Always, Marinette •CZ•

16 || tattered

Chtěl přeskočit dopředu. Věděl, že tu byly další obálky čekající na doručení a Adrienovy prsty bolely touhou je předat. Věděl, že musí číst její deník a trpělivě vyčkat, aby mohl přejít na další dopis, ale to se mu teď zdálo nemožné.

Chtěl to vše přečíst za jeden den. Ať ho celého pohltí smutek a temnota, zatímco se do ní ponoří.

Adrien se z toho důvodu omezil jen na pár zápisků denně. Její deník ho trhal na kusy. Zanechával v jeho hrudi bolestivou ránu a jeho oči pálily nechtěnými slzami. Byly časy, kdy si přál, aby mu nedala tu strašlivou leč překrásnou věc.

Zavinila jen to, že mu to neustále připomínalo, že je už opravdu pryč.

Milá Beruško,

Poslední dobou už nejsem sama sebou. Chci jenom ležet v posteli a brečet. Umírám a není žádný lék nebo léčba, která by mi dokázala pomoci. Nechodila jsem do školy. Rodiče se mnou zacházejí, jako bych byla ze skla. A já umírám.

Alya se zastavila, aby mi doručila domácí úkol. Řekla jsem jí o tom, jakmile vešla do mého pokoje. Byla první osobou, které jsem řekla o své nemoci a ulevilo se mi. Připadalo mi, jako bych tajila temné tajemství. Řekla jsem své nejlepší kamarádce, že umírám. Ta slova opustila moje rty tak rychle, že jsem si myslela, že je nepostřehla.

Skácela se k zemi. Společně jsme plakaly a držely jedna druhou, protože jsme nevěděly, co dál.

V podstatě to vzala tak dobře, jak to dospívající dívka, které umírá nejlepší kamarádka, vzít mohla.

Navždy,
Marinette.

Adrien se podíval na její rukopis, snažící se sestavit časovou osu. Byla to jediná věc udržující ho duševně zdravým. Vše, co potřeboval, bylo soustředit se na Marinette. Věci by se měly lépe, kdyby tu byla s ním. Její deník byla nejdůvěrnější věc, kterou mohl dostat.

Její deník nikdy nemohl být jí. Bylo jen otázkou času, kdy se definitivně usadí v jeho srdci. Marinette byla opravdu pryč a nic ji nemohlo vrátit zpět.

Milá Beruško,

Alya mě vzala na jeden venkovní koncert na skupinu, kterou má ráda. Vím, že se mě snaží rozptýlit od toho, co se teď děje. Vím, že se jen pokouší strávit se mnou více času.

Sluníčko hřálo a pozvolna se dotýkalo mé pleti a hudba byla tak hlasitá, že jsem ji cítila až v hrudi. Cítila jsem se živá. Prostě chci být jen naživu.

Celou dobu jsem myslela na budoucnost. Jak jsem chtěla vyrůstat po boku mého milovaného. Jak jsem chtěla mít vlastní rodinu. Jak jsem chtěla milovat Adriena.

Oh, to snad ne. Jak to jen řeknu Adrienovi?

Navždy,
Marinette.

Ufff, nakonec jsem to stihla. 😅🤪🤪 Slíbila jsem, že kapitola tu bude do konce týdne a... ano JEEE!!! 🥳🥳🥳
Ale že to byla fuška... 🤨🧐
Dnešní kapitola opravdu "dlouhá" a narvaná vším možným, tak si ji užijte dokud mám chuť ještě vydávat. 😀🥰
Ahoj! 🤩