Dvě tváře [Dramione]

6. Šťastný den?

Draco:
Ten pitomec Blaise se po ránu na mě culil, jako kdyby viděl Brumbála v podprsence... Ne, že bych si to někdy představoval...

,,Co se směješ jako Weasley, když sní vtipnou kaši?!" Zeptal jsem se ho. On se akorát rozesmál, jako kdybych řekl merlinví jaký vtip. To byl fakt a to je rozdíl.

,,Merline, odpovíš mi už?!" Nenamáhal jsem se ani znít mile, právě naopak.

,,Právě napodobuju tvůj výraz v noci." Pokrčil rameny jakoby nic. Pozvedl jsem obočí.

,,Co?" Zeptal jsem se nechápavě.

,,Jsi snad hluchý?!" Odsekl mi.

,,O co ti jde, Blaisi?" Zeptal jsem se ho rovnou.

,,Nic... Jen mi přijde, že jsi mi asi něco neřekl. Jsme něco jako bráchové..." Když to dořekl, zvedl jsem se z postele a přešel až k němu se stále nechápavým výrazem.

,,Nemám nic na srdci, co bych ti musel sdělit." Odpověděl jsem mu s ledovým klidem.

,,Fajn. Jdu na snídani, tak zatím čau." Odpověděl a odešel. Přišlo mi, že se ho to dotklo... Nebo se naštval, to je taky možnost.

Hermiona:
Vstala jsem z postele a vzpomněla si, že dneska jdu po asi 10 dnech na vyučování (pro mě první vyučování v tomto školním roce). Vykonala jsem svoji ranní rutinu a vydala se do Velké síně na snídani. Opět jsem se podívala ke Zmijozelu, i když nevědomky.

Kývnutím a úsměvem jsem pozdravila svého nového kamaráda Draca Malfoye. Pořád to je divné, říkat mu kamarád, ale je to tak. Po chvíli si vedle mě sedl Harry a začal si nakládat jídlo.

,,Dobré ráno, Harry." Pozdravila jsem ho s úsměvem na tváři.

,,Dobré, Herm. Jak se máš?" Zeptal se mě ze slušnosti.

,,Úžasně!" Vyhrkla jsem a zarazila se... Proč jsem najednou tak šťastná? Počkat! Já jsem šťastná z toho, že kamarádím s Dracem Malfoyem?! U Merlinových vousů!

,,Tak to je super. Už ti je dobře? A komu vděčíme za tvůj velký úsměv?" S udiveným výrazem pronesl.

,,Ano, je mi dobře. Tomuto úsměvu vděčíme mému novému kamarádovi." Řekla jsem mu pyšně.

,,Ale, ale. Kdopak to je?" Noo... Na tuto otázku jsem nepomyslela. Zatraceně!

,,Ehm - toho neznáš. Ale je to jen kamarád, neboj." Uklidnila jsem ho, když jsem si všimla jeho pochybovačného výrazu.

Harry nakonec jen mlčel, usmál se na mě a pustil se do snídaně. Najednou nás Brumbál vyrušil a prohlásil, že nám musí něco důležitého sdělit. Všichni ztichli a Brumbál po chvíli toto ticho, kdy by šlo slyšet spadnout i špendlík, prolomil.

,,Jak určitě víte, každý rok děláme vánoční ples. A tomu je takhle i letos. Takže vám s radostí oznamuji, že letos se školní vánoční ples bude konat 22. prosince a budou se ho moct zúčastnit studenti od 4. ročníku. S profesorkou McGonagallovou se budete v hodinách Přeměňování učit tanec místo normální výuky. To je vše. Můžete pokračovat ve snídani." Dokončil a síní to zašumělo. Když to dořekl, nemohla jsem tomu uvěřit. Konečně další vánoční ples. Já jsem si myslela, že letos snad ani nebude. Toto byla skvělá zpráva!

,,Herm, půjdeme za týden do Prasinek sehnat šaty, jasný?!" Vyhrkla na mě okamžitě Ginny.

,,Dobře." Řekla jsem se smíchem. Ten její nedočkavý výraz je opravdu vtipný.

Draco:
Myslím, že vím, koho pozvu na ples. Otázkou je, jestli bude chtít... Snad jo. Slečno Grangerová, připravte se na velkolepé pozvání na ples! Řekl jsem si v hlavě a ušklíbl se.