Charlie's Memories {Teen wolf- The Vampire diaries/CZ}

#30

Zastavuju na začátku lesní cesty směrem nahoru do kopce „Už mi řekneš co si vymyslela?” ozve se opět Stiles. 

„Budeš návnada”

„Počkej cože?”

„Vysvětlím ti to cestou. Jdeme” vydám se pěšky do kopce.

„Tak?” zeptá se znova po dvou minutách. 

„Ti dva jsou” zarazím se „No vlastně nevím co jsou zač ale potřebuju aby si je oba zabavil abych mohla vlézt oknem dovnitř a něco najít”

„A když tě chytí?”

„Nemusíš se bát Stilesi ale při nejhorším poběžíš pro Isaaca” usměju se.

Stiles se vydá směrem k hlavním dveřím a já jdu okolo domu. Chytnu se břečťanu, který rostl podél zdi a vedl nahoru až k oknu.

Vylezu nahoru a tiše seskočím z okna do místnosti. Rozhlédnu se okolo a podle toho jak je zařízené soudím, že je to pokoj jednoho z těch dvou.

Začnu ho prohledávát skříně, políčky, zásuvky, pod postelí, pod polštářem v knihovně zkratka všude ale nic.

„Hele! Co to děláš?!” ozve se zezdola Stiles

„Budu svačit a necukej sebou”

Rozrazím dveře a seběhnu po schodech dolů do chodby kde stojí Damon zezadu drží Stilese a vážně se ho pokouší kousnout do krku.

Vytáhnu si z poza pásku dýku hodím ji po něm a trefím se do ramene. Pustí Stilese a ten přiběhne ke mě „Chtěl mě vážně kousnout!” začne panikařit.

„Viděla jsem” vytáhnu si z pouzdra pistoli a namířím ji na opodál stojícího Damona. 

„Jdeme Stilesi” Damon vyhodí Stilese ven a zabouchne dveře dřív než se vůbec vzpamatuju „O co ti sakra jde?!” 

„Mám hlad a nikdo ti tady nepomůže Stefan není doma” vydá se rychlím krokem ke mě.

„Nesahej na něco co ti nepatří” ozve se za mnou na schodech otočím se je to Isaac.

Sejde pomalu dolů a začne vrčet „Zkus na ní sáhnout a můžu ti slíbit, že se svých 163 narozeniny nedožiješ”

„Cože?” podívám se na něj.

„Radši odsud vypadni než dostanu blechy čokle” zašklebí se Damon což Isaac ještě víc podráždí.

„Pojď jdeme odsud prosím” zatahám ho za tričko. Podívá se na mě chytne mě za ruku a odcházíme pryč.

„Měla by sis ho vodit na vodíku zlato” zavolá za námi.

„Napadlo mě to hned když si vzala Stilese. Co jiného než být návnada Stiles umí lépe?” vysvětluje Scottovi Isaac když nás najde u Salvatorů.

„To je taky pravda nic ve zlém Stilesi” pousměje se Scott na uraženého Stilese.

Během jejich rozhovoru se vytratím za Lydii odkud jedeme se trošku pobavit. Přijíždíme k baru ve, kterém se ještě nikdy nebyla a o, kterém jsem ani nikdy neslyšela. Vcházíme dovnitř a vydáme se rovnou směrem k baru kde si obě objednáme skleničku Whisky.

Sedím vedle Lydie a poslouchám, jak si povídá s nějakým známým. Musím uznat, že je opravdu hezký má blond vlasy, čokoládově hnědé oči a je poměrně vysoký.

Nejvíce mě zaujalo tetování na jeho krku. Je to šíp a vedle něj je menším písmeno M. Zvednu se a odcházím zpět k baru kde usedám na barovou stoličku a objednávám si skleničku bílého vína.

Během pár vteřin od barmana dostávám skleničku s bílým vínem zaplatím a vracím se za Lydií, která už je zase sama. Sedám si vedle ní „Kdo to byl? Nějaký bývalý?”

