Good boy

{7}

Chtěl jsem schládnout. Přestat to řešit a jen koukat do zdi ve své pracovně s perlivou vodou u nohy a notebookem otevřeným a stránkách firmy. Ano, to měly být mé plány minimálně na hodinu. Za tu hodinu bych byl schopen schládnout a více neřišit. Já.

Ne Baek, který hned na to stál na práhu a zase vytahoval své bezvýznamné dotazy. I kdybych na kolenou říkal jak moc ho miluji jemu by to bylo snad jedno. Hlavně ať mu odpovím.

„Jak si představuji naše manželství? To se mě fakt ptáš teď? To ses mě měl ptát předtím než si mi řekl ano." opět jsem křičel. „Ne teď, když je mým úkolem finančně zabezpečit tuto rodinu. Dohlédnout na to že je Suho zdraví a spokojený. Že si ty spokojený.

Snažím se. Opravdu se snažím být lepší, ale nejde to. Ne když na mě šéf křičí kvůli blbostem a ty teď kvůli dalším. A teď tvůj stav... Baeki, tvůj stav se opět horší tak pochop jaký jsem."

Hlavou jsem pomalu mlátil do stolu. Hlas se mi lámal. Brečel jsem. Už fakt jsem z toho i brečel. Nevěděl jsem, co víc říct. Jako bych tu byl vlastně jen já ten špatný, co vše sere.

„Běž prosím tě pryč," šeptal jsem. „Vypadni!"

Plakal. Po hodně dlouhé době plakal a mě to bolelo. Záporně jsem zavrtěl hlavou a klekl jsem si. Začal jsem se mu jako malé dítě omlouvat.

,,Prosím, odpusť hodnému chlapečkovi. Baekie je moc hodný chlapeček, jen mě prosím netrestej," řekl jsem, když mě objal.

Možná jsem ho objímal s lítosti, možná s pocitu bezpečí. Chtěl jsem, aby to cítil. Aby si byl vědom, že i přes to vše ho miluji. Hřbetem ruky jsem utřel své vlké oči a následně nahodil úsměv, který byl dosti křivý na to, aby se za úsměv považoval.

„Dobře, konec komedie," řekl jsem a následně Baeka vytáhl na nohy. Hned poté jsem si ho posadil na klín. „Zbytek dne si uděláme krásný, co ty na to? Udělame společně jídlo, najíme se, pak se budeme jen tak válet u televize a večer pojedem pro Suha, co na to říkáš?"

Opět jsem ignoroval to oslovení. Hodný chlapeček. Doufal jsem že, když to nebudu brát do úst tak on na to nějak zapomene. Přitom všem mi však přišlo, že to používá čím víc častěji. A to mě děsilo.

,,To je skvělý nápad," usmál jsem se a dal mu ruce kolem krku. ,,Ale bude tam s námi Sehun pokud ti to nevadí," dodal jsem. Hlavou mi stále vrtal ten včerejšek, zajímalo by mě jak Suhovi ten monokl vysvětlím.

,,Proč jsme se vlastně spolu tenkrát týden nebavili? Nějak jsem na to zapomněl," řekl jsem se smíchem. Jenže on se zdál, že je naštvaný nebo zklamaný? No rozhodně mu do smíchu nebylo.

Opět Sehun. Jako bych si na toto téma nedostatečně vykřičel hlasivky. Jako bych místo mějme pěkný den řekl zkaž to dokud to jde.

„Baeki, běž do kuchyně. Já si ještě něco vyřeším a následně ti pomůžu s obědem, dobře?" nebyl zrovna nadšený.

Jeho pohled jasně říkal, že bez odpovědi se opět nehne, ale neměl na výběr. Doslova jsem ho vystrkal ven.

„Zkus se zamyslet nad tím proč se neustále hádáme? Je to buď kvůli práci nebo Sehunovi," dveře jsem zavřel. Pro případ i zamknul.

Odposlouchávání bylo zbytečné. Neměl jsem v plánu volat paní Wang. Jenom sem si sepisoval poznámky, které jsem jí chtěl v pondělí předat. Při tom všem jsem si vybavoval situaci, kterou Baek připomněl.