Vešla jsem do domku. ,,Cítíš to? PŘEKVAPENÍ!! Chci aby se ti tu líbilo, tak jsem pro dnešek šnečí koláč neupekla. Tady, mám pro tebe ještě jiné překvapení." Podala mi ruku a odvedla mě delší chodbou ke dveřím. ,,To je ono... Tvůj vlastní pokoj. Doufám že se ti bude líbit!" A pohladila mě po hlavě. ,,Um... Nepálí se něco!? Chovej se tu jako doma!!" A letěla chodbou pryč. Vešla jsem do místnosti, a první co jsem viděla, byla CELÁ červená místnost. Červená skříň, červené šuplíky, červený rámeček, červená.... ...postel!!!!! Byla jsem strašně unavená. Rozletěla jsem se, a plácla sebou do postele. Zachumlala jsem se do měkoučkých (senem?) vonících peřin, a už jen... U.... sí.... ...na...
...la...
Vzbudila mě nádherná, sladká vůně. Pomaličku jsem otevírala oči. První co jsem viděla byl (ne)překvapivě červený koberec, a na něm koláč. Koláč?? Koláč!! Už jsem byla vyspaná, ale ten hlad!! Okamžitě jsem si vzala koláč na klín, a začala dlabat. Ó-můj-bože!!! Ten je tak dobrý! Ani jsem netušila ze kombinace skořice a karamelu může být tam dobrá... Až jsem dojedla, trochu jsem se porozhlédla po pokoji. Vedle postele byli dva velcí plyšáci.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
(-Tady máte přesnější obrázek)
Byla jsem hrozně zvědavá, co je tady dál. Opatrně jsem otevřela dveře, a tou delší chodbou, jsem se vydala dál.
