14. Madame Pomfreyová

853 30 0
                                    

Hermiona:
Od Brumbála jsme se vrátily zase na ošetřovnu. Musím tam být s Dracem, nikde jinde nebudu. Strašně moc se o něj bojím, i když vím, že madame Pomfreyová ho už zřejmě vyléčila.

Přišly jsme na ošetřovnu. Viděla jsem tam Draca bezmocně ležet na lůžku a přímo jsem za ním vyletěla jako Smrtijed při přemísťování. Rány už měl zacelené, což hádám, že díky nějakému kouzlu nebo lektvaru, ale pořád se neprobudil. Ginny po chvilce odešla a nechala mě tam osamotě s Dracem.

Chytla jsem ho za ruku, opřela jsem se loktama o lůžko a dívala se na něj. Po chvilce jsem mu začala vyprávět, co všechno jsme spolu za poslední dobu zažili. Jenže pak už jsem musela odejít, protože byl večer. Zajímavé, že mi to sezení u Draca zabralo celý den.

Další den jsem vstala, nasnídala se a zase šla na ošetřovnu. Sedla jsem si a opět ho chytila za ruku.

Takhle se to opakovalo několik dní. Už to byl týden. Opět jsem si k němu sedla.

,,Draco, slib mi, že se probudíš." Řekla jsem se vzlykama. ,,Nesmíš mě tu nechat... Prosím." Dodala jsem k tomu a po tváři mi stékaly slzy. On se potom nějak zavrtěl, tak jsem zbystřila.

,,Draco?!" Neodpovídal. ,,Draco!" Řekla jsem znovu a on se znovu zavrtěl. Po chvilce najednou otevřel oči. Konečně!! Podíval se na mě a já jsem se jen usmála a okamžitě jsem se mu vrhla do náruče a pořádně ho objala.

,,C-co se stalo?" Zeptal se po chvilce objímání.

,,Ronald tě zasáhl kletbou Sectumsempra a ty jsi měl k tomu asi ještě malý otřes mozku. Jsem ráda, že ses konečně probudil!!" Řekla jsem s radostí.

,,Už si vzpomínám. Až se mi dostane pod ruce, tak-" Nestihl to dokončit, jelikož jsem ho přerušila.

,,Ne, Draco. Nestojí to za to. Brumbál mu dal školní trest a to pořádný." Zasmála jsem se.
,,Teď se tím nezabývej, musíš odpočívat."
Dodala jsem a usmála se. Oči jsem měla ještě od slz a Draco si toho všiml.

,,Už hlavně nebreč, jo? Všechno už je v pořádku." Řekl a přitáhl si mě k sobě do objetí a dal mi pusu do vlasů.

,,Víš, jaký jsem měla strach?!" Zeptala jsem se rozrušeně.

,,Takový, jaký bych měl já o tebe." Odpověděl a políbil mě. Tohle mi tak chybělo. Po chvilce jsme se odtrhli.

,,Co se vlastně stalo? Proč na tebe použil tu kletbu?" Zeptala jsem se. Zajímalo mě to a to, sakra, hodně.

,,Normálně jsem snídal, ale on si to ke mně nakráčel i s Potterem jako nějaký pán a začal tam na mě řvát, že co si vůbec dovoluju s tebou chodit. Pak si myslel, že jsem na tebe použil Imperio, vytáhl na mě hůlku, ale já byl rychlejší a odzbrojil jsem ho. Samozřejmě se do toho Potter musel vložit a hůlku Weasleyho si pomocí Accio přitáhl k sobě a vrátil mu ji. Tak jsem na Weasleyho potom použil Aqua Erupto a on pak Sectumsempra. No, a tak jsem skončil tady, víc si nepamatuju." Dořekl svůj monolog a já jsem nevěřila vlastním uším.

,,Takže... Zaprvé, Harry se zastal Rona?! Zadruhé, to vysvětluje, proč byl celý mokrý a zatřetí, toto jim nedaruju! S Harrym si promluvím, protože on náš vztah přijal, to jen Ronald ne! Proto nechápu, co to do Harryho vjelo, že tu hůlku přivolal a dal ji zpátky Ronovi." Už jsem začala pomalu pěnit, ale byla jsem ráda, že je Draco zase v pořádku, takže jsem se zklidnila.

Madame Pomfreyová zrovna vešla dovnitř a všimla si, že je Draco vzhůru.
,,Dobrý den, pane Malfoyi, jak se cítíte? Bolí vás něco?" Zeptala se ho.

