Dvě tváře [Dramione]

22. Plán

Draco:
Mám plán na zítra, dá se říct, že úplně promyšlený. Všem Hermioniným kamarádům jsem poslal dopis, aby v 15:00 byli v knihovně, protože jim potřebuju něco sdělit. Napsal jsem tam, ať to ale neříkají Herm. Tak rád bych s ní byl navždy, ale musím jí vymazat vzpomínky na mě. Bude mě nejspíš zase nenávidět, ale je to pro její dobro.

----------
Další den se Draco rozhodl nejít na snídani ani oběd. Šel si pro jídlo přímo do kuchyně. Nemohl Hermionu vidět dřív než večer. Ještě by si to akorát rozmyslel a ona by byla v nebezpečí a to Draco vážně nechtěl.

Celý den utekl rychle, protože se nedělo nic zajímavého. Bylo 14:55 a Draco už netrpělivě čekal v knihovně. Byl domluvený s Ginny, že Hermioně dá papírek, podepsaný přímo paní knihovnicí, že dneska je knihovna zavřená. Aby se zde náhodou neobjevila během schůzky Draca a Hermioniných kamarádů.
----------

Draco:
Hodiny ukazovaly přesně 15:00 a já už viděl Pottera, Weasleyho a Ginny, jak si to míří ke mně. Mělo přijít ještě pár Nebelvírů a dokonce i Blaise. Ti už se zde taky dostavili a tak jsem začal mluvit.

,,Vím, že se asi divíte, proč vás tu všechny zvu, ale mám na vás jednu prosbu. Nebude to pro nikoho z nás nic lehkého, ale musíte mi slíbit, že to uděláte pro Hermionu. Z rodinných důvodů a z důvodu války, která se blíži a myslím, že nejsem jediný, kdo to cítí, tak potřebuju Hermioně vymazat vzpomínky na mě." Na konci se mi zlomil hlas a tak jsem se zhluboka nadechl. ,,Věřte mi, že to pro mě není lehké. Ale je to potřeba, nechci, aby se jí něco stalo kvůli otci, který, jak všichni víte, pracuje pro vy-víte-koho. Kdyby se to Voldemort dozvěděl, zabil by ji. A po vás chci jen jedno: Neříkejte jí o mně a o ní, že jsme spolu něco měli. Neříkejte jí prostě vůbec nic. Je to pro její dobro, prosím vás." Dopověděl jsem a všichni zůstali v šoku. Já sám jsem byl z toho hodně špatný. Jako první se z transu probral Potter.

,,Takže, pokud to chápu správně, tak ty jí vymažeš vzpomínky na sebe a chceš po nás, aby jsme jí o tobě neřekli nic?! Máme hrát, že je vše v pohodě, i když nebude?!" Vyhrkl šokovaně Potter.

,,Ano. Moc vás všechny prosím. Neděláte to pro mě, ale pro ni. Musím ji chránit." Vysvětlil jsem zoufale.

,,J-já ti pomůžu. Nic jí neřeknu, ale nebude to lehké. Vždyť tě miluje..." Řekla tichým hlasem zrzka.

,,Já vím. To je to, co mě bolí nejvíc..." Řekl jsem a protřel si obličej.

,,Lidi, asi to zní šíleně, ale já jdu do toho taky. Hermiona je naše kamarádka a musíme ji chránit. Sice to bude hrozná rána pro všechny, když jí vlastně budeme lhát, že je vše v pořádku, ale děláme to pro ni." Řekl po chvilce přemýšlení opět Potter.
Najednou úplně všichni přikývli, za což jsem měl radost.

,,Děkuju všem. Kdyby to ale někdo řekl z lidí ze školy a Hermiona to zaslechla, tak se to snažte nějak obejít nebo si něco vymyslete." Řekl jsem už trošku klidněji.

,,Neboj se. A kdy jí ty vzpomínky vymažeš?" Zeptala se zvědavě zrzka.

