Takže jsem se rozhodla napsat dodatkovou kapitolu... :) Přeci jen tato knížka jen tak neskončí.. :D
Ležel jsem u jejího těla hodně dlouho ... myslím, že to bylo do doby, kdy mě tam našel Slayer. Nejhorší bylo, že jí už se pomoc nedalo a já nemohu žít bez ní. Ona byla tím, co mě drželo na uzdě od zabíjení.. a teď? Není tu nikdo, kdo by mi od toho pomohl... Asi vyhledám nějakého lovce, aby ukončil mé trápení... Ale dřív než vyhledám lovce, který by mě zabil, já zabiju lovce, který zabil Tess. Pomstím se! Ten, kdo to udělal bude litovat, že se kdy narodil.
Vyšel jsem na balkón a pozoroval jsem lidi pod ním. Stejně tak, jak se díval předevčírem s Tess.
Přelezl zábradlí a chvíli přemýšlel, pak s lehkostí seskočil dolů asi deset metrů. Náraz, když dopadl byl obrovský a tak se při dopadu ještě otočil v kotrmelci, z něhož hned vstal.
Lidi se na něj dívali s ohromením v obličejích. Nick se krátce rozhlédl a pak zmizel v malé úzké nepoužívané uličce.
Vyhledal Atra a s ním se vydal na kraj Paříže. „Co potřebuješ?" ptal se mě, jen co jsme se zastavili.
„Já..." zarazil jsem se. „Potřebuju tvou pomoc..." dokončil větu. Atro se zatvářil trochu překvapeně.
„Ty chceš mojí pomoc?"
„Ano... potřebuju najít lovce, který může za smrt Tess." Atro se zamračil.
„Měl jsem to tušit! Jediný o co ti jde, je pomsta. A víš co? Chápu tě. Přijít o Tess zasáhlo nejen tebe, ale i mě a Slayera... Ale teď mi řekni, jak chceš najít toho vraha?"
„To promyslím, pokud mi pomůžeš, půjde to snadněji... a pokud ne... budu klidně roky hledat toho vraha, dokud ho nebo ji nenajdu." říkal Nick odhodlaně. Atro ho chvíli pozoroval.
„Dobrá." řekl po chvíli. „Máš štěstí, žes o to poprosil mě." mrknul a spolu jsme se upíří rychlostí dostali zpět do města a přímo na místo činnu.
Už tři týdny se za ním ženem. Popravdě jsem myslel, že lovci nejsou takhle vytrvalí.. Jediný co mě žene dál je pomsta. Musím ho zabít.. a taky to udělám.
O týden později:
Doběhli jsme ho. Byl to muž. Svalnatý, šedovlasý, byl to podle mě šílenec... Neměl útočit na mě a Tess... teď za to zaplatil...
Držel jsem jeho hlavu v rukou. „Podívej se na mě!" vykřikl jsem na něj už asi po desáté. Muž se na mne nakonec podíval. „Víš co jsi provedl?! Za to co jsi udělal Tess draze zaplatíš!" muž se zamračil. Já ho chytl za krk, zvedl ho nad zem a párkrát ho probodl nožem, jenž jsem měl v pravé ruce.
Napřáhl jsem se a vší silou ho hodil proti stěně z betonu. Došel jsem k bezvládně ležícímu tělu a znovu jej popadl za krk.
„Odpusť mi to." zachraptlal muž.
„Teď už je pozdě na omluvy a podobné věci... Zemři!" vykřikl jsem a má ústa se přiblížili k jeho krku. Cítil jsem jak se my zuby zašpičatěli a já ho kousl do krku.
Ani ne během minuty jsem ho zabil a on klesl na zem. Otočil jsem se a oči se mi zastavili na pohledu Atra. „Co budeš dělat teď? Pomstil jsi její smrt a teď budeš žít dál? Pokud chceš můžeš se vrátit do naší party.."
„Nechci se vrátit do vaší party... Nechci už ani žít dál... Promiň mi to Atro." řekl a odešel do stínu.
