Vládkyně živlů

Země

"Vaše Výsosti, přišel host z Eriy." Francescina komorná ohlásila příchod dalšího člena této rozsáhlé rodiny. Šlo o vnuka bratrance Evelyniny babičky z otcovy strany, tudíž o Evina hodně vzdáleného bratrance.

"Ať jde dál," pokynula královna. Chlapec vstoupil. Byl téměř o hlavu vyšší než Wendy, měl krátké vlasy světlé jako ona a krásné hnědé oči. Ty si okamžitě všimly, že v místnosti je o dvě osoby více, než obvykle. 

"Takže to je pravda," vydechl, "znamení se ukázalo." Popošel blíž k Wendy a jejich oči se do sebe vpily. "Ahoj, já jsem Ethan," usmál se na ni. "Ty musíš být slavná Wendy, Poslední dcera Wentusiy." Dívka jen mlčky přikývla, protože netušila, jak odpovědět. "Těší mě, krásná Wendy." Otočil se. "Ahoj, teto Will. Dlouho jsem tě neviděl."

Wilhemina se na Ethana usmála, ale dál se o něčem zaujatě bavila se svými sestrami.

"Ethane, co tu děláš?" Evelyn konečně odložila knihu a šla se s ním přivítat. 

"Přišel jsem vás varovat, holky. Docela jsem doufal, že tu Wendy nenajdu, že je to planý poplach. Ale není.Princ Wyatt zbrojí a hledá portál, který se nedávno otevřel. Ten portál vede sem. Pokud ho najde, nebo už našel, princezna tu není v bezpečí."

"Musíme na Eriu," prohlásila Evelyn. "Odtamtud se dostaneme na Adallin, kde ji dokážeme ochránit. Vládců vzduchu je přece nejvíce."

"Není to risk? Eria má přece portály otevřené neustále," vstoupila do rozhovoru Wilhemina. 

"To sice ano, ale pokud jde Wyatt po přímém portále, nebude se zdržovat tím, že by měl bojovat v mezistanici." Will musela uznat, že Evelyniny argumenty jsou vskutku dobré. 

"Vydáme se na cestu," prohlásila nakonec Ariadne, "Will, Fran, vy tu zůstaňte. Já, Alchemina, Evelyn, Wendalin, Ferafaith a Ethan vyrazíme k nám. Je čas seznámit Wendy s babičkou. Věřím, že vy dvě zvládnete Faracii ubránit. Myslím si, že když tu Wendy nenajdou, odejdou. Pošleme vám sem Eileen na pomoc."

***

Jakmile prošli portálem na Eriu, Wendy zůstala pusa otevřená. To místo bylo nádherné. Zvenčí vypadalo všechno starodávně, zdi pokrýval břečťan a kolem paláce byly vysazeny pestrobarevné květiny.

"Princezno Evelyn, královno Ariadne, dobře, že jste tady!" zvolal jeden z vojáků, jen co vešli do paláce.

"Co se děje?" zeptala se Evelyn.

"Překvápko, sestřenko," ozvalo se a místnost náhle zaplnily spousty vojáku a obklíčily je. Ethan se náhle oddělil od skupinky a přešel k druhému, zhruba dvacetiletému klukovi. "Skvěle, Ethane," řekl, "tady máš zbraň." 

Všechny dívky se otočily za hlasem a spatřily ho - blond kluka, jehož tvář zdobil zlověstný úšklebek. "Tady jste mě nečekaly, co? Věděl jsem, že Eve napadne jít sem, aby se mi vyhnula. Vždycky se mi snaží vyhnout," uchechtl se. Projel všechny dívky pohledem, až se zastavil na Wendy. Přišel k ní blíž. "Ahoj, maličká. Ty musíš být moje sestřička. Welinda? Nebo jak tě to ta zrádkyně pojmenovala? Jsem král Wyatt, mimochodem."

"Princ," poznamenala Evelyn. "Jak jsi mohl, Ethane? Věřila jsem ti!" On jen pokrčil rameny.