„Ten? Ne je to strašný slušňák jednou jsem to na něj zkoušela ale není to ten typ, co se nechá zbouchnout. Beru jenom kluky na jednu noc což on rozhodně není”

Rozhlédnu se okolo jestli ho někde ještě nezahlédnu, ale už tady nejspíše není. Pomalu začínám cítit, jak se mi začíná trochu motat hlava a začínám se alkoholu co nejvíce vzdalovat za to Lydie snad teprve začíná.

Šla si zatancovat a už je to hodina co je na parketu a každý tanec se vrtí kolem jiného kluka. Přichází za mnou s vysokým tmavým klukem a bere si věci „Hele mám teď práci zvládneš to domů po svých, že?”

„Jo to ty taky” vezmu ji klíče nebude řídit opilá. Jen se usměje a odcházím po boku toho kluka pryč z baru.

Jakmile se cítím už více méně střízlivá opouštím bar a mířím domů. Pomalými kroky se loudám ulicemi mě tak známým Beacon Hills rozhlížím se okolo a všímám si spousty nových věcí o, kterých ani nevím, že tady máme.

Usedám na jednu z laviček v parku opřu se a zadívám na prázdné dětské hřiště. Večery v Beacon Hills plné strachu, zvláštních bytostí jako jsem byla i já, jo ty časy si ráda připomínám tu rychlost a sílu jediné co mi potom všem zůstalo jsou skvěle vyvinuté smysly což na druhou stranu skvěle využiji teď jako emisař a ochránce Scottovi smečky.

Pomalu mi začínají padat víčka při všech těch myšlenkách ze, kterých mě vyruší kroky mířící zezadu ke mně. Okamžitě se zvednu a odskočím z lavičky co nejdál přičemž si vytáhnu dýku z poza opasku „Damone vyděsil si mě” oddychnu si s pocitem bezpečí, který není bohužel oprávněný.

Damon se objeví vedle mě a srazím mě vší silou k zemi. Bolestně se prohnu v zádech otočím na bok a pokusím se zvednout jenže dostanu přímí kopanec do břicha což mě přiměje vrátit se zpět k zemi a pustit dýku abych se jednou rukou zapírala do země a druhou se držela za bolavé břicho.

Čekám, co se bude dít, ale Damon už nic nedělá zvednu hlavu a všímám si postavy v černé mikině s kapucí přes hlavu, jak se pere s Damonem.

„Zvládla bych to sama”

„Jo to určitě ale jsem gentleman tak jsem ti chtěl pomoct” sundá si kápi.

Já to věděla je to ten kluk z baru, poznala jsem ho podle vůně. Tohle vyznělo divně.

„Tak tedy děkuju” opráším se.

„Kde skončila Lydie?”

„Co je ti potom” podívám se podezřívavě na něj.

„Je to moje kamarádka, takže by mě to docela zajímalo”

„Je v pořádku nemusíš se o ni bát”

„Jsi pěkně jedovatá víš to?”

„Právě se mě pokusil někdo zabít a místo toho abych si užila rvačku tak ho někdo odehnal”

„Dobře příště nechám toho zmetka tě vycucnout do poslední kapky”

„Ty víš, co je zač?”

„Vím i kdo si ty i to co si byla a tak dále jen ty vůbec netušíš kdo jsem já co?”

„Nějaký arogantní idiot, který si myslí, že ví, co se tady děje” odfrknu stále uraženě.

„Zklamu tě, ale jsem v tomhle jsem mnohem zkušenější než ty” opět si přes hlavu přehodí kapuci a odchází pryč.

Prý, že toho ví více než já? O tom opravdu silně pochybuju. Odcházím domů kde si dám pěkně dlouhou sprchu po, které se uvelebím v pyžamu do postele společně s knihou.

Po hodině ji odkládám na noční stolek zkontroluju si jestli je můj budík v telefonu zapnutý otočím se na bok a pomalu usínám.