Dvě tváře [Dramione]

4. Zmatek

Draco:
Nevím ani, proč jsem ji políbil, ale věděl jsem, že tohle není u mě normální. Já, Draco Malfoy, který jí vždy nadával do mudlovských šmejdek, jsem ji políbil. Ani nevím, co k ní cítím... Co to povídám, jasně, že nic! Jen jsem se nechal unést slovy, které mi včera Blaise řekl. (PS: Ve skutečnosti si  to Draco jen nalhával😀).

Chtěl jsem si pročistit hlavu u jezera,
a tak jsem těsně před obědem vyrazil. Neměl jsem v plánu se ve Velké síni na oběd ukázat, neměl jsem ani hlad.

Šel jsem k jezeru, ale jakmile jsem došel k jednomu stromu, tak jsem si všiml Grangerové, jak tak sedí a kouká do blba. Vypadala, že je ve svých myšlenkách, tak jsem se rozhodl ji trošku vyděsit nebo překvapit... V závěru je to to samé.

Potichu jsem se k ní plížil zezadu a zakryl jí její nádherné oči - ehm - její oči.

,,Tak, Grangerová, hádej. Kdo jsem?" Věděl jsem, že mě pozná, ale tak co, že jo. Byl to účel... Logicky. Odkdy mám logiku? Taky bych rád věděl.

,,Ma-Malfoyi?! Co tady děláš? To ses mě rozhodl sledovat i na procházce?!" Řekla docela naštvaným hlasem. Neváhal jsem a sedl si vedle ní. Vlastně jsem nevěděl ani proč, ale bavilo mě si s ní tak hrát a rozčilovat ji, je přitom roztomilá... O čem to zase přemýšlím, sakra?!

,,No, jasně. Nemám totiž nic jiného na práci, než sledovat Grangerovou." Řekl jsem ironicky. Věděla, že to je ironie, takže se zamračila na jezero. Možná ji tam naštval nějaký jezerní člověk, nebo co to je, který vykoukl na hladinu. Ani jednou se mi za tu dobu, co jsem tady, nepodívala do očí, nejspíš je naštvaná kvůli tomu polibku.

,,Co tu doopravdy chceš, Malfoyi?" Řekla po chvilce ticha.

,,Šel jsem se projít a přemýšlet." Odpověděl jsem. Byla to totiž pravda.

,,Odkdy chodí Malfoy na procházky a sedí vedle mudlovské šmejdky?" Řekla mi sarkasticky.

,,Chodím tady často, Grangerová. A sedím vedle tebe, protože chci."
Hned, co jsem to dořekl, se na mě poprvé, za tu chvíli co tam jsem, podívala. Dívali jsme si do očí, ale ona za chvilku odvrátila pohled, zvedla se a chtěla odejít.

,,Kam jdeš?" Zeptal jsem se vyjeveně.

,,To tě nemusí zajímat! Nebo ti mám snad říkat celý svůj rozvrh, kde jsem, co dělám a tak?!" Osekla mi a odešla rychlou chůzí zpět na hrad. Opět to bylo roztomilé, když se rozčílila.

Ještě chvíli jsem tam tak seděl a přemýšlel nad tím polibkem. Poté jsem taky odešel zpět na hrad.

Hned, jak jsem došel na pokoj, tak jsem se svalil na postel. Neměl jsem na nic náladu a chtěl spát, i když bylo teprve odpoledne. V noci jsem se totiž vzbudil a už nemohl usnout. Můj mozek se totiž rozhodl fungovat hlavně v noci. A k tomu jsem musel myslet na ni... Na Grangerovou. Vždyť to, co řekl Blaise, byl takový nesmysl!

,,Kde jsi byl?! Ani na oběd ses nedostavil!" Přišel do mého pokoje právě ten, nad kterým jsem uvažoval.

,,Co tě to zajímá?! Drž hubu, Zabini, Nemám na tebe náladu!" Odpověděl jsem a stále ležel v posteli s domněním, že možná za chvíli usnu, pokud do mě nebude furt vrtat jako takový ten mudlovský vynález; myslím, že se tomu říká vrtačka.

,,Kámo, v klidu! Co se ti stalo? Grangerová nemá zájem?" Zeptal se posměšným hlasem Blaise. Chtěl jsem mu jednu natáhnout, ale nechtělo se mi stávat... Měl štěstí, parchant jeden.

,,Co furt máš s Grangerovou?! Necháš mě už spát?!" Zařval jsem na něj a Blaise chytl záchvat smíchu. Nechápal jsem, proč, tak proto jsem si řekl, že ho po zbytek dne budu ignorovat.
A vůbec... Co pořád leze do mého pokoje?!

