Hraničářka - příběh jedné dívky

Kapitola 4

Po té projížďce Luren bolel zadek. Nikdy jí ze sedla tak nebolel, a to v sedle strávila spoustu času. Nemohla se posadit, tak se opřela o stůl a srkala kávu. Halt nikde. Kde je tak dlouho? Nebojí se o něj, ví kde je, ale proč tak dlouho? 

Dopila kávu a jde do svého pokoje. Začala se vyslékat a plácla sebou do peřiny. Únava je pro ní slast. Nejraději by prospala celý den, ale Halt by nebyl moc nadšený. Nad touhle myšlenkou se zasmála. Zavřela oči a usnula, hlubokým a dlouhým spánkem. 

Ráno jí probudily paprsky slunce. Šimraly jí po tváři. Protáhla se, a posadila se na posteli. Vlasy jí stály na všechny strany. Promnula si obličej. Dneska jí nebude Halt moc buzerovat. Mluvil o nějakém klukovi. 

Vylezla z teplé postele, ale nerada stoupala na studenou zem teplými chodidly. Natáhla se pro svoje boty s měkké kůže. Obula si je a hned jí bylo teplo na nohy. Ušklíbla se. Začala se oblékat do své hraničářské uniformy. Vlasy si rozčesala a nechala volně po zádech. Z pokoje vyšla z dobrou náladou, a proto si pískala. 

Zamířila ke kamnům, aby si nalila kávu, ale na kamnech nic neleželo. Rozhlédla se po místnosti. V rohu místnosti stál mladý chlapec. Uklízel celou místnost. Luren se pousmála. Halt jí taky občas zadal uklidit celou chatu. 

,,Ahoj," pozdravila ho.

Kluk jí poznal podle těch krásných vlasů a obličeje. Na světle je ještě krásnější. 

,,A-ahoj," zakoktá se.

,,Jsem Luren, Haltova, ehm, no jak to říct jeho chráněnec," řekne mile. Přišlo jí jako by ho už viděla. 

,,Jsem Will," řekne zamyšleně. ,,ale my se známe, tedy předevčírem si se mnou mluvila."

To je pravda. Byl to on. Ten kluk od stromu. Je vážně malý, stejně vysoký jako ona, a to jí považovali za tu nejmenší osobu na zemi. Byli si tak podobní. Je malý, drobný a v očích má ten záblesk zvědavosti. 

,,Vidím, že jste se seznámili," řekne hluboký hlas. 

Luren sebou škubne. Nikdy Halta neslyšela mluvit. Něco je tu špatně. Podívá se na svého přítele. Nasadil kamennou tvář. Tohle neviděla u něj nikdy.

,,Ano," přikývne Luren. 

Halt něco zabručí . Tohle od něj nezná. Nikdy nebručel a vůbec nebyl takový jako teď. Zvláštní. Luren nad tím jen pokrčí rameny. Třeba to je jen teď.

,,Wille umíš vařit?" zeptá se Halt. 

Mladík zavrtí hlavou: ,,Ne, pane."

Luren se pousměje. Halt jí hned pohledem uklidní. Jeho pohled jí propaloval a bála se už i polknout. Chová se přísně. 

Luren si stoupne vedle Willa, chce mu pomoct, aby Halt nevypadal jako kyselé víno. 

,,To jsem mohl tušit..." zamumlá Halt. 

,,Hlavně mu neodporuj." rychle se k mladému učni nakloní a zašeptá. 

Will přikývne. Dívce se objeví malý úsměv. Konečně se jí otevřely dveře možností. Halt bude mít na starost Willa, a ona pro něj nebude moc podstatná. Mladé hraničářce se v hlavě buduje ďábelský plán. 

Ale pozor mladá dámo, i starý hraničář má oči a uši všude. Jen aby si pak neplakala nad svými činy.