24. Posun v čase

608 21 2
                                    

Draco:
Šel jsem rychlým krokem pryč. Vlastně jsem ani nevěděl kam, ale chtěl jsem co nejdál od síně.

,,Malfoyi! Čekej!" Slyšel jsem Potterův hlas, a tak jsem se chtě nechtě otočil.

,,Co se děje, Pottere?" Zeptal jsem se, jako by se nic nestalo.

,,Použil jsi to kouzlo správně?" Bylo jediné, na co se zeptal a já jsem jen nechápavě pozvedl obočí.
,,Vysvětlím. Když jsi odešel, tak si toho Hermiona všimla. Začala se ptát, proč jsi odešel atd. A celou dobu se dívala na dveře Velké síně, jako kdyby snad čekala, jestli se vrátíš nebo ne. Tak jsem ji řekl, že jestli ji to uklidní, tak půjdu za tebou. Ona jen pokývala hlavou na souhlas. Jsi si jistý, že si nic nepamatuje?" Vysvětlil celou situaci Potter a já jen nevěřícně civěl... Doslova.

,,Kdyby si něco pamatovala, tak by za mnou šla nebo by to někomu z vás řekla." Řekl jsem svůj názor.

,,S tím musím souhlasit. Co jí mám říct, jako důvod tvého odchodu?"

,,Já nevím. Řekni třeba, že do mě Blaise hustil nějaké voloviny." Vymyslel jsem.

,,Dobře. Ale teď chci znát i ten pravý důvod." Řekl plně rozhodutý Potter.

,,Řekněme, že mě Weasley pěkně sere těmi jeho zamilovanými pohledy směrovanými na Hermionu. Nemůžu se na to dívat." Vysvětlil jsem a celou dobu se rozhlížel po chodbě, abych nenavázal oční kontakt.

,,Je zvláštní vidět tě žárlit. Myslím, že Hermioně se ten jeho pohled taky nelíbil, protože se jaksi nenápadně zaksichtila." Řekl a začaly mu cukat koutky úst smíchy.

,,Aspoň, že tak, protože jinak bych už asi zvracel. Měj se, Pottere." Řekl jsem a mávl na pozdrav.

Hermiona:
Harry byl pryč asi 10 minut, což bylo dlouho na to, že si šel pokecat s Malfoyem.

,,Kde je tak dlouho, pro Merlina?!" Vykřikla jsem a Ginny s Ronem se na mě otočili.

,,V klidu, Herm. Vždyť šel za Malfoyem, mělo by ti to být jedno." Řekl Ron a já ho probodla vražedným pohledem.

,,Ne není mi to jedno! Chci to už vědět!" Vyhrkla jsem a čekala, než se Harry objeví u vstupu.

,,Uklidni se, Hermino." Řekla Ginny a pohladila mě po rameni.

,,Jsem zpátky!" Řekl Harry a mířil k nám.

,,Tak co ses dozvěděl? Proč odešel?" Zeptala jsem se s nedočkavostí.

,,Blaise na něj mluvil samé hovadiny. To je jediné, co mi řekl." Odpověděl.

,,Tak kde jsi byl, pro Merlina, tak dlouho?! Já nevěřím, že to bylo kvůli Blaiseovi." Řekla jsem plně rozhodnutá jít hledat Malfoye.

,,Kam jdeš?" Zeptala se nechápavě Ginny.

,,Najít Malfoye." Odpověděla jsem.

,,Blázníš?! Co si myslíš, že měl asi za důvod?! Třeba mu bylo špatně." Řekla Ginn.

,,Fajn. Budu tady." Vyhrkla jsem naštvaně a sedla si zpátky. Jo, jsem člověk, který mění názor rychle.

Draco:
Je to zvláštní, že se o mě Herm zajímá,
i když si vůbec nic nepamatuje. Mám trošku strach, že udělá nějakou hloupost a půjde mě třeba hledat, protože když ona chce něco vědět, tak udělá pro to cokoliv a nevím, jestli jí postačí odpověď s Blaisem. Myslím, že ne. Kdyžtak ji Potter, Ginny a Weasley zastaví... Snad.

Seděl jsem v knihovně a přemýšlel, jak opravím Rozplývavou skříň, abych mohl konečně uskutečnit Voldemortův plán.

,,Draco, tady jsi!" Vykřikla Ginny a já se na ni tázavě podíval.

,,Co se stalo?" Zeptal jsem se.

,,Jak jsi na tom obědě odešel, tak Hermioně nestačilo vysvětlení s Blaisem, tak už se zvedala, že jde za tebou. Naštěstí jsem ji zastavila." Vysvětlila a já jsem se zhluboka nadechl.