Na večeři se mi nějak nechtělo, ale už jsem měl za celý den hlad, tak jsem šel do Velké síně. Moje oči opět zabloudily k Nebelvíru. Hned jsem zahlédl Grangerovou... V objetí Weasleyho. Hnus! Měl jsem sto chutí vstát a něco mu říct, ale nechtěl jsem dělat cirkus na celou síň, tak jsem odvrátil oči. Plus nejsme ani kamarádi, takže by to vypadalo divně.
Ale vážně... Co na něm Grangerová vidí? Vždyť je to pako, které pořád musí něco jíst. Po chvíli mi to nedalo, tak jsem se na ně opět podíval. To jsem neměl dělat... Weasley jí dal pusu na líčko. To už jsem nevydržel, tak jsem se v okamžiku zvedl a rázně odešel z Velké síně. Grangerová si toho všimla a taky se zvedla a šla za mnou.

Já jsem měl namířeno do své ložnice. Při tom mě někdo chytil za paži a otočil. Byla to zase ona, Grangerová. Jen jsem se na ni podíval podrážděným pohledem a pokračoval svou cestou.

Hermiona:
Viděla jsem Draca vycházet rychlostí ze síně. Asi jsem věděla, proč, ale nechtělo se mi tomu věřit.
Šla jsem za ním, chytla ho za paži a chtěla něco říct. Jakmile jsem ho na sebe otočila, viděla jsem v jeho očích vztek a byla jsem neschopná slova. On se otočil zpátky a pokračoval ve své cestě.

,,Draco, počkej!" Vyhrkla jsem ze sebe. Sama jsem se divila tomu oslovení a tomu, že jsem vůbec něco řekla, ale musela jsem. Draco se na mě otočil znovu.

,,Co je, Grangerová?! Weasley se s tebou rozešel, tak jdeš za mnou?!" Plnou naštvaností odpověděl. Nevěděla jsem, že mu to tak ublížilo. Sama jsem nevěděla, proč mu to tak vadí. Vždyť se ani nic nestalo. Jak mezi mnou a Ronem, tak mezi mnou a Dracem není absolutně nic... Nebo aspoň myslím.

,,Já jsem s Ronem nechodila a ani nechodím, jestli tě to uklidní. To myslíš kvůli tomu objetí?" Zeptala jsem se ho opatrně. On se na mě jen zašklebil a v očích jsem mu viděla snad... Žárlivost?! Co se mu, sakra, děje?

,,Jasný... Byla to jen tvoje hračka a další budu já, že? Nedělej ze sebe blbou, Grangerová."

,,Je to můj nejlepší kamarád. Žádná hračka nejsi, Malfoyi. Jak si o mně můžeš něco takového vůbec myslet?! To ti to tak ublížilo?"

,,Jen "kamarád". To ti tak věřím... Plus ta pusa na líčko? Ještě lepší." Nevěděla jsem, že viděl i tu pusu, ale nic to neznamenalo. Každopádně ignoroval mou předešlou otázku... Skvělý!

,,Neodpověděl jsi mi na otázku, to zaprvé. Zadruhé mi jen děkoval za to, že jsem mu pomohla s Hannah. Líbí se mu a já jsem se jí jen měla zeptat, jestli to cítí stejně. To je vše."

,,Fajn. Ublížilo, stačí?! A nemyslím si o tobě, že by sis jen tak s někým zahrávala, tak to ani nedělej. Nech si to vysvětlování pro něj. Čau, Grangerová."

Toto jsem nečekala. Proč mu to ublížilo?! Je to Malfoy a ten mudlovské šmejdy nemá rád, přímo je nesnáší. Podlomily se mi kolena a já jsem skončila opřená o zeď s obličejem v dlaních. Nechtěla jsem mu ublížit. Jo, je to Malfoy, ale nechci, aby se KDOKOLIV trápil kvůli mně.

Po chvíli jsem se rozhodla jít do pokoje. Rychlostí blesku jsem tam vpálila, zachumlala jsem se do deky. Zítra je první den, kdy se učíme. Nemám na to vůbec chuť, přestože učení miluju. Celý týden zůstanu v posteli, budu simulovat. Nechci Draca, ani nikoho jiného, vidět (kromě holek na pokoji).

Další kapitola je venku!🎉 Co myslíte, že se stane za ten týden, co Hermiona zůstane na pokoji?🤔 (Příště se to samozřejmě dozvíte, zatím tipujte v komentářích).

💜Kiki💜