Charlie's Memories {Teen wolf- The Vampire diaries/CZ}

#15

Zhluboka se ještě nadechnu a konečně spustím.

Před mnoha a mnoha lety žil v Edu tedy Tokyu muž jménem Iemon Tamiya. Zastával ve městě vlivný úřad, ale přesto ho velice trápilo, že neměli s ženou žádné děti. Tím větší byla jejich radost když se jim nakonec narodila dcera zdravá, krásná holčička, které dali jméno Oiwa. Snesli by jí modré z nebe a zdálo se, že jejich štěstí už nemůže být větší. Děvčátko rychle rostlo ale, když mu byly tři roky její matka náhle ulehla a zakrátko zemřela. A co víc- za nedlouho onemocněla i malá Oiwa a lékaři zjistili, že jde o těžký případ černých neštovic. Zoufalý Tamiya byl na pokraji sil, ale přesto dnem i nocí bděl u lůžka své nemocné dcery a nakonec se opravdu dočkal stav jeho dcery se začal zlepšovat a začala se pomalu uzdravovat. Její tvář však zůstala poznamenána po těžké chorobě nepěknými důlky. Dokud byla Oiwa malá holčička příliš to nevadilo. Věnovala se dětským hrám i učení a postupně dorůstala v jemnou a laskavou mladou ženu dobrého srdce. Kdykoliv však Tamiyo pohlédl na její znetvořenou tvář musil si smutně říci: "Jaký je to hrozný osud! Jistě se mi nepodaří najít pro Oiwu žádného ženicha. Zůstane po mé smrti chuděra sama opuštěná a také náš rod Tamiyů nebudu mít žádného pokračování." Přesto se však nezdával a rozhlížel se jestli by se mu nepodařilo nějakého nápadníka objevit. A nakonec mu skutečně jeden dobrý přítel řekl, že zná jednoho mladíka z dobré rodiny, který by mohl být pro Oiwu vhodným ženichem a určitě by si ji oblíbil. Tamiya se velmi zaradoval a hned jej požádal, zda by mohl být prostředníkem při seznámení. Ženich byl jednatřicetiletý mladý muž ze samurajského rodu, a když se s Oiwou poprvé setkal, opravdu si s ní rozuměl, a tak již nic nestálo v cestě k tomu aby se vystrojila velkolepá svatba. "Tak nakonec všechno dobře dopadlo a moje Oiwa bude šťastná" říkal si Tamiya když procházel s přece jenom troškou smutku v srdci opuštěnými místnostmi svého domu, po té co se Oiwa přestěhovala ke svému manželovi. Ale i tentokrát štěstí nevydrželo přišli dlouho. Po několika měsících dům Oiwina manžela navštívil posel s tragickou zprávou, že pan Tamiya dnes večer přepadli v nějaké uličce lupiči a zabili ho. Oiwa s mužem vystrojili starému pánovi důstojný pohřeb a Oiwin manžel se stal hlavou rodu Tamiyů. Převzal po něm i jméno Iemon Tamiya a nastěhovali se i do jeho domu. Oiwě bylo v té době přesně 20 let. Na vztahu mezi Oiwou a manželem se ale stále nic nezměnilo. Její manžel k ní byl stále pozorný a když nemohla udržet pláč utěšoval ji: "Ničeho se, Oiwo, nemušíš bát. Vždyť jsem tady teď s tebou já." Všichni lidé v okolí si ho proto vážili a říkali, že nyní rod Tamiyů dosáhne nových úspěchů. Tamiyové zastávali již mnoho generací významné úřady a správy šogunátu v Edu. Mladému a průbojnému Iemonovi se brzy podařilo získat přízeň svých nadřízených, a tak se před ním otevřely nové slibné kariéry. Mezi těmi, kdo si ho oblíbil, byl také jeden z vrchních správců Edu, pan Sezaemon Itó. Iemon začal brzo docházet i do jeho domu a tam se seznámil s Itóovou dcerou. Jmenovala se Ohana a byla mimořádně půvabná. Ohaně se Iemon velmi líbím, i přesto že věděla, že je ženatý, snažila se ho získat. Nemusela se ani moc namáhat. Čím víc si Iemon v duchu srovnával tvář Oiwany poznamenanou neštovicemi a hladkou růžovou tvářičku Ohany, tím více začal po Ohaně toužit. Jeho návštěvy v domě pana Itóa se stávaly častými a Iemon svůj vztah k Ohaně nějak netajil. "Proč bych si měl ostatně dělat nějaké násilí" říkal si. "Po smrti starého pána jsem teď hlavou rodu Tamiyů já a můžu si dělat co chci." Když se o tom dozvěděla Oiwa, myslela, že ji zármutkem pukne srdce. Nepřestávala ale mít svého muže ráda a doufala, že se k ní jednou zase vrátí. Ten se na ní ale jednoho dne když přišel domů hrubě osopil a řekl: "Už se na tebe nemůžu ani podívat. Když vidím tvůj obličej, dělá se mi z toho nanic. Ruším náš manželský svazek. A teď koukej jít rychle odsud pryč, ať už tě nemám na očích." Ubohé Oiwě nezbylo nic jiného než poslechnout, a tak s prázdníma rukama opustila otcům dům ve, které strávila celé své dětství. Odešla do sousední čtvrti kde si u bohatého obchodníka našla práci služebné. Oiwa sloužila u obchodníka už déle než rok, ale stále nepřestávala doufat, že si Iemon uvědomí jak ji ublížil, a vezme ji zase zpět k sobě.

