Vládkyně živlů

Led

V salónku se objevila Ariadnina nejmladší komorná. Nesměle požádala o soukromý rozhovor s královnou a ta ji nasměrovala do vedlejší místnosti, kam podle pravidel bez souhlasu královny nesmí ani sám král. Po pár minutách vyšla komorná ven a oznámila Wilhemině, že s ní chce její sestra mluvit. Trvalo zhruba půl hodiny, než mladá dívka znovu vyběhla. Následně vstoupily do salónku královny. Will vypadala naštvaně.

Náhle se objevila mladá světlovlasá dívka se zvláštním úsměvem na tváři. Princezny se na sebe s obavami podívaly a následně pohlédly na Wendy a svou tetu.

„Imrin, co tady děláš?" zeptala se dívky na rovinu Wilhemina. Než však stihla odpovědět, Wendy je vyrušila.

„Mami, kdo je ta holka?"

„Tohle, zlato, je Imrin, vévodkyně ze Severní Adallin. Je to dcera mé sestřenice. Je to..." – odfrkla si – „...je to tvoje sestra."

„Sestra?! Zrovna jsem potkala svého bratra. Navíc jsi říkala, že jsem jediná dcera svého otce."

„Uklidni se, prcku," promluvila Imrin, „když se u mě neprojevila síla vzduchu ani vody jako u mých rodičů, zapřeli mě. Teta Amaryllis mi přidělila vévodství Severní Adallin, čímž mi dává stále najevo, že patřím do její rodiny. Jsem o dva měsíce starší než Wyatt, tvůj otec, král Wancer, se spustil s mou matkou dva týdny po jejich svatbě. Co já vím, tak to prasklo půl roku po tvém narození, ale on tvrdil, že to nepokračuje. Když jste opustily Wentusii, začali se spolu ti dva objevovat i na veřejnosti. Bylo mi sedm, když se projevily moje schopnosti. Už předtím si mě naši nevšímali, ale otec stále doufal, že si ze mě udělá královnu na míru. Moje schopnosti však byly jiné, než očekávali. Poslali mě sem za babičkou, ale ta brzy zemřela. Ujala se mě teta Am a vychovala mě jako vlastní vnouče, vyrůstala jsem tady s Amin a Alchemy. Ve svých osmnácti letech jsem se stala vévodkyní na severu, jak už jsem řekla, a snažím se jezdit sem za tetami a sestřenkami. Kdysi jsem zkoušela Wyatta přemoct. Přece jen proroctví řeklo, že ho porazí jeho sestra. Bohužel jsem nezapadala úplně. Nejsem strážkyně vody."

„Máš nějaké schopnosti? Voda ani vzduch, přesto jsi dcera dvou vládců."

„Máš pravdu, prcku. Sleduj." Imrin využila situace, že Faith nedává pozor, a vytvořila sněhovou kouli, kterou po ní následně hodila. Kulička přistála na dívčině krku.

„Uáááíííííí!" vyjekla zrzka a snažila se sundat si sníh ze zad. „Sakra, holky, najděte si už jiný cíl," rozčilovala se, zatímco se tři dívky smály.

„To má být vtip? Žijeme snad v Arendellu? Elsa? Vážně?" Nechápala to. Nechápala, proč nemůže žít normální život, stejný, jako všechny puberťačky v jejím věku. Prožívat slasti a strasti dospívání, jako jsou například první láska nebo rozpory s rodiči. Proč musí její rodiče vládnout na planetě, o které nikdy nikdo nic neslyšel.

„Uklidni se, Wendy," mírnila ji Wilhemina, „já z tvé sestry taky nejsem nijak nadšená, ale co nadělám. Už to nezměním. Prosím tě, Im, řekni mi, co tu vlastě děláš?"

„Díky, teto Will. Doslechla jsem se, že Poslední dcera Wentusie je konečně zpátky. Musela jsem tě vidět. Ale hlavně jsem vás přišla varovat. Před pár hodinami Wyatt napadl Sever."

„To není možné. Byl přece v Erii," nechala se slyšet Evelyn.

„Podle všeho to možné je. Jeho jsem totiž neviděla. Byla tam jen spousta obrněnců se znakem wentusijké vlny."

Amaryllis se zvedla z křesílka a zamířila ke svým vnučkám. „Imrinko, proč jsi tam nezůstala? Tvá země může být stále v ohrožení," zeptala se starostlivě.

„Zmizeli. Portál se začal zavírat, proto se stáhli. To, co mě ale nejvíc vyděsilo, nebyli wentusijští vojáci, ale někdo jiný. Byli tam také ti se symbolem adallinského tornáda." Podívala se na Ariadne a vpálila jí do obličeje: „Spřáhla ses s ním? Spřáhla ses s ním, protože mi teta Am dala Sever? Myslela jsem si, že ses přes to už přenesla."

Všichni tajili dech. Rodinné spory tu nejsou novinkou, avšak Will o nich nikdy neslyšela, už jen proto, jak žila v izolaci. Nevěděla, že Ari měla problémy s Im kvůli části království, přestože Adallin je největší z živelných planet.

Ariadne ji umírnila: „Neboj se. Já se přes to dostala. Bylo to ode mne tehdy divně dětinské, jak jsem se chovala. Bylo to, jako když dítěti sebereš hračku. Ty vojáky jsem tam neposlala já. Byla to Amin."