Hraničářka - příběh jedné dívky

kapitola 13

Luren seděla u krbu a koukala do ohně. Myšlenkama snad někde na druhé straně světa. V hlavně se jí honily různé vzpomínky:

Gilan jí strčil do bahna. Malá Luren se rozpláclá jak dlouhá tak široká. Její blond vlasy nebyly blond, ale hnědé od bahna.
,,Nech mě být." zafňukala.
,,Já jsem ten silnější!" zasměje se.
Snažila se zvednout. Shodil jí znova do louže.

Halt odešel za baronem. Luren a Gilan zůstali v chatě sami. Maličké děvčátko se před chlapcem schovávalo kde to šlo.
,,Já stejně vím kde si." řekl s ironií v hlase.
Stal kousek od místa kde maličká byla schovaná. Byla to Haltova skříň. Věděla, že Gilan nikdy neprohledá Haltovi věci.

,,Chyťte jí." zakřičel Gilan a rozeběhli se všichni učni, co byli na sněmu.
Luren utíkala co jí dech stačil. Kličkovala mezi stany než zaběhla do jednoho. Porazila krále.
Gilan a jeho kamarádi doběhli za ní. Uviděli jak se malá Luren krčí u krále.
,,Že se nestydíte, hoši." kroutí hlavou král.
,,Ukradla nám dubové listy, Veličenstvo." zaprotestoval Gilan.
Luren se přitiskla víc ke králi.
,,Takové hodné děvče." usměje se.
Gilan se na Luren podíval, však u Halta ti ukážu.
,,Dítě vrať jim to." zašeptal jí do ucha a v jeho hlase šlo slyšet pobavení.

Luren si lepila šípy u stolu. Halt sekal dříví venku a Gilan zatápěl v krbu.
Malé Luren šlo všechno od ruky, dokud se neobjevil Gilan a šípy jí zlomil.
,,Řeknu to Haltovi." zafňukala.
,,Řekni. Stejně nikdy z tebe nebude správná hraničářka, ty sirotku!" zasyčí na ní.

,,Haló, mluvím na tebe." vytrhne jí Willův hlas.
,,Promiň." ošije se.
Will se jí podívá do modrých očích a uvidí tam strach. Nikdy v těch veselých očích neviděl strach.
,,Děje se něco?" zeptá se.
,,Zítra odjíždíme na ten sněm. Bude tam Haltův bývalý učeň a-." nevěděla jak mu to má říct.
,,Povídej." vybídne ji.
,,Gilan a já jsme spolu vždy válčili." povzdychne si.
Will se na ni smutně podíval. A chytl jí za ruku.
,,Oba jste už vyrostli." řekne.
,,Ty si lepší než on." obejme ho.
Luren si Willa oblíbila konečně má kamaráda.