TFP- Deverovt

Kapitola 7.

Už mám hlad, chce to Energon: pomislim si, a vídám se na krádež.

  Najednou se celou základnou rozezněl alarm. Zlekla jsem se alarmu. a hned jsem se vikradla do ukritu. Doprčic ať je to kvůli tomu motoru , vrtulník co letěl blízko prosím. Zaposlouchala jsem jejich rozhovor. "Co to je?!" vijekla Cosma. "Detektor pohybu." odvětil ji Ratchet. "A to znamena co?" se šokovane pta Cosma. "Někdo je na hoře." odpovedel Ratchet.  Neco zatukal do klavesnice. "To je Agent Fowler." A sotva to dořekl tak se otevřeli dveře na plošině. "Prime." Zařval přes celou místnost člověk a Optimus se k němu vydal,  jeho kroky jsou tu skoro nepreslechnutelne."Agente Fowlere." *Pozdravil jej Optimus.*"Máme problím, Decepticoni zaútočili na oblast 51, kde ukradli jejich nejnovější oběv." Víčkavám, ale jak uslisim lidskou bytost křiknout Prime uklidním se a potichu jdu vikonat můj plán,  presto dal posloucham.  Schovam se ve stínu. "To je kontruktér." Řekl Ratchet. "Co to je?"
Dostala jsem se do skladu s Energonem. Vlezla jsem tam a hledala tekutý. "A to je kdo?"zeptala se ta lidcka bitost. "Agente Fowlere tohle je Cosmo." Představil ji Optimus. "Cosmo tohle je agent Fowler. A Konstrukter dokáže změnit písek na kov." "Je to extremě nebezpečná zbrań vytvořena decepticoními vědci a zajištěna autoboty ještě na Cybertronu."
"Tak to je štěstí že na ní je sledovácí zařízení." Řekl Agent Fowler a vytáhl z jiné kapsy mobil. "Teď se nachází v Egyptě.""A v Egyptě je spousta písku." "Agente Fowlere předejte Ratchetovi souřadnice. Mi ostatní se připravíme, kromě tebe Cosmo." A našla jsem to. Vzala jsem tři nádobky kdiž jsem uslišela dveře, doprkinka, s Energonem se neschovam. Vlezla jsem dovnitř a rozhlédla jsem se. Rychle jsem položila nádoby a schovala jsem se do stínu 20 centimetrů za mnou.

Stín je na modrali takže obris mého těla tam půjde vidět z blízka tak či tak. Cosma prišla pro energon.  Začala se klepat hrůzou. Viděla jsem jak malém narazila do dveří. Doprkinka uviděla mě. Rychle se otočíla a přeběhla k otvárání dveří a zmáčkla ho. A rychle se vydá přes dveře na chodbu. Doprkna. Vezmu Energon, a zmizim do svého ukritu. Uslisim pri richlem přesunu. "Ve skladu někdo je! Je tam někdo! Viděla jsem ho!" Křičela na Ratcheta. "Jak by tam někdo mohl být?" Zeptal se Ratchet. "To nevím, ale je tam!"

"Tak my ho pojď ukazat." Rekl Ratchet."Nikdo tu není."oznamil ratchet. "Tam přesně tam ta postava byla." *Ukázala Cosma."Cosmo, musím pracova a ne si s tebou hrát." nasteve viličil ratchet."Ale ono to tu někde bylo."

Čas preskočen

"Ha teď mě bude muset vyslechnout!" Uslišim jak Cosma skoro zařve. Od toho dne kdy mě viděla už ji nestalkuji tak moc, jen když je v pokoji. "Ratchete! Ratchete! Chybí energon!" "Cosmo, prosímně přestaň s tím."."Ale fakt!" "Jak jsme spolu předělávali energon do tekuté podoby tak jsme udělali dvacet láhví. Teď tam je jen jedenáct. A od te doby jsme tam byla jí pro jednu a ty jsi dvě vzal. Takže šest jich chybí!"Jdu v pulce jejich rozhovoru do skladu.  Vezmu 4 protože tu dlouho neprijdu, takže si je naskladam a chci odejít,ale vtom je znovu suslisim spolu z kroky. "Ahhh ty s tím nepřestaneš."  "Tak pojď klidně si je zpočítej!" Jdu ke dveřím. "Uvidíš! Až si je zpočítáš tak tam bude jen jedenáct." "Vidíš!" Otevřou se dveře a já vadskočim, držím energonu ocasem,  a chitnu se na stropu drápy , projdou podemnou, a já ještě otevřenímy dveřmi odejdu a rychle zmizim do mě zakladničky. Uffff, to bylo o fous"Ratchet: "Neříkala si že jich tu je jedenáct?" "Tak proč jich tu je sedm?"  "cooooo!" Cosma zakřičí,  a me to silne zazvoní v učich. "Co jak? Kdy? Když jsme to předchvílou dopočítala!"  "Vidíš! Já řikala že tu s námi někdo je." Už me odhalili. Ukážu se sama at z toho je lepši zabava. "Budeme muset o tom informovat Optima, i když nechápu jak se tu může někdo pohybovat aniž by jsme o tom věděli." "Tak dlouho."*Všichni  stáli v hlavní místnosti a Ratchet oznámil že tu máme vetřelce. Byla jsem tam s nimi,  hezky v rozku a ve stinu. "Ale jak je to možné?" Zeptala se Arcee."To nevím." Zavrtěl Ratchet hlavou. "Budeme muset celou základnu prohledat a najít toho vetřelce." Promluvil Optimus. Všichni se rozejdou po základně kromě Cosmo, která sedí na bedně a rozhlíží se kolem. Cosmo sedí na bedně v hlavní místnosti a nudí se. Pozoruji vše, jak se rozejdou tak minutu  po rozchodu zmáčknu tlačítko a vše zhasne. Cosmo se vyděšeně rozhlídne. Vše v ní se semkne strachem. V rohu místnosti. Se rozsvítí oči, ale mnohem vecči, Cosmo se na ně vyděšeně podívá a začne couvat, ale neuvědomí si že je na bedně a spadne z ní. "Aaaaaa." Vyjekne při pádu na zem.

