Vládkyně živlů

Rodina

Jen co se za nimi zavřela vstupní brána, obklíčili je strážní. „Vaše výsosti, máte ve svých řadách zrádkyni. Byla vykázána a já ji teď musím odvést," prohlásil jeden z nich.

Allie se jen pousmála a stylem své mámy pronesla: „Nic nemusíš. Tento rozkaz platil, ovšem princezna Alinci je v tuto chvíli pod mou ochranou." Stráž se stáhla a nechala je pokračovat v cestě. Wendy žasla. Nevěděla, že Imrinině matce náleží takový titul.

Objevila se komorná. „Jejich královská veličenstva Amaryllis, královna matka, Wilhemina, královna wentusijská, a Francesca, královna z Faracie, vás očekávají v salónku. Následujte mne." Mladá žena se svižným krokem vydala k místnosti, o níž mluvila. Neustále se ohlížela, jako by měla strach, že na ni někdo ze skupinky vyšle své kouzlo.

Po vstupu do salónku se babička vrhla ke své nejstarší vnučce. „Alchemy, tak přece jsi v pořádku! Jsem moc ráda, že se ti nic nestalo. Zavřely jste portály?" hlaholila žena a drtila Minu v objetí. Netrvalo však dlouho, než si všimla, že v pokoji někdo přebývá. Pohlédla na své vnučky, mezi něž počítala také Im, a ty přikývly. Amaryllis udělala pár kroků a beze slova Alinci objala. „Vrátila ses..." To bylo jediné, na co se zmohla.

„Ano," přikývla a odtáhla se. „Má dcera mi ukázala, co pro ni znamenám, přestože jsem se o ni spoustu let nezajímala. Ráda bych Imrin poznala."

„Tomu říkám obrat o sto osmdesát stupňů," uchechtla se Faith, která až neobvykle dlouho mlčela. Všechny přítomné se zasmály, ovšem kromě jedné z nich. Wentusijská královna vysílala směrem k Alinci nenávistné pohledy.

Ta si toho hned všimla. Přistoupila k ní blíž. „Will," oslovila ji, „ty se zlobíš, viď?"

Žena k ní nejprve jen zvedla oči a poté klidným hlasem odpověděla. „Zlobit se? Né. Proč bych se měla zlobit. Vždyť jsi mi jenom přebrala muže a máš s ním dítě. A snažila ses mě zabít. Třikrát. Ne, vůbec se na tebe nezlobím."

Černovlasá vládkyně sklopila oči. „Chápu to. A omlouvám se. Uvědomuji si, co jsem provedla. Ale ty jsi ho nikdy nemilovala. Toužila jsi po lásce, kterou ti on nedal. Pamatuji si, jak jsi žárlila na Ariadne, že může vládnout bez muže, a na Francescu s Eileen, že našly své krásné prince."

Wilhemina jako by ztratila slova. Netušila, co na to říct. „Máš pravdu," promluvila nakonec a napětí v místnosti se na krátkou chvíli uvolnilo. „Ale to tě přece neomlouvá! Vyhnala jsi mě z mé země a zaujala mé místo!"

Wendalin se okamžitě vydala matku uklidnit. Objala ji a nesmírně ji mrzelo, že musí stát proti své starší sestře, která se postavila na stranu Alinci.

„Běž, Imrin," pověděla zničehonic Amaryllis. „Vezmi matku a odejdi na Sever. Tady by vaše přítomnost nedělala dobrotu." Naklonila se ke své neteři a zašeptala k ní: „Alin, neboj se. Will se nebude zlobit dlouho."

Ženy přikývly, rozloučily se a odešly z paláce. Alchemy vzala do rukou mapu a chvíli si ji zaujatě prohlížela, jako by něco hledala.

„Podívejte!" vykřikla zničehonic korunní princezna. Všechny přítomné se k ní okamžitě nahrnuly a podívaly se, co způsobilo takové nadšení. „Tady," ukázala dívka prstem na mapu.

Sněhová vločka a světle šedé tornádo s jednoduchou zlatou korunkou, jakou kreslí děti ve školce. Královny a princezny se na sebe nechápavě podívaly, jen Amaryllis se potěšeně usmívala. Zdálo se, že i Wendy pochopila, co se Alchemy honí hlavou.

„Vy to fakt nevidíte?" naléhala na ně strážkyně vzduchu.

„Vím, co myslíte, Vaše Výsosti," ozvalo se odněkud. Do místnosti vstoupil mistr Semir následován královnami Eileen Erijskou a Ariadne d'Adallin. „Princezna Alchemina se vám snaží naznačit, že mapa prokoukla vaše srdce. Znovu jste přijali princeznu Alinci a její obrázek na mapce se tedy změnil z vyhoštěného vládce vzduchu na královského potomka bez nároku na trůn."

Alchemy se pousmála: „Přesně to jsem měla na mysli."

Královna wentusijská, jež do té doby vypadala neuvěřitelně zatvrzele, svůj výraz povolila a zoufale se podívala na svou matku, která jako by jí do duše promlouvala beze slov. Její dcera také poznala, co ji trápí, a objala ji. „Mami, nemusíš jí přece hned odpouštět. To po tobě přec nikdo nechce," promluvila. „Měla by sis dopřát trochu času a odpočinout si, popřemýšlet nad tím. Podívej se na to z té druhé stránky. Alinci už není na Wyattově straně."

Will se usmála. Pohlédla na svou nejstarší sestru a zeptala se: „Nevíš, kdy ta moje pubertální dcera tak dospěla?" Smích a hromadné rodinné objetí bylo přesně to, co všechny právě teď potřebovaly.