Toriel mi začala mizet dlouhou chodbou. Za chvíli jsem ji už neviděla.
Jako šílená jsem letěla chodbou za ní.
Co to dělá!? Proč mi to dělá!? V hlavě mi vířilo tisíce a tisíce otázek.
Když jsem doběhla na konec té chodby, rozhlížela jsem se po všem co se hýbe. Oddechla jsem si, když jsem ji viděla jak se schovává za jedním sloupem co tam byl. Než jsem se k ní stačila rozejít, vyletěla je mě jako střela říkajíc ,, Neboj se mé dítě. Nikdy bych tě neopustila." To jsem si upřímně dost oddechla, protože jsem se tady ještě docela dost bála. ,, Byla jsem celou tu dobu za tímhle sloupem. Děkuji že mi tak věříš, mé dítě💕. Tento úprk, měl jeden jediný důvod. Otestovat tvou samostatnost. Musím se ještě o něco postarat, a proto tu budeš chvíli sama. Prosím, zůstaň tu. Není bezpečné to tu prozkoumávat sama. MÁM NÁPAD! Dám ti telefon. Když něco budeš potřebovat, prostě zavolej. Buď hodná. Dobře?" S těmito slovy odešla. Co? Teď toho na mě bylo strašně moc... Ale, pochopila jsem správně, že tady mám celou tu dobu čekat? To promiň Toriel. Ale to ne. Nemůžu tady jen tak čekat. Možná... Když jenom nakouknu...
YOU ARE READING
Evilyina cesta podzemím |UNDERTALE|
AdventureDalší marnost neboli ubohý pokus o čtenou knihu. Ale když už to čteš, a máš rád/a šílenosti, tak na tohle zkus kliknout... xd
