Far Away (FF One Direction ft. 5SOS) POZASTAVENO

Část. 6. - To si nikdy neviděla chlapa bez trika?

Ráno mě probudilo klepání na dveře.

"Jenny, mi teda odjíždíme všichni až na Nialla, ten zůstává, protože kvůli té kalamitě venku je zastavený provoz letadel, měj se!" rychle na mě vyklopil Zayn a zase zavřel. Protřela jsem si oči a podívala se z okna. Nebylo na krok vidět. Bylo úplně bílo a foukal silný vítr. Takže zůstávám asi dva dny s Niallem sama. Super, jako za starých časů!

Oblékla jsem se a sešla dolů do kuchyně. Na pánvi se smažily už volské oka, které dělal Niall. Stát tam jen v teplácích. Jeho hruď mi dělala chutě. Jen teda nevím jestli jsem měla větší chuť na jídlo.. Nebo na.. Ne, mám hlad. Na jídlo. Proboha na co to myslím! Musím se zasmát sama sobě.

"Hele, to si nikdy neviděla chlapa bez trika?" řekne Niall, když zjistí, jak na něho zírám

"Jako ty ne" odpověděla jsem mu

"Nah, tak se podívej" otočil se směrem ke mě

"Prosimtě, a teď pusť to zatáhnuté břicho jo?" zasměju se mu

"Tsss" zakroutí hlavou a dál se věnuje vajíčkům

"Takže, máme dva dny, co máme v plánu? zeptám se

"Tak já jsem ti chtěl ukázat to studio, něco zahrát, zkusit nazpívat, složit písničku, co je libo. Pak oslavíme silvestr a pak budeme řešit tvoji práci, načež následuje turné!" zaraduje se Niall. Já jen zívnu a dál se dívám do stěny přede mnou.

"Copáák?" zeptá se

"Hele, žila jsem osmnáct let v klidu svého domova, kde jsem nevěděla co bude zítra a teď mám nalinkovaný život na měsíce dopředu"

"Já na roky dopředu, buď v pohodě" pokrčí rameny a odloží prázdný talířek

"Je to docela dobrý a to jsem součástí tohohle všeho jen druhý den" zakroutím hlavou

"Přemýšlela si někdy o tom, že by si byla slavná?" ptá se mě Niall cestou do studia

"Popravdě ano. Musí to být docela zážitek. Na celý život. Mám ráda okolo sebe pozornost, jen jsem strašný trémista a nevím, jestli bych zvládla všechen ten nátlak, co na vás jde" odpovím mu.

Otevře dveře od domácího studia a já žasnu. Je tu všechno. Od klavírů po kytary, kabinka na nahrávání, sluchátka a všechno co je potřeba. Jako první jsem bez rozmýšlení šla přímo ke klavíru. Otevřela jsem ho a začala pomalu tlačit na klapky. Snažila jsem si vzpomenou na nějaké stupnice a další různé věci. Ten zvuk mi připomněl opět moje mládí, kdy jsem se tohohle umění vzdala. Moje prsty zabloudili k mé oblíbené klavírní písničce. Comptine d'un autre été  l'après-midi. Levá ruka začala hrát potichu doprovod a já se snažila si vzpomenou na tóny pravé ruky.

"Dej tam fis, bude to znít líp" pošeptal mi Niall, když viděl, že mi něco neladí.

Moje ruce, jako by chytily druhý dech. Jemně jsem přejížděla po klapkách a vžívala jsem se do tónů písně a celé jsem to ještě zdramatizovala zeslábením a náhlým zesílením písně. Ta melodie byla úžasná. Vybavilo se mi, kolik hodin jsem u klavíru proseděla, abych se ji naučila. Jen to, abych zesychnronizovala obě ruce dohromady mi trvalo několik týdnů.

Píseň se blížila ke konci a já jsem ruce položila na poslední akord písně. Jemně jsem stiskla a čekala, až se klavír úplně utiší. Těžce jsem vydechla a sundala ruce s klaviatury.

"Úžasné" zhodnotil Niall a krásně se na mě usmál. Vzal svoji kytaru do ruky a začal drnkat nějaké akordy.

"Zkusíme to dohromady, zkusím ti udělat nějaký doprovod, jen teda nevím, jak to z kytarou bude znít" řekl zamyšleně. Začala jsem na klavír menší předehru a Niall se snažil bez not se nějak přizpůsobit akordy na kytaře. Kdybych nevěděla, že je hudebník, tak bych si myslela, že je génius. Do pěti minut jsme zvládli několik prvních taktů, já bych na to v životě nepřišla.