"V tom případě jsme se měli přenést do doby, než jsem se vůbec narodila," namítnu, když mi to dojde.
"To není tak jednoduché....-"
"Strangi, to vůbec nebyla otázka, tohle je úplně špatná doba!" nahněvaně ho přeruším.
"Ty ale nechápeš, že v jiném časovém úseku se nám nepodaří porazit Demetris!" probodl mě čaroděj očima.
"Nezajímají mě vaše cesty do budoucnosti v čase a teorie, kdy jsme vyhráli a kdy ne! Tady jde o princip a......" zarazím se v půlce věty. Vzpomněla jsem si na to, jaké by to vůbec bylo, kdyby tu byla máma a Grant.
"Ty chceš mít živou mámu, o to jde," dořekl za mě Bruce.
"Ano. Už nechci další ztráty. Vraťme se domů," potichu špitnu a se slzami v očích na Strange pohlédnu.
"Kdybychom šli teď do naší doby.....mělo by to naprosto katastrofický následek," podíval se mi do očí.
"Tak se pak přemístíme o dobu před touhle. Návratem do naší doby to zneutralizujeme a pak jdeme do doby, než umřela máma!" přesvědčivě mu též hledím do očí.
"Nebudu to riskovat Alex, pokud by jsi měla nějaký problém s Kamenem, laboratoř snad najdeš," Strange s Brucem se zvedl a poté bez jediného slova odešel.
Složím si obličej do dlaní a nechám slzy plynule stékat po mých tvářích. Tolik teď toužím spatřit mámu! Tolik jí chci všechno povědět, nechat se obejmout, utěšovat se od ní! To chci teď tak moc??
Na poslední chvíli zkřížím ruce, aby se oheň zachytil alespoň do slabšího štítu a čekám bolestivý náraz.
„Neee!" kdosi vykřikl a v době, kdy doletěla koule si stoupl přede mnou se silnějším štítem a nechal to do něj vpálit. Posléze znovu vypukla bitva mezi mým zachráncem a nepřítelem.
„Ty svině, jaktože stojíš proti mně?!" zaječí dcerka Waf.
„Alex mi pomohla tou silou Kamene duše. V podstatě mi tím navrátila schopnosti....a nejen ty," v klidu odpoví bruneta. Vždyť to je máma!!
„Za to zaplatíš!" jedovatě sykne fialovovláska a dá do boje všechno. Získala převahu nad mámou. Mámu najednou v době nepozornosti strefil fialovočerný vír a celou ji pohltil.
„Mami!" prudce se zvednu ze země a chci jí pomoct, jenže mě Bucky vtáhne do objetí a odmítá mě pustit.
„Nee, mamiii!!" opět mi vyhrknou slzy, máma úplně zmizí. Stačila se na mě naposledy usmát a poslat uklidňující oceánový pohled.
„Sbohem ubožačko!" vyprskne fialovooká bestie a taky zmizí.
Prudce stáhnu ruce, otevřu oči a rozmrkám slzy. Vzpomínka se v tu ránu rozplynula a před mým obličejem se teď nacházel Bucky s rukama na mých ramenech a starostlivým výrazem ve tváři.
"Co se děje?" přesunul pravačku z ramene na mou tvář a jemně ji pohladil.
Chvíli jsem ticho a přemýšlím nad svou odpovědí, co mu řeknu. Mohl by mě brát za hysterku a psychicky nevyrovnanou osobu, ale na druhou stranu je to přeci Bucky, který má v životě přeci jenom už něco zažitého. Do toho si však vzpomenu na tu nesnášenou fialovovlasou mrchu.
"Budu muset jít!" nakonec ze sebe vyhrknu, vyšvihnu se z postele, a i přes únavu si začnu balit věci.
"Cože?? Počkej! Co si myslíš, že děláš?!" Bucky je rázem na nohou a sebere mi tašku, do které jsem chtěla dát potřebné věci.
ČTEŠ
Wafieair- padlá zrádkyně (Avengers; Wafieair 5; Sestra 3)
Fanfiction„A vy jste sakra kdo?!" povytáhne obočí. „Vaše smr-" Bucky do mě vší silou šťouchl nenápadně dozadu. „Smrpojenci," zkomolím to slovo, které jsem měla původně použít. „Smrpojenci?" nedůvěřivě do mě zabodne pohled. „Smrtonosní spojenci, neznáte?" dělá...
