Good boy

{21}

Opět to tady bylo. Ty lživé kecy, které jsem tolik nenáviděl. Vyzvedl jsem ho do své výšky, abych mu viděl do tváře a následně mu uštědřil další facku.

„Zmlkni sakra, nejsi žádný hodný chlapeček ani nic podobnýho! Jsi jenom děvka, co se ráda píchá a aby na ní byli všichni milý!" pustil jsem ho a následně se rozešel ke kuchyňi. „Tak už to sakra pochop."

Lokty jsem se zapřel o kuchyňskou linku a hned na to se natáhl po láhvy, kterou jsem do sebe začal soukat na ex. Bylo mi jasné, že mě ráno bude bolet hlava, budu neschopen dojít do práce, ale mě to bylo jedno. S tímto se mi taky podařilo v kuchyňi usnout.

Brečel jsem a moc. Ta slova bolela a já začal mít strach. Přesto jsem ho, ale odnesl do ložnice a položil ho na postel. Svlékl jsem se a lehl jsem si k němu. Chtěl jsem věřit tomu, že to tak nemyslel, že ho jen něco v práci vytočil. Tak moc jsem tomu chtěl věřit. Objal jsem ho a snažil jsem se usnout.

Po krátkém spánku mě probudil Luhanův budík. Pomalu jsem se rozkoukal a začal jsem ho budit. ,,Lásko musíš do práce," říkal jsem dokud se nevzbudil.

,,Lu to včera si nemyslel vážně, že ne? Miluju tě. Ty mě taky že?" zeptal jsem se ho se slzami v očích.

„Ano," zašeptal jsem a následně se pomalým krokem šinul ke dveřím, abych mohl do koupelny. Překvapivě mi nebylo na zvracení.

Sklouzl jsem na studenou zem, kde se schoulel do klubíčka a neměl v plánu vstát. Chtěl jsem jen spát, křičet, ale taky jsem chtěl pryč s tohoto domu.

Postavil jsem se na nohy, abych si následně opláchl obličej a rozešel se vzbudit Suha. Dneska jsem ho neměl v plánu vzít sebou, ale ještě předtím odvést k mým rodičům, kde jsem ho chtěl nechat po zbytek týdne.

Lehl jsem si a ještě chvilku jsem uvažoval nad včerejškem. Tekly mi slzy, a tak jsem radši vstal a připravil se do školy. Snídani jsem vypustil a rovnou jsem šel čekat ven. Kluci stále nikde, ale je pravda, že bylo ještě brzo.

Ucítil jsem ruce na mých ramenou a polibek na krk. ,,Vážně si to tak nemyslel? Vážně nejsem žádná kurva? Jsem přeci hodný chlapeček a manžel. Tvůj manžel. Miluju tě Luhane," řekl jsem a položil si hlavu na jeho rameno.

Neodpovídal jsem. Nemělo to vůbec žádnou ceny. Mé řeči byly přeci jen kecy, kterým jsem už sám nevěřil. Se Suhem v patách jsem nasedl do auta, abych vyjel na rušnou cestu.

Mohl jsem vzít Baeka sebou a vyhodit ho u školy. Ovšem já nechtěl poslouchat další jeho řeči. Ne teď, když bylo všechno na pokraji zhroucení.

Suho si na zadní sedačce pevně tiskl k hrudi svůj batůžek a byl více než šťastný. On netušil co se děje a nebo to nechtěl vědět. I tak jsem byl rád, že to neprožívá. Jedna hysterka je vždy lepší než dvě.

„V sobotu pro tebe přijedu, tak nevyváděj moc," rozloučil jsme se ještě a pak valil do středu další hrůzy.

Brečíc na schodech jsem to už nezvládal. Nevěděl jsem, co si mám myslet. Radši jsem, ale nemyslel na to nejhorší. Nechtěl jsem.

Uklidnil jsem se až když jsem spatřil auto. S tichým ahoj jsem nastoupil a snažil jsem se na sobě po celou cestu, nedat nic znát. Bylo to, ale obtížné, když se oba začali o Luhanovi bavit.

Jenom, co jsem vztoupil do své kanceláře jsem byl Sehunem vyhozen ven. A to jenom kvůli mému vzhledu. Vypadal jsem prý příšerně. Táhl mě tedy ke svému autu na malý výlet jak on říkal.