Wafieair- padlá zrádkyně (Avengers; Wafieair 5; Sestra 3)

12. Musíte ji dostat pryč

Hlava mi třeštila o sto šest. V mysli jsem cítila obrovský tlak a chvilkami viděla dost rozostřeně. Někdo se mi hrabal v hlavě a ukazoval vzpomínku za vzpomínkou. Kámen mě opět odmítal poslouchat, jako kdyby se anuloval a jeho existence přestala. Už to bylo k nevydržení! Ten pocit mě nutil slzet, dokonce mi i něco pomalu stékalo z nosu.

„Z hluboka dýchej Alex. Bude to dobré,” klidně promluvil někoho hlas vedle mě. Zaslechnu ho blízko a zároveň tak daleko. Snažím se na něj zaostřit, ale oči mě nechtějí poslechnout. Zavrtím hlavou a několikrát zamrkám, přičemž ze sebe vydám útrpný zvuk.

„V klidu, brzy se ti uleví,” uklidní mě druhá osoba stojící za mou hlavou.

„Co....co jste mi to....udělal,” stisknu k sobě víčka, jednou rukou si překryju víčka, druhou setřu neznámou tekutinu od nosu.

„Nic. Z ničeho nic ses složila sama,” výsměšně si odfrkl třetí člověk.

Na škvírku pootevřu oči a přimhouřím na červenou skvrnu na ruce, kterou jsem si utřela nos.

„Přineste čisté kapesníky!” hned zareagoval ten nejblíž mě.

„Co?” zamumlám zcestně zírajíc na tu krev.

„Kámen duše se vzpírá. Jestli ihned neodcestuješ do jiné doby, jedna z vás zemře,” promluvil zrovna přicházející další osoba.

„Kolik vás tu je proboha?” podrážděně zavrčím, setřu si novou krev z nosu a zase zavřu oči.

„Deset,” lhostejně odpověděl ten s výsměšným hlasem.

Prudce otevřu oči a konečně se mi povede zaostřit na všechny přítomné. Za mnou se nacházela Wanda, nejblíž mě profesor Xavier, vedle něj Bethany, za ní Logan zírající na příchozího Strange s Bannerem, naproti nim mladší i starší Bucky se Stevem a dvojčata Rogersovi.

„Jedenáct,” popuzeně ho opravím.

„Sorry, ale nepočítal jsem jednu a tu samou osobu dvakrát,” ušklíbl se nasírač.

Do toho mi hlavou projela prudká bolest, až mě to donutilo napnout své tělo do luku a bolestně zakřičet.

„Nebudeme se tu dohadovat, kolik tu je lidí, zaměřme se na to, kolik nás tu už nemá být,” utnul to doktor a podal mi kapesníky, co jsem vděčně přijala a natiskla si je k nosu.

„Co kdybych něco udělala?” pípne najednou má mladší verze. Vypadala o mnoho líp než já. Veškerá pozornost přešla na ni.

„Ty zlato nedělej nic, ještě se ti něco stane,” hned se vzpamatoval Steve, přešel ke dvojčatům a ochranářsky se před ně postavil.

„Jediná možnost je přemístit Alex buď do její doby nebo let, kdy se ještě nenarodila. Takhle by mohla zemřít,” upozornil Bruce.

„Konečně rozumná řeč,” zahuhňám do kapesníku, ale v tom mi něco dojde. „Tak moment! Kde se tu jako berete?! Byli jste pod vlivem!”

„To ti brzy došlo,” utrousil Logan.

„V klidu, jejich mysl už je čistá,” konejšivě odpoví Charles.

„Budu vám věř......” ani to nedořeknu a zalapu po dechu.

„Kate??” znejistí můj Bucky.

„Dělejte něco!” vyjekl druhý potom, co začnu lapat po dechu.

„T-to n-nic.....n-někdo....m-má hla-hlava!” chytím se za hruď, začnu prskat krev, co mi stačila stéct z nosu do úst a přitom se snažím polapit vzduch.