malička žádné děvče by si s tím neporadilo. 

Na koně se škrábala. Je to těžší než se to zdá. Valach je moc velký pro hraničářskou holku. Nemohla se vyhoupnout. Když dala nohu do třmenu nedosáhla na hron. Vytáhla nohu a zaklela. 

,,Nevylezu," řekne dívka rytíři. 

,,Pomohu vám," usměje se na ní.

Dívka zase dá nohu do třmenu. Muž jí vezme za břicho. Dívka se chytla hronu a druhou nohu přehodila. Už seděla na velkém koni. Je to divné.

,,Jak se sedí na velkém bojovém koni," zubí se.

,,Na mou kobylku to není. Na ní vylezu bez problému," směje se.

Na běloušovi se jí jelo zvláštně. Necítila se v sedle tak lehce a tak hraničářsky. Přišla si jako moc obyčejná holka. 

,,Jste nesvá. To tím valachem," zeptá se Rodney. On na svém koni vysedal dokonale a vypadal, že do sedla patří.

,,Ano," odpoví.

,,Hraničáři jsou zvláštní, ale vy jste krásná a milá," trošku zčervenal. 

,,Zvláštní jsme to tedy ano," zasměje se. ,,ale naše koně jsou menší a rozumí nám." 

Obdivoval její upřímnost. Vždy řekla vše na rovinu a nebála se ničeho. Je kurážná a nikdy by neublížila ani malému zvířátku. Je jí pro hraničáře škoda, ale nikdo jí to nevymluvil. Měla svou hlavu a to na ní všichni miluj.