Wafieair- padlá zrádkyně (Avengers; Wafieair 5; Sestra 3)

16. Snad mi to jednou odpustíte

Seděla jsem s Buckym společně na chladné zemi cely, do které nás s radostí šoupli poddaní Wafieair a dumala nad svým plánem, jak ji přesvědčit o naší loajálnosti. Na jednu stranu jsem ráda, že nás rovnou neodbouchla na místě, ale na tu druhou mě štve, že nás považuje za vetřelce a ne spojence. Jak ji sakra přesvědčit?

„Zůstaneme tady maximálně den, dva. Poslal jsem totiž souřadnice ještě předtím, než jsme přistáli na střeše,” v tom zamumlal za mými zády Bucky.

„Cože jsi?!” nevěřícně vyjeknu a prudce se na něj otočím.

„Hele, tohle všechno,” poukázal na celou základnu Aeroxonu, „trvá už dost dlouho, mění to lidi v Shieldu a už potřebujeme, aby ta sračka Aeroxon konečně zmizela ze země.”

„Jazyk,” vyjde ze mě zcela automaticky a za to si zasloužím jeho pohled alá jako vážně teď? Provinile se na něj podívám a uculím, ale pak mi to nedá a zamyslím se nad jeho slovy.

„Ty víš, kde jsou ostatní základny, aby ses ho mohl natrvalo zbavit? Víš, jestli se jim náhodou nepovedlo unést Caroline, Petera nebo Bethany? Sehnal jsi někde více posily?” vychrlím na něj posléze ironické otázky.

Bucky se nahnul k mému uchu a zašeptal: „Zapomínáš, že jsem tu dělal.”

„A já blbec jsem jí ještě chtěla lízt do zadku!” zabručím a plácnu se do čela, jak můj nápad byl stupidní.

„Chtěl jsem ti to říct už dříve, ale proč se nad tebou nebavit, jak se snažíš získat přízeň Wafieair?” nevinně se usmál a mrkl po mně.

„Ty takový parchante,” nevěřícně vydechnu.

„Mluv slušně,” sladce mi oplatí oblíbenou hlášku, což si ode mě vyslouží bouchanec do ramene a pobouřený výraz.

„A jaký máš plán?” zamyslím se.

„Shield nashromáždí posily, které napadnou zbylé základny, vysvobodí Pietra a Wandu, Avengers napadnou tuto a definitivně zničí tu bestii,” vysvětlí.

„Jako najednou?” překvapeně zamrkám.

Bucky pokýve hlavou a usměje se.

„A dnes?” ujišťuji se.

Jeho uličnický úšklebek mi napověděl, že jo.

„V tom případě, proč jsme zatím nic nepodnikli?” zachmuřím se.

„Čekám na vhodnou příležitost,” odvětil.

„A ta podle tebe je jaká?” pozdvihnu obočí.

Najednou se komplexem rozezněl alarm, až sebou polekaně škubnu.

„Teď,” pousmál se lišácky Bucky, jedním pohybem nám odstranil pouta, přešel k mřížím a cosi pod ně dal. Během chvilky do bouchlo a mříž byla fuč.

Zírala jsem na to neschopna slova. Kde to k čertu jako vzal? On snad počítal s tím, co provedu??

„Račte madam,” s úsměvem mě pobídl.

Celá omámená jeho činem kolem něj projdu a opustím tu prokletou celu. Cestou, kterou mi navigoval, se mi hlavou honily různé myšlenky. Že bych se konečně vrátila domů? Sice ještě musím zjistit jak, ale to je vedlejší. Teď se musím soustředit na Buckyho pokyny.

„Potřebujeme si sehnat nějakou zbraň,” podotkl voják, jakmile jsme se přiblížili k místu základny, kde zrovna vypukl boj mezi Aeroxonem a Avengers s Bethany a Peterem. Byla jsem ráda, že je neunesli, alespoň o starost méně.