,,Dneska, dneska večer. Máme sraz. Napsal jsem jí dopis, že s ní potřebuju mluvit a že přes den nemám čas, tak jsem to naplánoval na dnešek večer. Lhal bych, kdybych řekl, že nemám strach a že mi nebude chybět." Odpověděl jsem posmutněle.

,,Na nás, tedy aspoň na mě, se můžeš obrátit. Jsem Hermiony nejlepší kamarádka a kdyby jsi chtěl, tak bych ti klidně říkala jak se má atd." Nabídla se Ginny a já jsem na ni jen s úžasem hleděl. Ještě před pár dny na mě ječela a teď tohle?

,,To by bylo skvělý. Děkuju." Řekl jsem a nakonec jsem vstal, abych ji mohl obejmout. Je to zvláštní, že zrovna já objímám Weasleyovou, ale byla jediná, kdo řekl něco, co dávalo smysl.

,,Všem děkuju, že jste se stavili a vyslechli mě. Jsem rád, že má Hermiona tak chápavé kamarády." Řekl jsem po chvíli a všichni se už postupně vydali pryč z knihovny.

Já jsem tam ještě chvíli seděl a přemýšlel. Nakonec jsem se za chvilku taky zvedl a šel pryč.

Hermiona:
Pořád mám takový zvláštní pocit. Co když se Draco bude chtít rozejít? Po tom všem? Ne to by neudělal... Ale co když jo?! Večer přicházel strašně rychle a já jsem byla hodně nervózní. Nevím totiž, co mi chce říct.

Oblékla jsem se do pohodlného oblečení a pomalu vyrazila na Astronomickou věž. Po cestě jsem se musela vyhnout Filchovi a jeho ohavné kočce. Poté už byla cesta klidná a já jsem mohla aspoň přemýšlet.

Nejistě jsem našlapovala na každý schod Astronomické věže a postupně se dostala nahoru. On už tam stál opřený o zábradlí a vypadalo, že si mé přítomnosti zatím nevšiml.

,,Draco?" Zašeptala jsem potichu a on sebou škubl a otočil se.

,,Hermiono." Řekl a doslova mě běžel obejmout. Objetí jsem mu opětovala a po chvilce se od něj odtáhla. Políbila jsem ho a dala do toho polibku všechny své city.

,,Co se děje?" Zeptala jsem se po chvilce, co jsme se odtrhli.

,,Hermiono... Promiň mi to... Já... Já to musím udělat... Věř mi ale jednu věc, vždycky tě budu milovat, ať se děje cokoliv! Ale musím tě chránit, aby tě nezabil, a proto teď udělám něco, co mě bude bolet víc než tebe!" Řekl a mně se začaly hrnout slzy do očí, on na tom nebyl o moc lépe. Vlastně jsme se tam oba rozbrečeli, ale Draco už na nic nečekal.

,,Miluju tě!" Pošeptal.

,,Miluju tě!" Pošeptala jsem na oplátku a čekala až konečně vysloví to kouzlo... Došlo mi, že to dělá pro mě.

,,Obliviate!" Řekl zlomeným hlasem a já jsem upadla do bezvědomí.

Draco:
Padala na zem a já ji ještě předtím stihl zachytit. Odnesl jsem ji na ošetřovnu, položil ji na lůžko a rychle odešel. V okamžiku jsem došel do své ložnice, padl na postel a hlavu zabořil do polštáře. Nebudu lhát, brečel jsem. Člověk si konečně najde někoho, koho z celého srdce miluje a musí to skončit takto. Proč zrovna já?!

Tak a teď mě asi zabijete😔😅 Jak rychle to začalo, tak rychle to skončilo. Uvidíme, jak to nakonec dopadne.
Ještě jednou děkuju za 1K přečtení, moc si toho vážím, když je to můj první příběh❤

💜Kiki💜