Optimus přiběhne do místnosti a v tu ránu tam oči nejsou. "Cosmo! Co se děje?" Podíval se na bednu, kde Cosmu naposledy viděl a uviděl. Cosmo vykoukne z poza bedny přesočí ji a běží  němu. "Oči! OBrovské oči! Viděla jsme je!" Ječela po cesě než se dostala k měnu a objala ho. Pozoruji to. Optimus se zorhlédne ale nikde nic nevidí. "Jsi si jistá. Nic tu není." Podíval se na Cosmu.
"Jo. Jo viděla jsme je. Jsou tu!" Brečela Cosmo a cela se třásla. Začnu klapát drapem o kov. Pak protáhnu si křídela a nakonec zviditelnim obě oči přímo před nimi. Schová se a Optima, který se na mě otočí a osvítí mě ta světla. Optimus stojí připravená v bojové poloze. Před nimi je predacon.Vyděšeně třeští oči na mě. Neni schopna pohybu. Odhodím tlapou optimuse a chitnu Cosmu do dlaně. Transformuji se vibehnu ven té základny a zase se transformuji, jsem nekolika silnimi machnutimi křídly s ní kilometry nad zemí. Jak ji popadnu vyjekne hrůzou. Když se transformuji pokusí se ode me dostat. Jak vyběhnu ze základny a znuvu se transformuji znovu vyjekne, ale už se ani nehne jak vidí vzdalujicí se zemi. Jsme ve vesmíru.

Vyděšeně se kouká na Zemi a z očí ji tečou slzy a klepe se strachy možna i zimou, jelikož si zvykla na teplo v oblasti Jasperu. "Copak bojíš se Víšek?"Mlčí. Jen se na  mě vyděšeně podívá. "Neboj kdybych tě chtěla zabít už jseš mrtvá!" Udelala jsem pauzu. 'Nikdy jsi neviděla Cybertron že?"Vytřeštila na mě oči, ale nakonec zavrtěla hlavou a potichu odpověděla: "Ne."Co si udělat výlet?" Nechapavě  se na mě podívala. "Nekoukej na mě jak na zjevení a odpověs chceš se tam podivat?"J--jo." Vykoktala ze sebe, "A-ale-ale--co--co-auto--autoboti---moje rodina----budou---budou se o mě bát."Jestli půjdou pro energon nejdou vzkaz"P-p-proč já?"Protože jsem si té boblibila"Ja-jak jako? K-k-když se -ne-neznáme."Znám tě dobře za ty 3 mesice""to----to-jsi byla ti mě-mě-síce-na základně?" Vytřeštila  na mě oči.Jen 2 a půl"C--co---tak---tak---dlouho!" Mluvím panicky"Ale---ale--když----když---jsi te´d ř--řekla že mě--znáš tři měsíce."Od malá jsem byla cvičená autoboty na špeha a být neviditelná. 3 v kaonu bez škrábnutí, vlastně. Bez odhalení"C--co?" Zeptala se mě pořád se stachem. "Koukaš se na cestu? " jsme daleko že vidíme sluneční soustavu. Nemuže tomu uvěřit. Je vyděšená, ale zároveň i fascinovana.  "Neboj ve vesmíru té samotnou nenecham. " Podívá se na mě, ale bojím se říct něco z toho co se ji honí v hlavě. "Vim že se ti v hlavou různé myšlenky. Můžeš mi říct vše." Mlčí.