#16

345 24 0
                                    

„Takže je to mrtvá holka? ”

„Řekla bych, že spíše někdo kdo dělá ty oběti” odpoví Stilesovi Lydie.

„No teď už jen přijít na to kde jsou” zvednu se z postele a přistoupím k oknu.

„Nebo je prostě vystopujeme” navrhne Scott.

Doma najdu čtyři baterky a prvně jedeme ještě k Allison kde si Scott vezme Isaacovo tričko a vyjíždíme.

Stiles řídí Scott sedí vedle něj a my dvě s Lydii sedíme v zadu. Scott nás zavede do skladiště s číslem 21.

„Všimli jste si někdo té spojitosti?”

„Jaké?” zeptáme se všichni tři Lydie a vystoupíme ven.

„Když se to všechno stalo bylo Oiwě 21 let vzpomínáte?”

„To je dost z zneklidňující poznámka Lydie” podívá se na skladiště Stiles.

„Tak jdeme” vydá se první Scott a mi ho následujeme.

Zapneme baterky a vcházíme tiše dovnitř. Chytnu Scotta za ruku a držím se u něj.

„Bojíš se?” s úsměvem se na mě podívá.

„Ne. Vypadá to tak?”

„Upřímně?”

„No tak dobře. Bojím se"

Zasvítím do tmy a vidím Isaaca klečet na kolenou a vedle něj Allison. Rozběhnu se k nim a všimnu si postavy za nimi vyděšeně vyjeknu a couvnu.

Postava přistoupí k Isaacovi a omotá mu kolem krku vlasec. Zůstanu stát „Ani hnout princezničko” celé skladiště se rozsvítí Lydie, Scott a Stilese chytí nějací chlapy v černém s pistolemi. 

„Tu jsme se s Isaacem bavili o tom za jak dlouho přijdeš upřímně myslel jsem, že později a Isaac by radši abys nepřišla vůbec. Jsi chytrá hlavička Charlie a dám ti nabídku zůstaň tady s námi a my všechny tvé takzvané přátelé pustíme. Co na to říkáš jeden život vyměníš za pět”

Mlčím a dívám se po ostatních. Muž držící Lydii s ní trošku popojde a přitlačí jí k hlavě pistoli.

„Fajn! Fajn! Fajn! Ale neubližujte jim”

„Ne Charlie nedělej to” cukne sebou Scott ale dostane od jednoho z nich elektrický šok

„Ne, Dost! Pusťte je!”

„Dobře máš pět minut doufám, že se rozhodneš správně„

Vrátila se mi vzpomínka na pár dní starou příhodu kdy jsem se s Allison chtěla usmířit a nebýt Isaaca prohnala by mi hlavou šíp. Ti chlapi je všechny pouští a odcházejí.

Rozběhnu se k Isaacovi a obejmu ho kolem krku.

„Díky bohu si v pořádku. Myslela jsem, že už tě neuvidím živého”

„Něco ti musím říct něco co jsem se bál ti říct”

„O co jde?”

„S Allison už nic nemám od té události se šípem”

Zarazím se „Proč si mi to neřekl?”

„Protože jsem se prostě bál”

Podívám se na Allison zvednu se od Isaaca a pevně ji obejmu.

„Všechno ti odpouštím nemám ti nic za zlé nikdy si neudělala nic špatného jen na něj dej pozor prosím”

„Slibuju” obejme mě.

Ti muži nás od sebe zase odtáhli a všechny přidrželi. Zůstanu stát a na prázdno polknu. Únosce ke mě přistoupí a praští mě čímž upadknu do bezvědomí.

Vzbudím se v nějaké zvláštní místnosti bez oken připoutána k židli.

„Konečně si vzhůru měla si je všechny vidět. Charlie, Charlie blablabla věř mi nebyli to tvý přátelé ne takový jako byla Lori a nikdo z těch kluků nebyl takový jako Brett. K věci proč tě potřebujeme. Takže tvá matka je naživu a mi ji potřebujeme chytit takže jsi skvělá návnada” usměje se.