"Jmenuju se Wendalin. Ne Welinda. A ty nejsi můj bratr, pokud nazýváš naši matku zrádkyní," řekne na svou obranu.

"Je mi ale tak líto, že se tě musím zbavit, princezno. Ale neboj se, vystavím ti sochu." Jeho smích dívky přímo znechucoval. "A teď poslyš, Poslední dcero Wentusiy, máš na výběr. Buď se vzdáš, nebo si to ony..." vojáci se rozestoupili a odhalili tři svázané ženy.

"Matko!" vykřikly Evelyn, Faith a Wendy prakticky naráz.

"...nebo si to ony odskáčou za tebe."

"Tohle ti nedovolím. Zašel jsi příliš daleko!" zaječela Faith a vyslala na něj ohnivou kouli. Wyatt okamžitě zareagoval - z jezírka se vznesla voda a vytvořila štít, který se po styku s koulí změnil na páru, ale ubránil ho a koule zmizela.

"Moment!" řekla Ariadne. Oni však nehodlali přestat. "TAK DOST!" zařvala, až všichni nadskočili. Každý věděl, že má tahle žena silný hlas, ale vždy je překvapil. Voda se vrátila do jezírka, oheň nenápadně vymizel, protože si jich jejich vládci přestali všímat. Královna promluvila znovu, tentokrát spíš zklamaně. "Amin?" pronesla směrem k černovlasé dívce stojící k ní zády, která měla vlasy dlouhé a černé jako Alchemy. Otočila se. 

"Ahoj, matko. Mino," dívka se uchechtla. Ten úšklebek je snad v rodině - stejný jako u Wyatta. Obě oslovené na něj koukaly vyjeveně jako puk. 

"Amin, co tady děláš?" zeptala se Alchemy.

"Víš, sestřičko, já jsem kvůli tobě odjakživa odstrčená. To já jsem prvorozená. To já bych měla vládnout na Adallin. Já bych měla být strážkyní živlu. Místo toho ho jen ovládám. Ale mám s Wyattem dohodu. Jakmile ovládneme Wentusii, dobudeme Adallin, kterou potom svěří mně. A po tobě nebude ani památky."

"Ale Amin, my za to přece nemůžeme, že živel stráží Alchemina."

"Ale můžeš za to, jak ses k nám chovala, matko," odvětila Amin, "vždycky jsi Minu upřednostňovala. Ona měla všechno, nemusela nic dělat, a já i přes to, že jsem princezna, tak jsem dělala nejen svoje povinnosti, ale i její. Ona se celý život jen vezla s myšlenkou, že se stane královnou, a tím to pro ni haslo. Nic pro to neudělala. Já jsem byla ale jiná. Trénovala jsem. A teď jsem dost silná na to, abych si vzala, co mi patří. Adallinský trůn."

Alchemy pohlédla na ostatní strážkyně. Všechny přikývly. "Teď!" zvolala dívka. Princezny shromáždily síly a najednou je použily. Rychlý proud vody mířící z rukou Wendy smetl Amin, Ethana i Wyatta. Evelyniny kořeny je uchytily na zdi, do níž nabourali.  Poryv větru způsobený Alchemy a Ariadne shodil vojáky a zabránil jim znovu vstát. A nakonec tu byla Faith, která se během útoku nenápadně přemístila ke královnám a odvázala je. 

Voják, kterého dívky potkaly při vstupu do paláce, civěl s otevřenou pusou. Eileen poručila: "Vojáci, dohlédněte na to, ať se naši hosté vrátí domů. Do jednoho, prosím."

Alchemy, Faith, Evelyn a Wendy se společně s Will a Ariadne vydaly na cestu. "Půjdeme," řekla Ari, "pořád musíme dostat Wendy na Adallin. Bude tam v bezpečí." 

"Doufám, že se nám nevzbouří i zbytek rodiny," zasmála se Eileen. Rozloučila se s příbuznými a nechala je vstoupit do portálu.