kapitola 7

355 29 3
                                    

Luren ležela v posteli a přemýšlela. Byla její matka taky tak pěkná? Když byla mladší vymýšlela si, jak její rodiče vypadají. Už není malá. Měla by si uvědomit, kam patří. Pro otce nebyla dost dobrá. Jednou ho chce poznat, říct mu, že i dívky můžou být silné bojovnice. 

Ráno jí vzbudí sluneční paprsky. Promne si oči. Rychle vyleze z postele a začne se oblékat. Na ruce uvidí dvě malé modřiny. Nemají obvyklou barvu. Pokrčí rameny a pokračuje. Vlasy si dá do copu. Z pokoje výjde a nikdo není v místnosti. Vyběhne ven před chatu.

,,Halte?" zakřičí. Rozhlíží se. Nikde není. Rozeběhne se dozadu. Taky tam není. 

,,Halte!!!" zakřičí z plných plic. 

,,Co tak řveš." ozve se chladný hlas Halta.

,,Promiň, nevěděla jsem, že jste šli trénovat." sklopí hlavu.

,,V pořádku, měla si strach." řekne. 

Luren se podívá na Willa. Nevypadá už tak vyděšeně. Začíná se jí líbit. Mohli by být přátelé. Stejné osudy a teď i životy.

,,Dnes je čas." řekne Halt.

,,Čas na co?" zeptá se Will.

,,Myslíš?" vypískne Luren.

,,Ano jdeme." zavelí hraničář.

Všichni tři šli do prudkého kopce, pak zase dolů. Došli k malé chatrči. Skoro se rozpadala. Halt šel ke dveřím a zabušil: ,,Bobe? Si tam? Otevři!" 

Luren jen protočila oči. Tohle je od toho sterého blázna normální. Will se rozhlíží, snaží se přijít na to kde jsou. Dívka si k němu stoupne.

,,Bude se ti to líbit." zazubí se. 

,,Líbit?" nechápe Will.

,,Uvidíš." poplácá ho po zádech. 

,,Bobe!" zabuší ještě jednou na dveře. 

Otevře je starý muž o holi. Luren ho nikdy neměla ráda. Choval se tak zvláštně.

,,Hraničáři, to jsou mi hosté." zaskřípe. 

,,Jsou připraveni?" zeptá se.

Starý Bob kývne a začne se šourat dozadu za chatrč. Všichni ho následuji. Děvče zářilo jako kdysi. Will sebou šije.
Malá hraničářka se na něj otočí a chytne ho za ruku.
,,Neboj se.“ usměje se.
,, Já nemám strach." řekne koktavě.

Hraničářka - příběh jedné dívkyWhere stories live. Discover now