,,Je mi celkem dobře." Odpověděl.

,,Tak to je dobrá zpráva, slečna Grangerová tady byla celý týden od té doby, co se to stalo a myslím, že by se asi brzy zbláznila. Ještěže jste se už probudil, nevěděla jsem, jak už mám slečně říct, že budete v pořádku." Zasmála se madame Pomfreyová a mně zrudly tváře.

Draco:
Nevěděl jsem, že o mě měla takový strach, že tu strávila celý týden a nejen to. Bála se, že se neprobudím... Hned, co to ošetřovatelka všechno dořekla, tak Hermiona zrudla. Musel jsem se pousmát a povzbudivě jsem jí stiskl ruku, aby si nemyslela, že se bála zbytečně nebo tak. Chápeme se...

,,Kdy budu moct odejít?" Zeptal jsem se po chvilce.

,,Ještě si tu dneska poležíte a pokud Vám bude zítra ráno dobře, tak budete moct odejít." Řekla madam Pomfreyová a usmála se. Myslím, že to bylo z toho důvodu, jak jsme se k sobě s Herm chovali... Asi jsme byli taaak roztomilí nebo já nevím, jelikož jsem ji nikdy neviděl se usmívat. Poté odešla a my jsme byli, konečně, zase sami.

,,Celý další den bez tebe?! No to snad nemyslí vážně?!" Vztekala se Hermiona. Chytl jsem obrovský záchvat smíchu a to je fakt, co říct. Nemohl jsem se přestat smát, i když mě docela bolelo břicho ještě po té kletbě.

,,Tento den uteče jako voda, neboj. Navíc dneska není škola, takže tu můžeš být se mnou." Řekl jsem hrdě.

,,Nevím jak ty, ale já nemám v plánu celý den trčet na ošetřovně." Řekla ironicky, ale už se neudržela a zasmála se.

,,Tak to máš smůlu, já tě nikam nepustím." Odpověděl jsem odhodlaně.

,,To říkal kdo?!" Zeptala se a užuž se zvedala. Chytl jsem ji za ruku a stáhl ji na sebe. Bylo to tvrdé přistání, ale oba dva jsme propukli v záchvat smíchu, až jsme z toho spadli z lůžka. Toto bylo teprve tvrdé přistání. Jo, bolelo to, ale dopadl jsem na Hermionu, takže ji to nejspíš bolelo ještě víc.

,,Au! Merlin, žehnej!" Zaklela.

,,Jsi v pořádku?" Zeptal jsem se a odhodlal se zvednout hlavu, neudržel jsem se a políbil ji.

,,Teď už jo." Zasmála se a znovu spojila naše rty. Jak já ji miluju!

Hermiona:
Víte, jak to dopadá, když chodíte s Dracem Malfoyem? Je to prosté, spadnete smíchy z lůžka a on přímo na vás, k tomu na tvrdou kachličkovanou zem! Au! Naštěstí vás pak uklidní svými polibky a vy mu hned všechno odpustíte. Takže ležíte na sobě na zemi a líbáte se... Aspoň do té doby, dokud tam nepříjde ošetřovatelka a nenačapá vás a myslí si, merlinví, co.

,,Pane Malfoyi? Slečno Grangerová? Co proboha děláte na zemi?!" Zeptala se s údivem v hlase madam Pomfreyová. No super... To bude vysvětlování. Varovně jsem se podívala na Draca a ten se na mě ušklíbl. Postavili jsme se.

,,No víte, madame, my... My jsme leželi na lůžku, ale smáli jsme se tak moc, až jsme spadli..." Dal se do vysvětlování Draco.

,,No a právě proto se tu líbáte na zemi?!" Zeptala se snad až výsměšně. To mi na ni nepasovalo... Ale vůbec ne.

,,Prosím?!" Zeptala jsem se.

,,Slečno Grangerová, opusťte, prosím, ihned ošetřovnu. Nechte pana Malfoye odpočívat, zítra ráno se vám už vrátí." Řekla a usmála se. Podívala jsem se na Draca a poté jsem beze slova odešla do svého pokoje.

Tadá! Spadnout z lůžka? Proč ne, že?😂 Myslíte si, že ten člověk, který je tam načapal byla opravdu madam Pomfreyová?🤔😂

💜Kiki💜

Dvě tváře [Dramione]Kde žijí příběhy. Začni objevovat