Co to právě řekl o mámě? To není možné zemřela v nemocnici ten zasraný lhář. 

Změním se a vyrvu z řetězů ten chlápek hned vybíhá ven a zamyká za sebou dveře.

Začnu do nich bušit a drápy je škrábat.

Snažím se dostat ven už asi hodinu změním se zpět do mé lidské podoby a sedám si na tu židli kde se pouštím do pláče. Jedna ze zdi se zvedne a vidím skrz okno toho chlapa a... a mámu?

Prudce se zvednu a přiběhnu k tomu oknu. Začnu do něj bušit a volat na mámu mile se na mě usměje a jde ke sklu. Začínají mi téct slzy a sjíždím pomalu na zem kde se o to sklo opírám.

Máma někam s tím chlapem odchází a já zůstávám sedět na zemi. Otvírají se dveře a dovnitř vchází máma za, kterou se dveře zase zavírají.

Prudce se zvednu a pevně ji obejmu.

„Charlie už jsem tady nikdo ti neublíží” hladí mě jednou rukou po vlasech a druhou po zádech.

„Nepřistupuj na žádné jejich podmínky už mě znova neopouštěj prosím moc tě prosím”

„Neboj se nemám nic takového v plánu. Dostane se ven a to díky tobě”

„Cože?”

„Neznají celý tvůj původ a toho využijeme k útěku ano?”

„D-dobře”

Obě se postavíme naproti jedné ze stěn. 

„Křič Charlie!” přikáže mi.

Obě začínáme křičet a stěna se začíná prohýbat. Během pár vteřin se láme a vytváří se díra dost velká na útěk.

Obě vylezeme ven a doběhneme na parkoviště máma mi podává helmu a sedá na jednu z motorek.

„Ty jezdíš na motorce?”

„Ano! A rychle!”

Nasadím si helmu sedám si za ní a máma odjíždí pryč.

Jedeme zhruba hodinu než přijíždíme k uvítací značce Beacon Hills. Zastavujeme u nás před domem a jdeme dovnitř.

Odemknu a máma jde první a já hned za ní.

„Miku” máma se vrhne do tátovi náruče a pevně se obíjímají přidám se k nim.

Táta nechává svou večeři mě a bere mámu na večeři asi hodinu po příjezdu domů.

Sedám si v pokoji ke stolu ale nemám vůbec chuť k jídlu jsem tak šťastná a zároveň cítím neštěstí přesně tak jak mi to kdysi říkal Isaac.

Odstrčím talíř na druhou stranu stolu vezmu knížku s legandami, kterou jsem si půjčila od táty a odnesu ji zpět do jeho pokoje. Jakmile se ale vrátím je otevřené okno krev mi ztuhne v žilách a pohltí mě strach.

„Pomoz mi dostat se co nejdříve za mnou dcerou” otočím se a ve dveřích koupelny stojí otec Allison.

„Co se stalo?”

„Umíš na motorce?”

„Dalo by se říct, že ano”

„Tak jdeme!” zavřu okno a jdu za ním dolů.

Nastartuju máminu motorku a jedu tam kam mě navádí po cestě mi říká co se všechno děje. Vůbec jsem neměla rušení o nějaké Nogitsune a nikdo mi o tom ani neřekl a teď zjišťuju, že ji chtějí zabít ale tím by ublížili Stilesovi. 

Zastavuju u nějakého tábora z druhé světové války. Je tady až moc podezřelé ticho. Oba běžím směrem na dvůr a zastavujeme u brány.

Zarazím se a zůstanu stát stejně jako Chris „Allison” celá se zachvěju a potom pádám k zemi kde pomalu zavírám oči. Tma.

Charlie's Memories {Teen wolf- The Vampire diaries/CZ}Where stories live. Discover now