,,Čekal jsem, že jí to nebude stačit a doufal, že ji zastavíte. Děkuju. Předpokládám, že pravý důvod ti už Potter řekl."

,,Jo, řekl. Ale myslím, že by ses měl krotit. Ron nic moc neudělal." Řekla Ginny.

,,Tak promiň, že jsem své holce kvůli jejímu bezpečí vymazal paměť a když ji vidím s jiným, tak to nedávám." Odpověděl jsem ironicky, ale přesto jsem byl smutný.

,,To zvládneš, jsi přece Draco Malfoy. Teď už musím za Harrym, ahoj. A drž se!" Rozloučila se zrzka a odešla.

Opět jsem začal přemýšlet nad Rozplývalou skříní. Potřebuju ji opravit, jinak mě Voldemort zabije. Stačí mi už jen to, že jsem se musel s Herm rozejít a stal jsem se Smrtijedem.

----------
Měsíce plynuly a nastal duben. Hermiona celé měsíce od jejího "náhlého zkolabování" na chodbě měla zvláštní pocit. Cítila se taková prázdná. Avšak se stalo něco, co si asi nikdo nepřeje. Sblížila se s Ronem ještě víc než kdy předtím. Draco si toho všiml a začal být nervózní, že se jeho slova stanou skutečností. Co když Hermiona nakonec bude s Ronem?! To bylo to, co trápilo nejen Draca, ale dokonce i Ginny. Ginny byla velkým fanouškem Dramione, moc jim to přála, aby byli spolu. Nelíbilo se jí, že Draco tady trpí a Hermiona vůbec nic neví, nebylo to fér vůči Dracovi. I když vytušila, že i Hermiona se cítí nějak zvláštně. Mluvila s ní o tom stokrát, ale stejně to ničemu nepomohlo. Draco se uzavřel víc do sebe a to se Ginny taky nelíbilo. Věděla, že v tom je ještě něco než jen rozchod s Hermionou. Samozřejmě se ho několikrát ptala, co se děje. On jí ale vždy odsekl, že je vše v pořádku. Hermiona si taky začala všímat divného chování Zmijozelského prince, ale s nikým o tom nemluvila. Po pár týdnech to přestala vnímat a zaměřila se na ni a na Rona. Je to divné? Asi jo, ale oni dva se teď vážně hodně sblížili. Jeden den se Hermiona rozhodla jít s Ginny po dlouhé době k jezeru.
----------

Hermiona:
Už jsem dlouho nebyla u jezera, tak jsme se s Ginny domluvily, že se tam půjdeme projít a rovnou si promluvíme.

,,Připravená?" Zeptala se mě Ginny, když jsem vyšla z koupelny.

,,Jojo. Jdeme?" Odpověděla jsem s úsměvem.

,,Jdeme." Přitakala.

Došly jsme k jezeru a já jsem si sedla ke svému oblíbenému stromu. Ginny se jako první zarazila, ale nakonec si taky sedla. Nevím, proč se zarazila, ale budiž.

,,Jsi v pořádku?" Zeptala jsem se.

,,Jo. Proč by ne?" Zněla nervózně. Na mě tu nic zkoušet nebude.

,,Já nevím. Jsi nějaká zaražená a připadáš mi nervózní. Nezkoušej to na mě, Ginny." Odpověděla jsem popravdě.

,,Jsem v pohodě." Řekla.

Chvíli jsme byly potichu, tak jsem to ticho prolomila.

,,Mám toto jezero ráda. Vždycky jsem tu uvolněná a cítím se tu dobře. Posledních pár týdnů si připadám, jako kdybych na něco zapomněla, ale nevím na co." Pověděla jsem a zamyslela se.

,,Hm." Bylo jediné, co řekla. Jako vážně?!

,,Co ti je?" Zeptala jsem se už trošku rozrušeně.

,,Nic." Proč mi, u Merlina, odpovídá jen jedním slovem?!

Potřebovala jsem se teď projít kolem stromů, které byly kolem jezera. Zvedla jsem se a pomalým krokem se vydala mezi stromy.

Kdybyste si říkali, proč jsem tak rychle přeskočila až na duben, tak důvod je ten, že když Hermiona zapomněla, tak by to bylo o ničem. Potřebujeme jít už dál, ke smrti Brumbála až do dalšího školního roku, nebo-li do války. Proto jsem to shrnula jen v menším vyprávění, kde jsem se snažila popsat pocity postav😉🤙🏻

💜Kiki💜

Dvě tváře [Dramione]Kde žijí příběhy. Začni objevovat