O dva týdny později...
„Zatraceně, kde jsou ty podělané šaty? A šminky?! Jediné co jsem dokázala najít, jsou střevíčky.....Bucky??" celá šílená běhám po pokoji a při posledním slově se prudce obrátím na nevinně se culícího přítele, který celou tu dobu seděl na mé posteli a ani nedutal. Což o to, on už se o věci jako co na sebe nemusel starat, byl perfektně oblečen do černého saka s bílou košilí, barevnou kravatou, černých společenských kalhot a vyleštěných polobotek. No, musela jsem uznat, že mu to moc slušelo.
„Kam jsi mi to schoval?" nekompromisně ho probodnu pohledem a se založenýma rukama se postavím těsně před něj.
„Já ne, to Bill s Grantem," vyhrkl hrdina s rukama naznačující mír. Ještě do toho nasucho polkl, jak se obával mé reakce a těkal očima různě po pokoji jen ne na mě.
„Cože?! Jak jako oni dva?!" pořádně se zamračím a rozhořčeně vyštěknu.
„Nachytal jsem je, když to odsud odnášeli a nepodařilo se mi je chytit," zachoval klid a vysvětlil to.
„Nemohl chytit? Ty, tařka nejnebezpečnější hrdina z Avengers?" vylétne mi obočí nahoru, zatímco se rozpačitostí podrbe na zátylku.
„No...jo," vyšlo nakonec z něj.
„Teda agente Barnesi, začínáte nám nějak hodně stárnout....dědulo," srazím jeho sebejistotu a rozesměju se. Ale nemyslela jsem to nijak zle.
„Víš ty co Rogersová?" ohradil se, vstal a zabodnul do mé hrudi svůj ukazováček.
„Ne, nevím," pobaveně se uculím.
„Raději nic," špitnul, zadíval se mi do očí jako já jemu a naklonil se obličejem blíže.
„Došly vám argumenty vojáku?" s provokací si skousnu ret a utápím se v těch jeho modrozelených studánkách se šedivým nádechem.
„Provokujete, agenko?" s úsměvem pozdvihl obočí a tentokrát spojil naše rty v jeden celek. Ihned jsem se mu přizpůsobila, slastně přivřela oči a užívala si znovu ten pocit volnosti, radosti a štěstím, přičemž mi v podbříšku vybuchnul ohňostroj. Nechtěla jsem, aby to skončilo, nemohla jsem se toho nabažit a dychtila po tom víc a víc.
„Zatraceně, to si děláte srandu, ne?! Svatba začíná za hodinu přesně a vy se tady cumláte jako nic!" prostě musel to někdo přerušit a přes to nejel vlak. S Buckym jsme se od sebe odtáhli a vražedně probodli pohledem Granta, který sem z ničeho nic vtrhnul.
„GRANTE ALEXANDŘE ROGERSI! TY MI NEJENŽE S BRATŘÍČKEM SCHOVÁŠ POLOVINU VĚCÍ NA TU SVATBU, ALE DOKONCE SI DOVOLUJEŠ NÁS VYRUŠIT?!" nebezpečně jsem na něj zakřičela, až mi z očí bleksy šlehaly a rázným krokem se k němu přiblížila.
„Eh, klid, dobrý jo? Jen klid sestro, já to nemyslel špatně, byl to fór," okamžitě zbledl a plácal pátý přes devátý.
„Kde jsou mé věci?!" celá rozzuřená na něj vlítnu. Podrbal se na hlavě. „Grante Alexandre, kde mám ty zatracené věci?!" chci ho chytit za límec od košile, ale poplašeně odskočí.
„V pohodě ségra, v pohodě...jsou....tady, jo? Tady," opravdu najednou odněkud vzal moje věci a opatrně mi je podával.
„S tebou si to ještě vyřídím," ještě zavrčím, zabouchnu mu dveře přímo před nosem a jdu se do šatny převléct a do koupelny narychlo, ale pečlivě nalíčit. Šaty mi sahaly těsně nad kolena a byly společně se střevíčkama na vyšším podpatku sladěny do bílostříbrné. Doladila jsem to ještě stříbrnými stíny na oči, světle růžovým leskem na rty a pudrem. Účes jsem už měla dávno hotový. Jednalo se o společenský složitý účes s jemně vlnitými loknami stočenými do slušivého drdolu.
أنت تقرأ
Wafieair- padlá zrádkyně (Avengers; Wafieair 5; Sestra 3)
قصص الهواة„A vy jste sakra kdo?!" povytáhne obočí. „Vaše smr-" Bucky do mě vší silou šťouchl nenápadně dozadu. „Smrpojenci," zkomolím to slovo, které jsem měla původně použít. „Smrpojenci?" nedůvěřivě do mě zabodne pohled. „Smrtonosní spojenci, neznáte?" dělá...
