Ahojky.. takže tady máte pokračování téhle story...
Omlouvám se za chyby a doufám, že vás to bude bavit... :)
Navíc tuhle kapitolu jsem napsala takhle pozdě, protože se teď věnuji spíše mé druhé knížce s názvem No Memories... :) budu ráda, když si jí přečtete.. :) Musím vás ihned informovat, že tahle knížka bude mít nanejvýš tak 10 kapitol... Jak už jsem říkala... Věnuji se spíš mé druhé knížce.. :)
A sorry, že je tahle kapitola strašně krátká.. :/
Koment a vote potěší... :) ;)
...
"Nechci se vrátit do vaší party... Nechci už ani žít dál... Promiň mi to Atro." řekl a odešel do stínu.
...
Vytratil jsem se do tmy... Chci být teď sám... Nechci trávit život stejně, jako tenkrát, když jsem jí ještě neznal... Nechci být zabiják... Ale co mi zbývá?... Nebudu se tu přeci litovat, za každou lidskou bytost, kterou zabiju...
Šel jsem už hodně dlouho, nejprve z města na louku, pak z louky do lesa a pak se to pořád dokola střídalo. Teda až na města... jim jsem se vyhýbal.
Vlastně už jsem šel aspoň týden bez zastavení. Neuvědomil jsem si to. Potřeboval jsem krev. Jenže při pomyšlení na to, že bych měl pít někomu z žíly se mi dělalo špatně.
Pak mě napadlo místo, kam bych se mohl vydat. Město ve kterém je zábava... Pro upíry rozhodně, město jménem Las Vegas. Znám tam čarodějku jménem Esmer. Vydal jsem se tedy směrem k městu Las Vegas....
