Good boy

{14}

Překvapivě přivítání mých rodičů nebylo to nejrůžovější. Mohli jsme dopředu dát vědět, že přijedem, ale co už. Místo milých slov tak na nás čekali nechápavé pohledy.

Zatímco Baek prošel jen s polibky na líc tak já byl málem zmlácen plechem, který záhadou měla moje mamka po ruce. Hned na mě začala sypat, proč jsem o tom nedal vědět. Jak mohla uklidit, připravit koláče a další ženské kecy.

„Tak promiň, přiště ti dám měsíc dopředu vědět," následně jsem dostal výchovný pohlavek. Celou situaci a hlavně mě samotného pak zachránil až příliš čiperný Suho.

,,Počkej, pomůžu ti," řekl jsem Luhanově matce a začal jsem s ní uklízet. Když se mě snažila odehnat, tak jsem se samozřejmě nenechal a stál jsem si za svým. ,,Já jsem zvyklej uklízet po Suhovi a Luhanovi. Ti dva udělají bordel během pár minut," zasmál jsem se.

,,Seš hodnej, Baekie. Máš zlomenou ruku, ale ty mi stejně pomáháš," řekla s úsměvem, když jsme vše uklidili. ,,Měl by ses šetřit a...." zadrhla se a vzala mou tvář do dlaní. ,,Ty máš monokl? No to snad.... Luhane, táto pojďte sem," zvolala a během chvilky přišel Lu i jeho táta. To bude zas cirkus.

„Děláš to naprosto blbě," smál se mi můj vlastní táta, když jsem se pokoušel spojit jednu součástku k druhé. Kdesi na půdě nedávno našel staré vláčky a teď byla dokonalá příležitost je zapojit. A nebo tak nějak to říkal.

Zatímco on se tedy pustil do správného zapojovánu ja v těle vláčků vyměňoval baterky. Možná by nám to šlo i rychleji, kdyby zde Suho netrpělivě neposkakoval. K tomu všemu nás jako při ohni ještě zavolala mamka. S taťkou jsme tak okamžitě přišli.

Čekal jsem cokoliv. Podpálenou kuchyň, Baekův záchvat, ale určitě ne další řešení jeho tváře. Po monoklu byli stále stopy ovšem už ne tolik patrné jako na poprvé. Avšak má matka měla přeci jen perfektní zrak.

„Můžeš mi říct, co se ti nebohé dítě stalo?" jak trefné. Nebohé dítě. Baek se však ke slovům neměl. Možná by řekl stejně jako Chenovi, že to byla nehoda. Ale ona to nehoda přeci nebyla.

„Trochu jsme se s Baekem pohádal, opil a on to schytal," řekl jsem to až moc suše. Ale to mi došlo až v okamžení, kdy mě začal otec propalovat pohledem a máma odtáhla stranou.

Zde mě čekala pěkná přednáška slov. Začalo to tím jak je Baek milý a hodný, že si rozhodně nezaslouží takového břídila jako jsem já. Pokračovalo to hrou na city, kdy do toho vtáhla i Suha. O tom že mám být hlavou rodiny a starat se o ně. Ne mlátit. A takto pokračovala ještě značnou dobu než ji došel dech. Pak jsem se ji měl klidit s očí.

,,Nemůžete ho z toho vinit. Byla to i moje vina. Měl jsem další záchvat a pitomé připomínky," řekl jsem jeho rodičům. ,,Baekie, ty víš stejně jako my všichni, že to co se tenkrát stalo není tvoje vina," řekla a já se pousmál s domněním, že je všem hádkám konec. Jenže jsem se mílil.

,,Je to Luhanovo chyba," začala jeho matka. ,,Přesně, kdyby ses tenkrát netahal se Sehunem, tak by se nikdy nic takového nestalo. S matkou jsme ti říkali, že je to prevít, ale tys nás neposlechl. Buď rád, že tu není tvůj děda, protože ten by tě přizabil,"řekl jeho otec a já v obraně objal Luhana.

„To je v pořádku," objetí jsem mu oplatil a následně ho lehce od sebe odstrčil. „Běž za Suhem. A bez protestů."

Bez protestů znamenalo několika minutové kroucení hlavy dokud si ho Suho sám nezavolal. Hned poté jsem osaměl se svými rodiči, kteří se opravdu na mě jenom mračili. A já se mračil na ně. Bylo to komické.