V této části mi začali téct slzy a nebyla jsem schopná dál číst. Dlaněmi jsem si zakryla obličej a začala plakat. Lydie se zvedla a objala mě. "Co se stalo?" zeptá se Stiles. "Vůbec ti nepřipadá ten příběh docela podobný tomu co se stalo mezi Isaacem a Charlie ty tupče?" podívá se na něj Lydie. Chytne mě za ruku posadí mezi kluky a sama si sedne na židli a začíná číst dál.

Do města téměř nechodila, a tak vůbec netušila co se v domě děje. Až jednou za ní přišel známý jejího otce a řekl jí: "Hned jak tě Iemon vyhnal, přivedl si k sobě Ohanu, oženil se s ni, a už se jim nedávno narodila malá holčička. Přestaň už na něj myslet je to opravdu špatný člověk!" Když to Oiwa uslyšela, začala se celá chvět a tváře ji úplně zbledli jako křídě. Sama nevěděla co dělá, jen se jako bez ducha potácela z domu na ulici. "Tak to je tady opravdu konec. Iemon na mě dočista zapomněl. Už si nikdy pro mě nepřijde". Zatímco co si mumlala tato slova se bezcílně toulala ulicemi Eda. Až pozdě večer přišla k domu svého otce, kde nyní bydlel její muž s novou ženou. Dlouhou dobu chodila kolem vstupní brány, ale nikdo si ji nevšiml. Také celý další den prochodila Oiwa ulice Edu. A opět ji večer nohy donesli bezděky k jejímu rodnému domu, kde dříve prožila tolik krásných chvílí. To se opakovalo i třetího dne a od té doby už ji nikdo živou nespatřil. Až za několik dnů bylo její tělo vyloveno v řece Fugakawě a policejní přivolání úředník zjistil, že Oiwu kdosi zaškrtil a po té hodil do vody. Pachatele se však zjistit nepodařilo. Jen lidé v okolí si říkali: "To jisté Iemon a Ohana... Oiwa jim překážela a proto se jí chtěli zbavit." Několik týdnů po Oiwině smrti se nic nedělo. Iemon s Ohanou žili dál spokojeně ve své domě, a vypadlo to, že vše půjde dál svou cestou. Až jednou se Iemon vzbudil podezřelým šrámotem. Když si posvítil do rohu místnosti, byla tam Oiwa a upřeně ho skelným zrakem pozorovala. Vypadala jako živá, ale vznášela se ve vzduchu a bylo vidět, že nemá nohy. Iemon nemohl hrůzou ani křičet, a když se nakonec trochu vzpamatoval, přízrak se rozplynul. Od toho dne se mu Oiwa zjevovala noc co noc s děsivou pravidelností. Iemon propadal stále větší panice. Snažil se Oiwu prosit o odpuštění, ale přízrak nikdy neodpovídal. Nakonec začal Iemon blouznit i za bílého dne kdykoliv se podíval na půvabnou tvář Ohany, vždy se mu zdálo, že  ta se rozplývá a pomalu mění ve znetvořenou tvář Oiwanu. Po několika týdnech upadl po jednom nočním setkání s duchem Oiwy do bezvědomí a už se neprobral. Po jeho úmrtí se ale duch Oiwy začal zjevovat Ohaně a vše se opakovalo. Jako další přišel na řadu Itó, ale ani jeho smrt Oiwu neuklidnila. Každou chvíli se stalo, že na nějakém místě Eda se před náhodným chodcem v opuštěné ulici v noci objevil přízrak Oiwy s divoce planoucíma očima, zlobně zamumlala "Nenávidím vás! Všechny vás nenávidím!" Tak to trvalo asi rok. Pak se jeden kněz z buddhistického kláštera poblíž místa, kde Oiwa žila, který znal i jejího otce, rozhodl, že bude pro klid Oiwina přízraku opakovaně prováděl rituály při, kterých přiškrtil oběti a házel je do vody. Po té ji i na hřbitově postavil náhrobní kámen. A kvůli toho lidé z Edu vždy rychle spěchají domů a říkají: "Jen abych tak teď nepotkal strašidelnou Oiwu."