Hraničářka - příběh jedné dívky

Kapitola 5

Luren seděla pod stromem a něco čmárala na listy. Svůj plán. Bude dokonalý. Dostane se ke svému otci. Její otec žije, není mrtvý jak tvrdí Halt. Dostane se k němu a ukáže mu, že i z dívky jde udělat vojáka. 

Vedle sebe měla knihu o lodích a kde se vzaly. Měla jí už přečtenou tak pětkrát, ale stále nedostala odpověď, ale ona jí potřebuje. Hned a teď!

,,Co to čmáráš?" ozve se za ní Willův hlas.

Rychle schová listy a knihu pod pláštěnku: ,,Nic." 

,,Halt tu není," klekne si k ní. ,,tak co to je?"

Luren chvíli přemýšlela jestli mu to má říct. Snad to nepoví.

,,Dobře," vytáhne to. ,,snažím se přijít odkud jsem. Protože jedno vím, nejsem odtud."

,,Snad nechceš opustit Halta?" zeptá se.

,,Nechci, to jsem neřekla. Wille je to složité. Prosím nic neříkej Haltovi. Mohlo by ho to mrzet." prosí ho.

,,Co by mně mrzelo?" ozve se mužský hlas. 

Luren schová zase svůj plán a Will se lekne.

,,Ale nic." začne se Luren rychle zvedat. 

Muž se na ní podívá, pohledem jestli mu nelže. Luren se usměje a zmizí. Rychle běží do chaty a pak hned do svého pokoje. V pokoji schová knihu a listy pod postel. Tam to nikdo nebude hledat. Uleví se jí. Tohle bude dost těžké udržet. Nechce aby ho ranila. On jí vychoval, dal jí domov a ona chce zmizet. Seděla na zemi a přemýšlela, co dál. Prsty si hrály s medailonkem. Halt říkal, že jí to dali rodiče. Pomalu si ho přetáhne přes hlavu. Pořádně si ho prohlíží. Je na něm znak lodi. Loď, všechno se točí okolo lodí. Halt říká, že voní po mořské soli. Noční můra se odehrává na moři  a táhnou jí na loď. Medailonek má na sobě znak lodi. 

,,Jsem ze zámoří." zašeptá. Přišla na jednu věc. Nikdy se nenarodila tady. 

,,Luren!" ozve se Haltův hlas.

 Rychle si vrátí medailonek na krk a běží zpátky za hraničářem. Ale medailonek neschová pod košili, takže jí skáče na hrudi. 

,,Ano?" řekne udýchaně. 

Hraničář jí zpraví medailonek. Dívka si prohrábne vlasy. Starší muž si sedne na lavičku a pobídne své dva učně aby se posadili. Luren si sedla na dřevěné zábradlí a Will po jeho levici. Blonďaté děvčátko vědělo, co se bude dít dál. Znala tuhle hru. Halt si občas myslí jak takhle vyzraje nad svým učněm. 

Luren je už od malička chytrá a vynalézavá, takže kdykoliv na ní Halt přišel s tím, že si bude s ní hrát tak ho obelhala. Nikdo jí nedokázal napálit. Jenomže dívka dnes měla myšlenky jinde. 

Nesoustředila se na to co Halt říká. Hlavu má plnou otázek. Pohrávala si s medailonem na krku. Na co tady čeká. Odpověď má přímo před nosem, ale neumí jí přečíst, jakoby nebyla napsaná jejím jazykem. 

,,Luren?" osloví jí Halt. Dívka sebou škubne a začne ztrácet rovnováhu. Starší hraničář se musel rychle zvednout a chytnout jí za ruku.

,,Ty máš hlavu v oblacích?" zabručí Halt.

,,Promiň.." špitne. Halt mávne rukou a sedne si zpátky.

Kdo tu vstal z mrtvých?? Já! Konečně jsem dostala inspiraci... nebo to je tou atmosférou? No nevím, ale i tak konečně jsem se vrátila, sice nevím na jak dlouho, protože jsem moc ,,akční" člověk, asi chápete... No nic, užijte si prázdniny a svátky. Pro Vás Veselé Vánoce!!! Vaše JessDeAnn....