TFP- Deverovt

PROLOG - čas 1. Cybertron

Moje první vzpomínky jsou silně zvláštní. Zase jsem přemýšlela o minulosti.

"DEVEROVT!!!!" Volá mě táta. Doběhnutí za ním. ,, Chceš se proletět?" zeptal se mě. ,, JOOO!!!!" Zavriskala jsem s pár viskoky. Táta mě chytl velkýma rukama a dál mě na záda. Já se samozřejmě už držela jak klíště. Za pár nanokliku jsme byly ve vzduchu a já si užívala každi pramínek větru.

Další vzpomínky byli až děsivé

Letěla jsem s tátou, když se k nám blížíly tři vesmírné lodě. Táta najednou zpanikařil a střemhlav jsme se vrhli dolů. Schovali jsme se v lese. Pak jsme pežky vrátili domů. Táta začal všechno balit do tašek a dál mi jednu zabalenou a pak druhou. Vídali jsme se do sklepa. Tam mě táta zaujal knihou fotek. Ani jsem si nevšimla že mi nechal zátky v pokoji, kde byla i postel skříň a dveře do koupelny. Zamknul mě uvnitř. Pak už jsem slišela jen bolestný řev mého táty. Bušila jsem na dveře, vzlikala, brečela, choulila se do klubíčka. O mnoho mnoho ciklech později jsem ty dveře otevřely. Stali tam boti měli v rukou zbraně a dívali se na mě. Já se honem zmizela pod postel a pozorovala každý jejich krok.
,, Maličká !?! Pojď za náma dostaneš odměnu." Táta mi vždycky říkal že když někdo bude chtít ať zadním nebo sním někam někam jít tak ať uteču domů , ale tady to nešlo, doma jsem.
Volali za mnou minibota. Já jsem se jen krčila v rožku pod postelí a snažila jsem se dělat že jsem nic.

A pak už jen si pamatuji na to jak jsem byla v sirotčineci

,,Toho pak tu máme?!" Řekl důstojně velitel party šikanatoru. ,, Nechte mě!!" Začali mě zase mlátit. Jen kvůli toho že mám znak. ,, Přestaňte!!!! " Zachránil mě učitel, ne bylo to horší. Vzal si mě do kanceláře a tam mě zmlátil rákoskou. Ani nevím proč. Hned co jsem se dostala prič. Zmizela jsem na střechu do stínu, jedine místo kde se cítím dobře. Hned jsem začala počítat rovnice a bych zapomněla na poslední ciklus.

Teď jsem ve vycvikovem táboře autobotu. Jsou tu na mě hnusní úplně stejně, mám byt průzkumník podle mě velikosti a umění schovat se ve stínu ale já chci být vědec nebo zdravotník. Dobírají si mě tu jen kvůli tomu že nemám alt-mod

Probouzim se s trhnutím, zase ta noční můra. Posadil se a znovu se zkouším Transformovat. Zase nic. Zapremišlim na tu hezkou vzpomínku větru táty a křídel. Počkat křídel?!? Podivam se na záda, katany díky a plášť nic neobvyklého. Zase zavzpomínam. A najednou zvuk transfoace. Podivam se na spolubydlící všechny spí. Najednou si uvědomíme mojí višku. Jsem viši podivam jsem na sebe zdejším se já jsem obluda s křídly ocasem drapamy a šupinami?!?!! Vzpomenu si na knihu o druzích na pokraji vinutí. A Predaconi mají stejní popis jako co vidim. Pokusím se o transformaci a úspěšně. Jsem zas malá botka z katanamy pláštěm dikamy prapodivnou přilbou s ostny. Vihrabu ze skříňky prázdný sešit, jak zastaralé ale nikdo krom mě to číst nebude, a hned začnu zapisovat vše od včerejška až do teť.

,, Halo!!! Zastaralá budíček!!" Křídla po mě spolubydlící. ,,No jo no." Schovala jsem sešit a vzala si sebou tužku. Vyběhla jsem poklusem k schromaždišti na rozdcvičku.

Přez čelí den bílo jak klidnou a normálně. Až na večeři jsme to zvrhlo a zase jsem dostala viprazk od bandy namakanich tupců. Hned co mě nechali jsem višplhala na voliči budovu, zase porušují pravidla ale tam mám klid a pod roužkou tmy jsem zkoušela transformaci a její funkce jen na let jsem si ještě netroufla.

Jak už bylo vihlašeno že za 10 kliku se bude kontrolovat večerka tak jsem se poklusem vídala do pokoje. V koupelně jsem strávila tři kliky a v posteli přesně na nano klik před kontrolou. Dělala jsem že jsem v úsporném režimu, další vlastnost co zvládám k nerozeznání od reality. Jak odejde konzola ještě zápisu nové poznatky a pak se do opravy přepnu do úsporného režimu.

Probouzim se ještě za tmy. Vídám se k oknu a zjistím zajímavou informaci. Šikanatoři jsou venku. No konečně je mužů předběhnout. Určitě zas plánují další útok. Jak se bez povšimnutí výkresu až do nejbližšího stínu, uslisim mnohem horší věc, plánují mě předhodit deceptikonum. Najednou se něco zašelestne poblíž mě. Hned vipadnou protože si to tam namířili. Zmizim na střechu a pak hned do pokoje. Uklidňují se je to šok. Z únavy se dostanu do úsporného režimu.

Vzbudím se ale nejsem ani na postelí nebo na zemi u postele, ležím na kovovém stole přivázané pevně k desce. Poznávám zdravotníka conu co si všiml mého probuzení. " Pustě mě, já nic neudělám." " No no ještě na tebe působí že jsi ve snu. " Co. " Deverovt autoboti té věznili ve stazy, ublížili ti. Ale dostali jsme té od tama. Už jsi v bezpečí. Ale nevíme co ti do hlavní nakukali tak proto ty pouta." ,, Aha, já si pamatuji dětství, a pak tábor a šikanu a pak mojí transformaci" ,, Tak tak to je dobře, neudělali z tebe válečné monstrum!" ,,Pustím tě po jednom testu dobrá?" ,, Asi jo." Zase jsem se zamislela a projížděla vzpomínky od vzpomínky.

Sedím na římse budovy. Zase jsem utekla z pokoje. Premišlim. Už jsem unavená.

Probouzim se za zvuku poplachu. Jsem na střeše. ,, Vihlašeno pátrání po fembotce DEVEROVT!!! A sakra. ,, Je nezvěstná už 5 den!!!" Co fakt???