Good boy

Epilog

K mému štěstí dopadlo všechno dobře. Ještě toho dne jsem se po internetu díval po práci, která by mi vyhovovala a uživila. Mé hledání nás tak dostalo, až za hranice Korei. Přímo do Ameriky a jejího srdce kam jsme se přestěhovali po Baekiho dokončení školy.

Zde jsme si však nenašli byt jenom já, Baek a Suho. Hned naproti nám bydleli Chen, Xiumin a jejich Kai. Byli jsme tak stále všichni po hromadě. Baek si též našel práci stejně jako kluci. Suho a Kai začali chodit do školy, kde zprvu měli problémy s jazykem, ale časem šlo všechno.

I přesto vše co se stalo bylo vše mnohem růžovější. Na Baeka jsem již nevztáhl ruku, alkoholu se vyhýbal a každou hádku zahnal dříve než začala. Snažil jsem se vše brát jen s úsměvem a pokud mě něco štvalo vybil si to do míče.

Baek se mě časem taky přestal bát. Už jsem pro něj nebyl taková hrozba, i když jsem byl někdy v pochybách. Občas jako bych zaslechl to jeho hodný chlapeček, ale nikdy víc to pořádně neřekl. To já se musel na kolenách omlouvat, protože mé slovo jak jsem slíbil proti jeho bylo nic.

Čas plynul. My stárli a stejně tak naše děti rostli. Nikdy by mě nenapadlo, že Suho bude jako my. Že ho též budou přitahovat muži a pokud, že si začne s Kaiem. Byl jsem však rád. Byla to přeci jen osoba, kterou znal a tak jsme jim to přáli. Všichni čtyři.

Co se týkalo Sehuna. O něm jsme nevěděli a ani nepotřebovali. Byl zdrojem všeho špatnýho a my ve svém životě chtěli už jenom to dobré. A žít v tom až do smrti.