ahoj... 8. kapitola... :)
Je pátek 22. června. Zvoní mi budík. Trochu do něj bouchnu, asi tak jak jsem zvyklá. 'Obvykle zvoní díl.' Nedá mi to a tak se podívám na noční stolek. Zhrozím se, když spatřím rozbitý budík. Rychle vstanu a podívám se do zrcadla, což dělám dost často. „Tak jo. Nic se se mnou neděje." říkám si. Rychle jdu do koupelny udělat ranní hygienu. Potom jsem se v pokoji před zrcadlem nalíčila a pomalu jsem šla dolů na snídani.
„Dobré ráno." říká mi strýc. Projdu okolo něho a nic neříkám. Otevřu lednici a vyndám si z ní sýr. Zavřu jí a sáhnu pro rohlík. Sednu si hned vedle strýce. „Ale... copak, špatná noc?" ptá se mě s úsměvem. Přikývnu.
„Teď bude špatná každá noc." pozorně si mě prohlédne.
„Co se děje?" krátce se zasměji „Rozbil se mi budík." strýc se začal smát. „Ale no tak. To není tak hrozné, tak ti koupím nový." vzdychla jsem si a šla jsem radši do školy.
Před školou potkám Kayle. „Ahoj Tess." usmívá se.
„Ahoj" rozhlédnu se.
„Dnes je super den." vyhrkla Kayle. 'když myslíš' vzdychla jsem a pozorovala lidi, kteří vstupovali do školy. „Nejen, že je pátek a to znamená, že už bude zas víkend, ale dokonce se Rasty vzpamatoval, omluvil se mi a jsme zase spolu." říká nadšeně.
„No vidíš! Já ti říkala, že se k tobě vrátí a zas budete spolu." podívala jsem se na ruku. 'Tady jsem měla mít jizvu. Proč teď?! Nechci být ještě upírem! Proč zas přemýšlím nad tímhle? Nechce se mi nad tím přemýšlet!'
„Co se děje?" vytrhla mě Kayle ze zamyšlení. Podívala jsem se jí do očí. „Zhoršuje se to." řekla jsem jí sklesle. „Co se stalo?" vzdychla jsem si.
„Ráno jsem bouchla jen trochu do budíku a teď je z něj nefunkční placatá kovová věc." Kayle vyprskla smíchy a já s ní.
